Snad film Milada utne ty nehorázné lži, které komunisté o Horákové šíří, doufá režisér Mrnka

Martin Svoboda Martin Svoboda
18. 10. 2017 15:04
Režisér David Mrnka připravoval snímek o Miladě Horákové skoro deset let. Scénář měl původně 52 verzí a Mrnka musel několikrát měnit kvůli různým okolnostem svůj záměr. "Hrozně jsem chtěl ukázat Miladina mladá léta z dob jejích studií, kdy potkala Bohuslava Horáka, jenže jsem narazil na problém s castingem. Šlo o moc velký věkový odstup, abychom mohli nalíčit tu samou herečku, ale zase ne dost velký, aby mladá Milada mohla vypadat výrazně jinak," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Milada Horáková.
Milada Horáková. | Foto: Archiv filmu Milada

O vašem filmu se mluví už skoro deset let a málokdo věřil, že skutečně vznikne. Proč vlastně všechny ty potíže? Čekal bych, že snímek o Miladě Horákové sežene podporu celkem snadno.

A vidíte, opak byl pravdou. Podporu jsem sháněl dlouho a na mnoha místech včetně fondu kinematografie a České televize, ale dlouho jsem nikde nepořídil.

Jaký měly tyto instituce důvod?

Státní fond kinematografie, jehož rozhodování je velmi neprůhledné, mi zamítnutí poprvé zdůvodnil tím, že mám ve scénáři historickou nepřesnost. Ne že bych někdy Miladu vydával za dokument. Pak nastal zajímavý paradox: jeden rok jsme za produkční explikaci (popis plánů) získali vysoké hodnocení, další rok za tu samou explikaci jen velmi nízké.

V České televizi to bylo podobné, ale já nechci trávit čas řešením těchto uzavřených věcí. Důležité je, že se mi nakonec podařilo sehnat dost prostředků od našeho amerického koproducenta Netflixu.

Asi by se dalo říct, že jste v tomhle ohledu nakonec dopadli nejlépe, jak jste mohli.

Určitě. Platí, že když se jedny dveře zavřou, nakonec se najdou nějaké otevřené, které vedou na lepší místo.

Jak probíhala spolupráce s Netflixem, velkou streamovací službou? Měl americký producent jasně stanovené podmínky, jimž jste se musel jako režisér přizpůsobit? Americký produkční systém bývá méně volný než ten český.

O přesných podmínkách mluvit nemůžu, můžu ale říct, že internetový Netflix nechává mnohem víc kreativní volnosti než klasická americká filmová studia, která skutečně dohlíží na režiséry velmi zblízka. Oproti běžným americkým produkcím jsem měl poměrně volné ruce a s průběhem spolupráce byl velmi spokojený.

Jak složité bylo představovat příběh Horákové lidem, kteří o něm nikdy neslyšeli a nejsou na něj emocionálně napojeni? Je příběh "političky popravené komunisty" atraktivní látka?

Neřekl bych, že bylo obtížné Miladu představit, jde o silný námět s přesahem i bez osobní účasti a národní sounáležitosti. Setkal jsem se vždy se silnými reakcemi a obdivem. Rozhodně bylo vždy jasné, že jde o látku, která utáhne bez problému celovečerní film.

Jak se během dlouhých příprav posunula vaše původní představa? Je finální Milada ten samý film, jaký jste plánoval na začátku?

Vůbec ne, změny byly obrovské. Ale tomu se u filmové tvorby nevyhnete. Jednak si vysníte nějaký průběh vyprávění, který se v realitě ukáže jako ne úplně funkční, jednak se objevují scény, na něž se zkrátka nenajde dost finančních prostředků. V obou případech se pak musí přepisovat - scénář Milady měl dokonce 52 verzí. Ale každé takové omezení, každý zádrhel v příběhu vede k o kus lepšímu řešení.

Vznikl poměrně logický, chronologický výňatek ze života hrdinky, co mělo být tedy jinak?

Hrozně jsem chtěl ukázat Miladina mladá léta z dob jejích studií, kdy potkala Bohuslava Horáka, jenže jsem narazil na problém s castingem.

Šlo o moc velký věkový odstup, abychom mohli nalíčit tu samou herečku, ale zase ne dost velký, aby mladá Milada mohla vypadat výrazně jinak. Byla by to velká komplikace a já od toho nakonec ustoupil. Moje velké přání mít druhou dějovou linii o dvacetileté Miladě zůstalo nenaplněné.

Výslednou podobu filmu pak ovlivnila naše vynikající střihačka Olina Kaufmanová, jejíž přínos bych opravdu zdůraznil. Jak v Česku, tak v Americe se filmy často prezentují jako dílo režiséra. Nebýt Oliny, vypadala by Milada určitě jinak.

Z toho vyplývá, že jste natočili o dost víc materiálu, než se dalo použít.

První sestřih měl přes tři hodiny, což byl obrovský problém. Víc než hodina filmu se musela vyhodit, především část příběhu před druhou světovou válkou. Opět jsem se chtěl věnovat víc než jednomu období a přišel o to. Ukázalo se, že příběh lépe plyne, když se soustředí na celistvý časový úsek, konkrétně na nástup komunismu po válce a na následné politické procesy.

Nakonec se ale teď, před volbami, když se podíváme na komunisty nebo ANO, právě tahle volba ukazuje být nejdůležitější.

Na facebookových stránkách Milady jsem viděl postesk jednoho z vašich fanoušků, že snímek nejde do kin už před volbami.

