V novém videoklipu k písni Disco Science vystupuje David Doubek alias Ventolin jako šílený vědec, který ve vesnické laboratoři vyvíjí novou dokonalou hudbu "pro všechny holkys, pro všechny mládenc, pro všechny dětis a pro všechny stařec".
Kdo někdy zažil jeho koncerty, během nichž divoce křepčí kolem svých mašinek, moc dobře ví, že to není žádná stylizace.
Na pódiu působí Ventolin dojmem seriózního pána, kterého kyselinové basové linky a techno rytmy ponoukají k tomu, aby v sobě probudil krále parketů. A on jim nemůže odolat. Uvnitř něj je ale pořád vědátor, jenž hledá "kód skryté reality, kde můžem tančit já i ty," jak zpívá v Disco Science.
Propojení dřevní elektroniky s českými slogany působí ztřeštěně nebo možná dokonce trochu švihle, nikdo ale nemůže Ventolina obvinit z toho, že by svůj úkol nebral dostatečně vážně. Nové album Vítajte je navíc ve znamení vážnějších témat, které pronikají za oponu běžného klubového hedonismu.
Zvuk desky odráží atmosféru koncertů
Ventolin chtěl vlastně původně natočit úplně jinou desku. Shlédl se v módě modulárních syntezátorů, pak ale dospěl k tomu, že nástrojový fetišismus není úplně jeho cesta.
Po loňském společném - čistě instrumentálním - albu s polským projektem RSSB0ys THE GAME YS R0TTYN se chtěl vrátit k textům, ani on sám ale nejspíš nečekal, že všechny skladby na Vitajte budou mít slova, "rádiovou" stopáž kolem tří minut a v podstatě popovou strukturu se slokami a refrény.
Posun od debutu Totem z roku 2012 je i v anarchističtějším a živějším zvuku desky. Ten odráží nevyzpytatelnost Ventolinových koncertů. Za pět let se jeho živá vystoupení stala velmi vyhledávanými a on si zahrál i za hranicemi České republiky - třeba na polském festivalu Tauron Nowa Muzika. Žádný div, že se tato zkušenost promítla i do nové desky.
"Základy písniček jsem nahrával, jako když hraju naživo, a pak se stříhalo a dodělávaly se další vrstvy," říká. Ke slyšení jsou na desce dřevní podoby taneční hudby jako je osmdesátkové techno, acid house, electro nebo rané disco.
Nejistota uvnitř, nejistota venku
Ne všechno se ale na parketu musí třpytit. Zatímco první "strana" alba Vitajte je v jádru optimistická, v té druhé přichází na řadu temnější témata.
"Nejistota uvnitř, nejistota venku. Křehké a chybující já v nedokonalém těle ve světě technologicko-společenské proměny, u které nesnadno říci, zda jí říkat pokrok, nebo úpadek," vysvětuje Ventolin motivy desky.
Slovo z názvu alba - objevené na rohožce v jakémsi hotelu - má být jeho výrazem dobré vůle, která to má poslední dobou poněkud těžší. "Chci proti tomu protestovat, takže vitajte, navzdory všemu," dodává.
Jak s časy nejistoty bojovat? "Tanec umí chaos vyjádřit a pohltit tak, že se z toho člověk nezblázní," říká Ventolin, který v civilním životě přednáší kulturní antropologii na Karlově Univerzitě.
Odkazy k tanečním stylům osmdesátých let i svérázný smysl pro humor spojují Ventolina se skupinou Midi Lidi. Ostatně jedna její třetina - Prokop Holoubek - se na desce Vitajte výrazně podílel. Album vychází pod hlavičkou jeho promotérské skupiny Bumbum Satori, hraje na něm na baskytaru, bicí, perkuse nebo analogové efekty.
"Prokop byl motor, který mě popoháněl, abych to dodělal. Měl taky trochu produkční roli, o písničkách a jejich zvuku jsme se spolu hodně bavili," říká Ventolin. Dalším hostem desky je bubeník Michal Janík z brněnských indierockerů Ghost of You.
Dva z textů na nové desce inspirovaly ženy - Desires je postavená na básni Markéty Levínské, Skills zase vznikly na základě povídky designérky (a autrky obalu alba) Terezy Rullerové o empatickém dronu.
Jinak písně míchají osobní témata (Výlet, Život na venkově) s postřehy současného socio-politického kotextu (Lost Track, Great Again). Střídá se v nich čeština a angličtina, někdy i na ploše jedné písně.
"Text u mě vychází z hudby, a ta si většinou řekne o nějaké slovo. Od něj se to pak dál odvíjí. Někdy je české, někdy anglické a někdy je to nějaká blbost," vysvětluje Ventolin.
Možná je to i hudebním podkladem, ale mezi řádky na Vitajte často prosvítá napětí mezi světem přírody a techniky. Existuje ale vůbec mezi nimi ostrá hranice?
"Je to klišé. Technologie je také forma přírody, jen my si namlouváme, že ji nějak ovládáme nebo jí rozumíme," říká Ventolin. Na jeho nové desce Vitajte zároveň šumí stromy a pípají počítače, jako kdyby spolu oba světy přirozeně komunikovaly.
