Recenze: Tata Bojs lítali po pódiu jako elektropopová raketa. Jejich Futuretro naživo nezestárlo

Mardoša z Tata Bojs a jeho fenomenální roznožka.
Tata Bojs se svým Futuretrem vyprodali nejdříve Palác Akropolis v Praze.
Baskytarista Mardoša si po první části potřeboval odpočinout.
Foto: Čestmír Jíra
Čestmír Jíra, Alena Bílková
Aktualizováno 30. 11. 2017 19:51
Pražská zastávka na vzpomínacím turné Tata Bojs v Akropoli byla tou, kterou fanoušci vyprodali jako první. Na této štaci přehrává kapela chronologicky celou desku Futuretro s původními muzikanty a zároveň představuje její vinylovou verzi. Jak koncert v Akropoli ukázal, Futuretro v živé podobě nezestárlo. A někdejší členové si s těmi současnými rozumí tak, jako kdyby s Tata Bojs nikdy hrát nepřestali.

Frontmani pražské skupiny Tata Bojs Milan Cais a Marek "Mardoša" Huňát nešetří skromností. Svoje pokusy o elektroniku na Futuretru označují za naivní a považují se za kapelu lokálního významu. Jenže jejich živá vystoupení plná energie i osvěžujících momentů překvapení dokazují, že Tata Bojs jsou pořád kapelou výrazně nad tuzemským průměrem.

Koncert na počest 17 let staré desky Futuretro se nenesl v duchu ceremoniálu. Nad pódiem lítaly úsměvy, přátelské pošťuchování, rodinně vyznívající humor a elektropoprocková raketa, jejíž posádku tvořili současní členové kapely i hosté z doby Futuretra - kytarista a klávesista Marek Doubrava a zpěvačka Klára Nemravová.

Původní soustava nastoupila na stage za pomoci světelné konstrukce ve tvaru písmene F. Po jednom, jako na talkshow. Pak přišly na řadu písničky z Futuretra, během kterých nezbývalo na řečnění místo.

Snad jen jednou se rozhodli muzikanti publikum "prozkoušet", jestli zná pořadí tracků na albu. Fanoušci reagovali okamžitě, stejně jako když svorně mumlali, že ta vůbec nejzávažnější otázka je býk, či nebýk.

Že se sál ocitá v roce 2017 a ne na přelomu tisíciletí, bylo ale stále patrné. Nejen díky počtu a pestré skladbě muzikantů na pódiu, ale také díky vizuálnímu pojetí pódia.

Dominantní světelné F se buď skrývalo podle tematiky jednotlivých písní pod armádou létajících ramínek, nebo ho zastínil ve 3D vymodelovaný býk a pařížský Vítězný oblouk. Snad každá píseň měla svou vlastní barvu.

Ta píseň je šílená

Do minulosti fanoušky naopak přenášely jednotlivé odkazy na sedmdesátkový design a Doubravovy nástroje včetně valchy. Oba dva, závěrečnou píseň z Futuretra, uvedl Milan Cais slovy: "Ta píseň je šílená, ale to k tomu albu patří." Nechyběly ani individuální vzpomínky a Mardošův tanec během písně Geometrická by se dal označit jako vítězný.

Staronoví spoluhráči Tata Bojs během první části setu také ani jednou nezaškobrtli, vlastně to znělo, jako kdyby s Caisem a Mardošou vůbec hrát nepřestali. Zafungovaly i samply z tehdejší doby, stejně jako Caisovy změny výrazových poloh od té nejdivočejší za bicími až po intimní, jak ukázal třeba ve Vesmírné.

"Ti, co přišli na Futuretro, můžou jít domů. My budeme pokračovat," oznámil po odehrání písní z alba a navázal rovnou písní Antikvariát, která je na nejnovější desce A/B. 

Mardoša si zase musel po zběsilosti Futuretra slovně oddychnout: "Tyhle nový písničky jsme složili ve středním věku, jsou tedy ve středním tempu. Se musím trochu uklidnit na tu druhou půlku."

Druhá půlka ale nepřinesla o nic línější show. Tata Bojs tak nakonec hráli přes dvě hodiny. Proč právě tahle kapela nerezonuje národními anketami, když se jí už před sedmnácti lety povedlo překročit hranici undergroundu k originálnímu popu? Odpověď je stále stejná - televizní hudební ankety nemají s hudbou společného vlastně vůbec nic.

Tata Bojs
Praha, Palác Akropolis
29. listopadu 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 90 %

 

Právě se děje

Další zprávy