Recenze: Tata Bojs dokázali, že symfonický orchestr v popu nemusí být jen zdroj patosu

Antonín Kocábek
Aktualizováno 28. 5. 2017 19:00
Invence kapel, které už mají nějaký ten pátek za sebou, se pozná nejen podle schopnosti přicházet s novými nápady, ale hlavně podle reakce na výzvy. Hanspaulským Tata Bojs se podařilo se ctí uspět i tam, kde mnozí jiní zoufale pohořeli. Při spolupráci se symfonickým orchestrem.
Video: YouTube / Tata Bojs

Alba, na nichž rockoví či popoví interpreti spojí své síly s tělesem, které se věnuje hlavně klasické hudbě, dopadají často jako přehlídka všech myslitelných klišé. A výsledkem bývá cosi, co nemá daleko k výsměchu oběma zúčastněným. 

Tata Bojs sami přiznali, že když loni dostali nabídku zahrát se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, báli se jí. Nakonec ale souhlasili a výsledkem byl unikátní koncert s aplausem publika. Ani to ale samo o sobě nezaručuje, že koncert bude fungovat i z vydaného záznamu, ochuzeného o vizuální vjem a atmosféru večera.

Šťastným nápadem bylo svěřit orchestrální aranžmá bývalému kytaristovi Tata Bojs, jenž už několikrát na deskách dokázal, že to se smyčci umí. Marek Doubrava je zručný skladatel s citem, který ale k úpravám nepřistupoval jen s opatrnou úctou.

Nejsmutnější totiž u podobných verzí je, když orchestr jakožto módní okrasa kapelu jen doplňuje a není jí rovnocenným partnerem. Když se tomu, kdo připravil noty, nepodaří hudebníky, zvyklé na výrazně složitější party než má většina populárních intepretů, vyburcovat z chladné profesionality.

Úvod alba k tomu má sklony: plochy smyčců znějí předvídatelně, nijak nepomáhají dynamice a ani neobohacují skladbu víc, než by to dokázal zručný hráč s několika syntezátory. Trochu se také zdá, že akademičnost se přenesla i na členy Tata Bojs, kteří na úkor obvyklé energie propadli iluzi, že "tvoří umění".

Hravost je zpátky

Postupně se ale miska vah přehoupne v prospěch kapely. Hudebníci ze Symfonického orchestru Českého rozhlasu se pod taktovkou Tomáše Braunera příjemně uvolňují a frontman Tata Bojs Milan Cais, který se na značné části koncertu přesunul do pozice vokálního sólisty a své místo u bicích svěřil hostujícímu Tomášovi Neuwerthovi, postupně ztrácí ostych. I z jeho kolegů opadává tíha odpovědnosti a získávají zpět svou hravost. Všechno ještě zpestřují hosté - tradiční zpěvačka Klára Nemravová nebo Clarinet Factory, kteří dobře znají oba světy.

Výsledku pomohl i skvělý výběr skladeb, nespoléhající jen na hity. Došlo tak i na píseň Kamarádky, která vznikla spíš jako studiová legrácka a v níž se hlasově projevuje baskytarista Mardoša. Doslova prokoukla v původní verzi nenápadná píseň Radioamatér, skladba S ní zas bouří silou filmového finále.

Tata Bojs & SOČR Live

2017, vydali Supraphon a Radioservis 
Aranže: Marek Doubrava
Hodnocení Aktuálně.cz: 75 %

Majestátný zvuk orchestru nezabil ani vyloženě taneční momenty. Největší výhrou je ale fakt, že upravené verze nedávají ani na okamžik prostor patosu, v němž se podobná koncertní spojení často utápějí.

Přestože nakonec jde spíš jen o událost pro skupinu samotnou a její fanoušky než o cokoliv, co by tento okruh přesahovalo, radostné uvolnění, hravost a humor pro tentokrát přesvědčivě zvítězily.

 

Právě se děje

Další zprávy