Vystudoval práva, tužkou a perem ale uměl svět kolem sebe zachytit tak, jak to žádný paragraf nikdy nedokáže.
Adolf Hoffmeister (1902-1973) patří dodnes ke kreslířům s jemným smyslem pro humor a virtuózní výtvarnou zkratkou.
Nikterak velká pražská malostranská galerie Millennium nyní vystavuje soubor Hoffmeisterových kreseb, náčrtků, ilustrací, karikatur a koláží.
Díky svému postavení měl Hoffmeister možnost cestovat, zásadní část výstavy tak tvoří kresby s detailně vyvedeným životem v různých částech světa, například v Benátkách či v Japonsku.
Asijskému stylu Hoffmeister přizpůsobuje i linku, japonské kresby tak místy připomínají kaligrafii. Vystavené práce vycházely časopisecky i knižně, ostatně knihy Mrakodrapy v pralese, Paříž a okolí nebo Vyhlídka z pyramid lze dodnes sehnat v antikvariátech.
Výstava zahrnuje také kolekci kreseb významných osobností šedesátých let, které jsou datované přesně k osudnému roku 1968. Karikatury Josefa Škvoreckého, Ludvíka Vaculíka nebo Václava Havla vyšly jakou součást knížky rozhovorů A. J. Liehma Generace.
Adolf Hoffmeister
- Narodil se roku 1902, vystudoval právnickou fakultu a pracoval v kanceláři svého otce. Zároveň kreslil a psal, i do Lidových a Literárních novin.
- V roce 1939 emigroval do Paříže. Po kapitulaci Francie odešel do Maroka, kde se dostal do koncentračního tábora. V roce 1941 přes Lisabon dorazil do New Yorku. Tam pracoval mimo jiné v Hlasu Ameriky.
- Po válce vsoupil do KSČ, pracoval pro UNESCO a byl velvyslancem ve Francii. Dva roky působil jako rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Díky svému postavení měl možnost cestovat po celém světě.
- V období Pražského jara se postavil na stranu reformních komunistů, v roce 1970 byl z KSČ vyloučený. Zemřel na infarkt v roce 1973.
"Tyto kresby jsou pamětí uhasínající naděje a zároveň přehlídkou některých osobností, které se staly v dalších letech ohnisky vzdoru proti normalizačnímu režimu," píše galerie Millennium v doprovodném textu.
Hoffmeister byl od počátku členem umělecké skupiny Devětsil, měl rád dadaismus a avantgardu. Spolupracoval s Osvobozeným divadlem, přispíval do novin a časopisů, přátelil se s básníkem S. K. Neumannem a řadou dalších vesměs levicově smýšlejících intelektuálů.
S nimi, stejně jako se spřátelenými zahraničními umělci - například fotografem Manem Rayem -, sdílel entuziasmus dvacátých let.
V kontrastu s Hoffmeisterovými radostnými ranými kresbičkami tak stojí ponuré koláže z přelomu 60. a 70. let, kdy nejen Hoffmeistera sžírala politická situace. Dobře je to vidět třeba na koláži Smrt všude číhá na děti z roku 1970.