Je sobota 19. srpna a v okolí pražského náměstí Jana Palacha je rušno. Pohybují se tu filmaři, herci, ale také tanky, obrněné transportéry nebo dobová auta. Dnes se tu natáčí některé stěžejní scény chystaného snímku Jan Palach režiséra Roberta Sedláčka podle scénáře Evy Kantůrkové.
Zatímco čtyři roky starý Hořící keř sledoval události následující po Palachově tragickém činu, Kantůrková se Sedláčkem se soustředí na poslední měsíce Palachova života. Součástí děje bude tedy i konec pražského jara včetně sovětské invaze. Na její padesáté výročí příští rok je plánovaná premiéra.
Naštěstí nepršelo
Desetidenní srpnové předtáčky včetně těch 19. srpna chtěly co nejpřesněji zachytit tehdejší dny.
"Máme tu dva tanky, dva obrněné transportéry, třináct dobových aut, dva autobusy a pět motorek," vyjmenovává produkční Jiří Schwarcz. "Příprava zázemí probíhala od jedné hodiny ranní a komplikoval ji déšť. Od čtyř jsme oblékali komparzisty, 270 lidí." Celkově bylo na místě včetně štábu a dalších nutných profesí odhadem okolo čtyř stovek lidí.
Zatímco odpoledne točené scény invaze byly náročné na vojenskou techniku, dopolední protestní performance Milana Knížáka před Rudolfinem vyžadovala předně přesnou koordinaci desítek komparzistů.
Velkou hrozbu zprvu představovalo počasí, dopoledne byl déšť na spadnutí. A to by byl problém, protože obě natáčené události se v historii odehrály bez deště a mokro by navíc ohrožovalo techniku a kontinuitu záběrů.
"Nicméně i kdyby pršelo, natočit se to musí. Zábor města a najmutí všech komparzistů, dobových dopravních prostředků a vojenské techniky nejde jen tak zopakovat," vysvětluje Schwarcz.
Nakonec nepršelo, odpoledne začalo dokonce svítit slunce, což přivábilo turisty i Pražany, kteří i přes zátarasy mírně komplikovali filmařům práci.
Zábor Palachova náměstí, ulice 17. listopadu a odpoledne i Mánesova mostu byl opravdu výjimečnou událostí, k níž došlo prý naposledy pro Mission: Impossible z roku 1996. Osobní i městská doprava musela náměstí objíždět.
Podobně náročné bude podle Schwarcze ještě natáčení v Pardubicích, jež zastoupí Václavské náměstí. "V Pardubicích na Perštýnském náměstí natáčíme proto, že tam dlažba víc odpovídá Václaváku šedesátých let. Upálení samotné se pak bude natáčet ve vozovně v Strašnicích a záběry se zkombinují dohromady s Pardubicemi," popisuje.
Palach se nenudil
Jana Palacha ztvárňuje absolvent brněnské JAMU, doposud méně známý divadelní herec Viktor Zavadil.
"Dneska je to napínavý a velký. Nejen co do počtu komparzistů, tyhle scény byly pro Palacha velké okamžiky, proto jde o víc než jimi jenom projít a sledovat tanky nebo protestanty, jde tu i o to, doopravdy hrát," říká Zavadil.
Zavadila zajímá historická přesnost, ale její dodržení není vždy snadné: "Myslel jsem si, že Palacha znám, ale nakonec jsem si uvědomil, že ho vnímám jako většina lidí - jako mladého kluka, který vkráčel do plamenů," vypráví.
"My se snažíme dodat mu víc. Jenže není zase tolik pramenů, ze kterých Palacha a jeho osobnost studovat. Byl to v podstatě obyčejný kluk mimo dění, máme jen pár fotek a výpovědí z jeho soukromého života."
První velká role na Zavadila podle jeho slov působí: "Natáčení pro mě vůbec není nuda. Vždycky, když přijdu na plac, se musím rozkoukat a zvyknout si na všechny ty kamery a techniku. Než se rozkoukám, je konec, takže se nestihnu začít nudit."
Příběh Jana Palacha jistě nebyl vyčerpán Hořícím keřem. Uchopení Roberta Sedláčka, jehož Bohéma a České století patří mezi nejzajímavější pokusy reflektovat tuzemskou historii, má v kontrastu s precizností Evy Kantůrkové zajímavý potenciál.
Hlavní natáčení se odehraje na přelomu listopadu a prosince. Na srpnovou premiéru se bude čekat přesně rok.
