Reportáž: Za přiznání víno. Sociální architektka Kateřina Šedá nabádala lidi ve vlaku ke komunikaci

Dvě lahve vína za omluvu bývalé partnerce. Jeden z účastníků společného projektu Kateřiny Šedé a Národní galerie.
Cesta Kateřiny Šedé, čerta, anděla a Mikuláše vlakem do Drážďan.
Foto: Tomáš Maca
Tomáš Maca Tomáš Maca
5. 12. 2017 7:00
Výtvarnice Kateřina Šedá, která letos získala ocenění Architekt roku, se vydala vlakem z Prahy do Drážďan. V rámci společného projektu s Národní galerií a s čertem, Mikulášem a andělem po ruce zkusila cestující ponouknout k upřímné komunikaci nejen s blízkými, ale i s úplně cizími lidmi. "Když v pět odpoledne skřípou brzdy, aby vlak zastavil v cílové destinaci, domlouvají se někteří účastníci zájezdu, že si společně dopřejí něco horkého na drážďanských trzích," píše v reportáži Tomáš Maca, který cestu s Kateřinou Šedou absolvoval.

U pokladen pod tabulí s odjezdy vlaků na pražském hlavním nádraží se právě skupina herců strojí do kostýmů Mikuláše, čerta a anděla. Aby nezapomněli na vysokou bílou čepici s červeným křížem, pozlacenou berlu, čelenku se svatozáří či opeřená křídla, dohlíží na ně výtvarnice Kateřina Šedá. "Jé! Santa! Čekáte tu, abyste se s ním mohli vyfotit?" ptá se jejích asistentů dvojice turistů.

Těžko zařaditelná umělkyně letos dostala cenu Architekt roku, přestože svými sociálními experimenty nebuduje domy, ale spíš lidské vztahy. V říjnu se jí třeba v rámci projektu Made in Slavutyč povedlo najít české snoubence, kteří se nebránili jejímu nápadu pozvat na svatbu Ukrajince z oblasti kolem Černobylu.

Na den před první adventní nedělí si ale ve spolupráci s Národní galerií připravila akci, která má vzájemně propojit cestující ve vlaku mířícím z Prahy do Drážďan a vytáhnout je z jejich bublin izolovaných od okolí.

Pojďme si povídat se sousedem

"Na palubě vlaku se často setkávám s tím, že mě někdo kontaktuje a mně se s tím člověkem nechce komunikovat. Přimělo mě to se zamyslet, jestli vlastně není důležitější mluvit se sousedem na vedlejším sedadle než si povídat s někým po telefonu, což většina lidí ve vlaku dělá," vysvětluje Šedá při cestě na nástupiště, zatímco si pozdější účastníci její performance udiveně prohlížejí Mikulášovu družinu a uvažují, co bude následovat.

O půl třetí se rychlík konečně dává do pohybu. Tento vánoční speciál měl původně vyrazit už před čtyřmi hodinami, výluka na trase ovšem Šedé narušila její plány a hrstka informovaných, kteří o chystaném projektu věděli, ji podezřívala, že si zpoždění objednala schválně, aby potají mohla otestovat, jak lidé reagují na nepříjemné situace, které jim nečekaně naruší program.

Po peripetiích zaviněných dopravcem se už ale pokračuje podle původního harmonogramu.

"Většina cestujících vyrazila do Drážďan na vánoční trhy, a protože jsem nechtěla, aby cílem cesty zůstal jenom nákup, vymyslela jsem pro ně aktivitu, kterou jízdu vyplní a za kterou je můžu taky obdarovat. Protože se blíží advent, rozhodla jsem se do projektu zapojit tři postavy, které tohle období definují. Tentokrát se ale nezaměřují na děti, nýbrž na dospělé," upozorňuje Šedá.

Pořádně se omluv!

Mikuláš a duo jeho neodmyslitelných společníků se právě prodírají stísněnou uličkou vagonu a klepou na dveře jednotlivých kabin. Sentimentální nálada spojená s blížícími se svátky potlačuje nevrlost pramenící z nenadálého vyrušení, takže pasažéři vítají posly Vánoc s otevřenou náručí. I největší morousové měknou, když spatří dcerku umělkyně v roli roztomilého andílka.

Vlídný hlas vousatého svatého muže zvěstuje cestujícím na první pohled jednoduchý úkol. Během cesty mají svým blízkým poslat textovou zprávu s vyznáním lásky, omluvou za nespravedlivé chování nebo přiznáním špatných skutků.

