Minulý týden byla slovenská ilustrátorka Martina Pauková (34) jedním z hlavních hostů pražského festivalu ilustrace Lustr, dnes už je zase zpátky doma v Berlíně a pracuje na zakázce pro značku tenisek Vans.
Do německého hlavního města, které je podle jejích slov pro umělce přívětivější město, se přestěhovala po osmi letech života v Londýně. "Za peníze, které jsem dala v Londýně za jeden pokoj, mám teď pěkný byt v hezké čtvrti," libuje si.
Inspirace: spěch, roztěkanost, humor
Kdyby se držela na Slovensku vystudovaného oboru, pravděpodobně by teď z kanceláře analyzovala politické dění v Evropské unii. Jenomže dva týdny po promoci se sebrala, s přítelem vyrazila do Londýna, kam už si předtím jezdila přivydělávat prací v kavárně, a naplno propadla tomu, o čem jen tušila, že by ji jednou mohlo bavit a živit: ilustraci.
Stojíme před zdí polepenou Martininými "volnými" pracemi. Jsou to vektorové (tedy na počítači nakreslené) barevně vyvedené příběhy každodenních a při bližším ohledání lehce bizarních situací. Odráží se v nich spěch, roztěkanost, ale také Martinin smysl pro humor.
"Je to život člověka postkomunistického, který sedí u stolu a myslí na spoustu věcí najednou," vysvětluje. Její počítačem vedený rukopis a schopnost jednoduše "popsat" konkrétní i abstraktní věci Martině vynesly práci pro značky, jako je CNN, Die Ziet, Google, Kickstarter, Ikea, nebo módní značky Pull and Bear či Asos. To je něco, o čem si může velká většina tuzemských ilustrátorů nechat jenom zdát.
Na gymnáziu jsem tak maximálně skládala básničky
Ještě na Slovensku přitom Martina žádný speciální výtvarný talent nevykazovala. "Pocházím z úplně obyčejné rodiny. Na gymnáziu jsem tak maximálně skládala básničky a občas nakreslila nějakou drobnost," vzpomíná.
To, v čem doopravdy vynikala, byla práce s počítačem. Jako studentka programátorské třídy pro něj měla slabost. Programování se věnoval i její přítel, na jehož počítači Martinina kariéra v podstatě začala.
"Sedla jsem si k Photoshopu, vytvořila v něm koláž a poslala ji do jedné grafické soutěže. Bylo to extra strašné, ale dostala jsem nějaké hlasy a to mi velmi polichotilo," směje se.
Na její photoshopové portfolio pak došlo po pár týdnech v Anglii. "Přítel dostal práci hned, já pracovala ve Starbucks," vzpomíná. "Kolega z kavárny tehdy chodil do kurzu grafického designu, byl to v podstatě takový učňák pro osmnáctileté a devatenáctileté lidi. Kurz byl zadarmo, a tak jsem se přihlásila taky. Hned jsem zjistila, že mě to brutálně baví," vypráví.
Díky zkušenostem získaným v této přípravce uspěla u pohovoru na londýnské výtvarné škole London College Of Communication, kde vystudovala grafický design.
Během studia si vybrousila svůj typický styl, založený na jednoduché lince a zploštěné perspektivě. Veškerou práci dělá na počítači.
"Načrtnu si nápad a pak hned sednu k počítači. Hlavy mají moje figury stejné, originální dělám jen vlasy," ukazuje. "Velkou výhodou je, že nakreslené můžu v případě chyby hned vymazat. Kombinace Ctrl + Z je kouzelná, když je něco špatně, ruka mi po ní sahá automaticky."
Martina Pauková se svým rukopisem strefila do doby, která je čitelným, hravým ilustracím v médiích nakloněná. V časopisech často kreslí takzvané editorialy, tedy sadu ilustrací k danému tématu.
"Teď jsem dodělala téma o architektech, kteří kopírují zajeté designy, aniž by přispěli vlastním vkladem," říká. Téma ilustrovala obrázkem architekta, jenž bezmyšlenkovitě mačká na kopírce tlačítko a ze stroje vypadává jeden stejný dům za druhým.
Pro stanici CNN zase podle takzvaného voiceoveru - hlasu, který vypráví děj - nakreslila příběh o šetrném zacházení s vodou. Na světovém webu Kickstarter, kde začínající podnikatelé shánějí peníze na podnikatelský záměr, zase ilustrovala cestu od myšlenky po realizaci nápadu.
Na práci myslím nonstop
Po studiích designu a ilustrace Martina jako správný nerd vyučovala na škole softwarové programy a pracovala na svých věcech.
Nyní už věnuje ilustraci sto procent času a zakázky od těch největších společností (většinou nad 800 eur) jí chodí přes agenturu. "Je to záruka pro všechny. Klient ví, že jsem profesionál, já vím, že se o mě agentura při jednání s klientem postará," říká.
Jestliže kreslení pro ni v minulosti bylo díky nulovému tlaku od rodiny i nulovým očekáváním od sebe samé hlavně zábava, teď už se u něj často stresuje. Na práci myslí nonstop, jak podotýká, kromě agentury a účetní prozatím nemá nikoho, kdo by jí s byznysem pomáhal - staral se o termíny či spravoval účty na sociálních sítích.
V budoucnu by ráda pracovala i pro lifestylové značky, třeba pro Nike nebo Apple. V očích jí blýská, když mluví o nedávno vyhlédnutém novém iPadu. "Budu o něm psát na Instagramu, třeba mě pak z Applu kontaktují," směje se.
Když je řeč o kontaktech - ačkoliv Martina Pauková pochází z Piešťan, slovenské ani české firmy jí nevolají. "Před dvěma lety si mě taky na Lustru vyhlédlo Studio Najbrt. Tak třeba se po letošním ročníku zase někdo odsud ozve."
