Karlovy Vary - Kolonáda v Karlových Varech už se opět obsypala velkoformátovými filmovými plakáty a pokladny v okolí festivalového centra lístků chtivými návštěvníky. Zájem bývá každý rok obrovský, proto přinášíme pár tipů ze sobotního programu pro usnadnění výběru, než se naplno rozjede náš festivalový speciál s blogy, recenzemi a dalšími zprávami „z místa činu".
Dopoledne: Antonioniho dokumenty
Hned po ránu doporučuji začít klasikem. Přehlídka dokumentů Michelangela Antonioniho totiž nabízí unikátní možnost se seznámit s takřka neznámou tváří tvorby tohoto velikána světové kinematografie. Dopolední pásmo krátkých dokumentů ukazuje, že i tvůrce, který ve většině svých nejslavnějších filmů šel proti dobové módě neorealistického filmu a přikláněl se k modernistickým dílům předznamenávajícím pomalý vyprázdněný styl mnohých současných festivalových hvězd, vycházel z neorealistických kořenů.
Antonioniho dokumenty z přelomu čtyřicátých a padesátých let ukazují obyčejné lidi, dotýkají se společenské kritiky a přitom v leckterých z nich lze najít specifickou pozornost ke způsobu snímání lokací, která se později stane důležitým prvkem jeho režijního stylu. A samotná dějiště těchto dokumentů - industriální prostředí továren v oblasti Torviscosa i údolí řeky Pád - budou jistě povědomá znalcům jeho hrané tvorby. Tyto snímky navíc nejsou takřka vůbec dostupné, pokud už se k nim dostanete, tak obvykle v mizerné kvalitě či bez jakýchkoli titulků.
Dopoledne: Na druhé straně kopců
Pokud neholdujete dokumentům, ve stejnou brzkou hodinu (v karlovarském provozu, kde leckteré filmy končí kolem druhé hodiny ranní a hudební program klubu Aeroport někdy nad úsvitem, lze myslím desátou hodinu s klidem takto označit) se poprvé promítá novinka patrně nejúspěšnějšího současného rumunského tvůrce Cristiana Mungiu Na druhé straně kopců. Podobně jako jeho film 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, který v roce 2007 získal v Cannes Zlatou palmu, se i toto drama zaměřuje na dvě ženské hrdinky a na jejich rozdílných povahách a osudech nepřímo reflektuje rumunskou současnost i minulost.
Právě kritickým pohledem na vlastní minulost a radikalitou filmařského stylu, kterým přitom rumunští filmaři dokáží vyprávět poutavé, napínavé příběhy, se tamní nová vlna dostala do pozornosti nejprestižnějších festivalů. Zapomeňte na idealizované obrazy minulosti a současnosti z českých filmů, tady lze vidět autentický pohled, v němž se mimo jiné ukazuje, že propast mezi minulostí a postkomunistickou současností není v lecčem zdaleka tak velká, jak by to mohlo vypadat.
Poledne: Faust podle Sokurova
Krátce po poledni lze v předpremiéře (snímek se na podzim chystá i do regulérní české kino distribuce) vidět závěr volné tetralogie novodobého ruského velikána Alexandra Sokurova. Faust završuje tetralogii zabývající se mocenskými vztahy a po portrétech historických postav - Adolfa Hitlera, Vladimíra Iljiče Lenina a japonského císaře Hirohita - dochází tentokrát na postavu literární. Svérázná adaptace se opět bude zaobírat mocí a silou slova, které neodmyslitelně patří k literátům i k politikům a podobně jako celé Sokurovovo dílo nabídne představu kinematografie, která se pohybuje na zvláštní, ztišené hranici mezi dokumentem a poezií a přitom právě tímto nedramatickým, vizuálním stylem přináší znepokojující pohled na kontury lidské existence.
Fotbal: 2:0
Pokud i ve víru filmového šílenství nemůžete dospat nedělního finále Eura, lze fotbalovou horečku trochu zmírnit (nebo naopak posílit?) novým českým soutěžním dokumentem Dva nula.
Talentovaný Pavel Abrahám se po stylově sebevědomém ohmatávání fenoménu hiphopu v České republice vydal hned se 150 štáby na fotbalové derby Sparta Slavia, kde během jediného večer natočil materiál na pro svůj překvapivý dokument. Autentický snímek nabídne průřez fotbalovým fandovstvím i různými vrstvami společnosti. Takovýto zážitek rozhodně z televizního přenosu nezískáte!
Pozdní večer: Cosmopolis a Dracula
Pozdní sobotní večer bude jednoznačně patřit především novému filmu Cosmopolis kanadského režiséra Davida Cronenberga. Adaptace stejnojmenného románu Dona DeLilla, který nedávno vyšel v češtině, odhaluje New York blízké budoucnosti, v němž se odehrává temný příběh finančního magnáta Erica Parkera. Cronenberg patří k vizionářům, neustále ohledává - skoro až obsesivně - své ústřední téma, ať už se pohybuje na půdě laciného hororu (Shivers, Moucha) v hollywoodské krimi (Dějiny násilí, Východní přísliby) či v žánru životopisného dramatu (Nebezpečná metoda). Pokaždé se v jeho díle odráží fascinace tělesností, tenká hranice mezi tělem a myslí a mezi biologickou podstatou člověka a umělým světem technologie. Tentokrát se jeho paleta motivů promítne do filmu dotýkajícího se ryze aktuálního tématu ekonomické krize.
S italským klasikem jsme začali, italským „klasikem" skončíme. Kdo nejraději zakončuje festivalový den brakovým oddechem, neměl by minout snímek Dracula Daria Argenta, jehož režisér bude na festivalu o víkendu osobně přítomen. Argento se vybudoval pověst svými krvavými horory, v nichž se mísí sofistikovaně brutální způsoby vraždění s autorským přístupem k tvorbě. Argento na půdorysu šokujícího žánru obvykle buduje svérázná dramata, v nichž se různými způsoby stírá rozdíl mezi monstry, obětmi a vyšetřovateli hrůzných činů. Jeho nejnovější filmy sice postrádají inovativnost jeho nejlepších děl ze sedmdesátých a osmdesátých let (Suspiria, Tmavě červená, Děs v opeře), ale už jen kvůli přetlaku dnešních upírských emo dojáků, v nichž by se krve nedořezal, je osvěžující vidět zase jednou poctivý horor vracející se ke svým gotickým a patřičně krvelačným kořenům.