"Musí to být pořádný přiznání, něco šťavnatýho," nabádá nedočkavě čert a chrastí řetězem. Rodinka, která už se těší na dobroty na drážďanském trhu, odpovídá překvapeným pozdvižením obočí. "Jde nám o to, abychom si věci víc říkali," chlácholí je větší anděl se stříbrovlasou parukou.

Na ty, kteří najdou odvahu vyjít s kůží na trh, čeká lákavá odměna. Za zamilovanou esemesku jim anděl věnuje dvě čokolády a omluvná textovka znamená dvě lahve vína od Mikuláše.

O půlku výslužky se účastník experimentu musí vždy rozdělit s neznámou osobou, již ve vlaku potká. Se sousedem je nutné sdílet i čertovskou nadílku ve formě volného vstupného do pražské Národní galerie nebo na prohlídku Státních uměleckých sbírek v Drážďanech.

"Bože, co jsi to provedl?"

Ještě než Mikuláš stihne dorazit do posledního vozu, zastavuje ho nepřehlédnutelný chlapík s kovbojským kloboukem, který už výzvu splnil.

"Omluvil jsem se bejvalce, matce svýho dítěte, za to, že ji furt zlobím. Reakce ale nevypadala úplně podle představ. Napsala mi zděšenou esemesku, jestli jsem neprovedl nějakej incest," svěřuje se a odnáší si slíbená vína.

Čokoládové figurky andělů si zasluhuje zamyšlený student o několik kupé dál. "Když se stane, že mám něco špatného na svědomí, snažím se omluvit hned. Nejsem si jistý, jestli člověk může něco vyřešit samotnou esemeskou. Rozhodl jsem se tím pádem poslat vyznání lásky, protože mi to přijde jako jediná věc, která se dá říct od srdce kdykoliv a jakkoliv. Obecně ale tuhle akci považuju za dobrou příležitost vůbec se zamyslet nad tím, co jsme za uplynulý rok udělali," komentuje projekt.

Myšlenka sbližování dopadá u posádky na úrodnou půdu. Šedá, která se považuje za sociální architektku, občas sama vypadá dojatě. Není divu, když si čte vyznání lásky v japonštině nebo mluví s teenagerem, jenž kamarádce napsal, že ji má rád jako kamarádku.

"Kamarádská láska je obzvlášť krásná," chválí ho jeden z andělů. Skupina se přesunuje i mezi cizinky, kde si anděl procvičuje německá slovíčka.

"Napsala jsem omluvnou zprávu kamarádce, na kterou jsem dneska ráno hrozně křičela, protože jsem byla vystresovaná. Zkrátka jsem si na ní vylila zlost," lituje mladá plavovlasá Němka v brýlích. "Já jsem se zas omlouvala kamarádce za to, že jsem si na ni nenašla čas a nevěnovala se jí, i když mě v tu chvíli potřebovala," dodává její rovněž blonďatá spolusedící se sedmičkou červeného.

Čtyřicátník s culíkem, který manželce prozradil, že ztratil nějaký drahocenný zámek, se mezitím u vína seznamuje se svou vrstevnicí. Baví se o oblíbené knížce a není pochyb, že si vzájemně padli do noty. Když v pět odpoledne skřípou brzdy, aby vlak zastavil v cílové destinaci, domlouvají se někteří účastníci zájezdu, že si společně dopřejí něco horkého na drážďanských trzích.

Odhodlali se k tomu, co by jinak neudělali

"Překvapilo mě, jak byly některé esemesky intimní a lidi se vůbec nestyděli nám je ukázat. Omlouvali se třeba za to, že něco zničili, nebo za to, že nepřijímají ostatní takové, jací jsou. Někteří mi říkali, že se díky akci odhodlali ke kroku, který by za běžných okolností neudělali. Taky se pustili do hovorů se sousedy v kupé, před nimiž by se normálně styděli," hodnotí po výstupu z vagonu performanci její organizátorka.

Chystá se teď Kateřina Šedá inspirovat ostatními a taky se někomu esemeskou otevřít? "Hlavně se teď chystám vyspat," směje se po náročném dni a odchází za doprovodu manžela a dcerky s horou rekvizit do hotelu.

Poslední Vlak kultury pod záštitou Národní galerie odjíždí z Prahy 9. prosince a bude doplněný autorským čtením Davida Zábranského a Jakuby Katalpy v odděleném kupé.

Pokud se na kolejích zase něco nezvrtne, měli by zúčastnění tentokrát stihnout i prohlídku Státních uměleckých sbírek Drážďany. Projekt Kateřiny Šedé ovšem dokazuje, že samotná cesta může být cíl.

 

Právě se děje

Další zprávy