Udělali jsme to záměrně, protože jsme nechtěli být osočeni z politické propagandy.

Bylo by špatně vyslat před volbami do kin film s politickým názorem?

Ne nutně špatně, jen o tom Milada není. V mediálním prostoru se pohybuji dost dlouho na to, abych věděl, že film o Miladě Horákové beztak ničí názor nezmění.

Podívejte se, co se okolo komunistů děje - tady už se nedá dodat nic dalšího, co by jejich voliče mohlo přesvědčit. To už je mimo racionalitu. Jakkoliv můj názor je jasný a neváhal bych postavit komunisty do ilegality, vím, že Miladě by jen uškodilo, kdyby ji lidi vnímali jako předvolební agendu.

Přesto doufám, že po jejím uvedení bude pro komunisty těžší tvrdit o Horákové a o režimu tak nehorázné lži, jaké od nich často slyšíme. Nedávno jsem slyšel Vojtěcha Filipa tvrdit, že Horáková žádala Klementa Gottwalda o vstup do KSČ. To je přímo fantasmagorický úkaz.

Nakolik se ve vašem filmu vyskytují kromě zájmu o Horákovou i vaše názory?

Tento měsíc oslavuji dvacet let v emigraci, ale dění v Česku pořád sleduji. Vnímám ho jako svou domovinu, zajímá mě, co se tu děje, a doufám, že film bude mít pozitivní dopad na společnost.

Primární je ale můj zájem o Horákovou samotnou, o její neskutečnou odvahu a vytrvalost. Jsem velký příznivce silných žen v historii a rád pomůžu tomu, aby její odkaz pokračoval. Snažím se ukázat pravdu a přispět k tomu, aby se to, co se stalo Miladě, nemohlo opakovat.

Mluvíte o ukázání pravdy. Už jste zmiňoval, že historická přesnost pro vás nebyla nutnost, což je samozřejmě platný autorský přístup. Nakolik jste se tedy řídil historií a nakolik jde o pravdu významu vašeho příběhu?

V něčem jsem byl až pedantsky přesný. V závěrečné scéně, kde se Horáková naposledy setkává se svou rodinou, divák téměř slovo od slova vidí rekonstrukci jejich rozhovoru.

Taková věrnost ale nejde dodržovat vždy. Někdy se musí sloučit podobné postavy, někdy zdůraznit role daného člověka. Všechno se to dělá proto, aby dané události fungovaly jako opravdový příběh, čehož jsme rozhodně chtěli docílit. Řekl bych, že z 90 procent jsem se řídil historií a u zbytku jde o dramatickou licenci.

Ayelet Zurerová, která hrála Miladu, k roli přistoupila velmi zodpovědně. Říkala mi, jak postavu Horákové studovala, jak se s ní ztotožnila. Angelina Jolie a další herečky, o nichž se mluvilo před obsazením Zurerové, by asi neměly tolik času a ochoty ho té roli dát, i když by třeba byly výraznější pro propagaci.

Skutečně si myslím, že jsem si nemohl přát nikoho lepšího, než je Ayelet. Její odhodlání se roli maximálně věnovat bylo obdivuhodné, i když také velmi psychicky náročné.

Osobnostně se od Milady dost liší - rodina pro ni představuje vše a jakkoliv i Milada milovala své příbuzné, dala přednost politickému boji, což bylo pro Ayelet obtížné. I díky tomuto svému konfliktu dokázala Horákovou pojmout jako postavu s více rozměry, nejen jako modlu.

Přesně před rokem se tu setkala s dcerou Horákové. S sebou měla svůj scénář plný poznámek a bylo vidět, že jde pro ni o důležitou roli. Možná i pro její slovenské kořeny, o nichž jsem před natáčením nevěděl.

Problémem filmu je podle mě jeho jazyková podoba. Vznikal v angličtině s dost ošklivými českými přízvuky a do češtiny bude dabovaný. Nevím, která varianta mě znervózňuje víc. Sám jsem film viděl anglicky a kvůli přízvukům působil dost odtrženě od děje. Nebylo by bývalo lepší natočit ho česky a do angličtiny předabovat angličtinou bez přízvuku?

Jako primární verzi berte tu anglickou. Udělali jsme hodně testů se zahraničním i českým publikem a jsem přesvědčený, že u ní jde o problém výhradně českého publika, které není zvyklé slýchat české herce mluvit anglicky a přijímat český přízvuk jako něco přirozeného.

Anglicky mluvící publikum je na přízvuky zvyklé. Bylo by pro něj nemyslitelné, aby film odehrávající se v exotické zemi, v němž angličtina nahrazuje cizí jazyk, nepracoval se zabarvením řeči. Český dabing je pak jen "navíc" pro odpůrce titulků.

Jaké jsou vaše ambice s filmem co do jeho šíření? Netflix je streamovací služba na monitorech. Co kina?

Moje ambice co do dosahu Milady byly účastí Netflixu naplněny. Postará se o to, aby byla k vidění všude na světě - těžko chtít něco víc.

Promítání v kinech bude záležet na okolnostech. Milada byla každopádně koncipovaná pro plátna a uvedení v českých kinech není anomálie. I když vzhledem k Netflixu bude primární platformou šíření internet, věřím, že se bude po světě i promítat. 

Použití kapel v politických kampaních zavání falší a lidi to vidí, říká hudební publicista Karel Veselý, autor mystifikačního románu Bomba*Funk. | Video: DVTV, Martin Veselovský
 

Právě se děje

Další zprávy