reklama
 
 

Recenze: Smrtihlav o atentátu na Heydricha je dobrý film. I přes historické nepřesnosti

8. 6. 2017
Francouzský Smrtihlav, druhý snímek mapující atentát na Reinharda Heydricha v krátké době, je méně historicky přesný a víc emocionální než britský Anthropoid. Zároveň ale události uvádí do širšího kontextu. A jako filmové dílo působí lépe než Anthropoid.
Doporučujeme

Občas se stane, že se v rozmezí jediného roku sejdou dva stejné filmové náměty. Producenti se tomu snaží vyhýbat, protože vědí, že hrozí tříštění zájmu diváků, a tedy i tržeb. Schopnost koordinace ale někdy selže. Nyní se do této situace dostal doposud mezinárodně polozapomenutý atentát na Reinharda Heydricha: pár měsíců po britském Anthropoidu přichází francouzská, avšak anglicky mluvená produkce Smrtihlav.

Snímek režiséra Cédrica Jimeneze to bude mít v Česku ještě těžší než ve světě. Konkurenční Anthropoid Seana Ellise vznikal přímo v Praze, mnohdy na místech, kde k událostem došlo, nebo alespoň v jejich věrných replikách. Navíc za účasti českých herců. Ellisovu ambicióznímu filmu se nedalo upřít hmatatelné napojení na tuzemské prostředí a relativní věrnost historii.

Adaptace románu Laurenta Bineta se oproti tomu natáčela v Budapešti, parašutisti Josef Gabčík s Janem Kubišem se od Plzně do Prahy brodí skrz zasněžené Alpy a nakonec spolu oba skončí v kryptě kostela Cyrila a Metoděje, kde spáchají sebevraždu v bratrském objetí. Je přitom známé, že Kubiš se do krypty nedostal, upadl během bojů do bezvědomí a vykrvácel až ve vojenském lazaretu.

Smrtihlava budou kvůli těmto zásahům do historie pravděpodobně mnozí obviňovat z bulvarizace. Jako by bylo "lží" ukázat dva přátele zemřít navzájem v náručí, když jim historie tuhle příležitost nedala.

Fikční snímek, byť vznikající podle skutečné události, však samozřejmě nemá žádnou povinnost dodržovat všechna fakta. Filmařům sice nejspíš vzniká jistá morální povinnost nepopírat na určité úrovni historii, jen těžko se však určuje její hranice.

Zrovna společná smrt Gabčíka a Kubiše ale "pravdu" v jejím důsledku nijak nepřekrucuje. Postavy nejsou jiné, jejich motivace nejsou jiné, nechovají se jinak. Jen mají možnost rozloučit se a uzavřít tak příběh. Třeba Schindlerův seznam zcela otočil motivace svého protagonisty a z Oskara Schindlera, o němž se už dnes takřka s jistotou ví, že byl krutý prospěchář, udělal nefalšovaného hrdinu. Slavnému filmu to však dodnes většina diváků odpouští, protože jeho poselství svou důležitostí předčí faktografickou přesnost.

Smrtihlav je bohatší film než Anthropoid

Nejde o jediný potenciální důvod, proč Smrtihlava odmítnout. Tvůrci mají občas tendenci teatrálně brnkat na emoce: to když u zpomalených záběrů nacistických zločinů hraje teskná hudba anebo mladí vojáci zpívají českou hymnu.

Ani Anthropoid tu ostatně nebyl bez viny, duch Ani Geslerové v něm odvedl Gabčíka na onen svět, celková atmosféra filmu však sázela na dojem syrovosti. Jimenez však raději hledá vždy co nejestetičtější, místy trochu kýčovité způsoby, jak předat vizuální i dějové informace.

Historické nepřesnosti a patos však nejsou nutně likvidační a zrovna Smrtihlav i jim navzdory zůstává o řád lepším filmovým dílem než Anthropoid. Předně je bohatší. Ellisovi se nepodařilo vytvořit síť vztahů a motivů, v jejichž důsledku by byli parašutisté nebo domácí odbojáři zajímaví sami o sobě. A Heydricha vykreslil rovnou jako anonymní zlo.

Smrtihlav se Heydrichovi věnuje zásadně víc, je o něm celá první polovina stopáže, čímž splácí dluh knižní předloze. Jason Clarke sice není pražskému katovi ani trochu podobný, ale povyšuje ho na opravdovou bytost. Silver A a Anthropoid pak autoři zasazují do širších souvislostí, důležitou roli například hraje pověstná odbojářská skupina Tři králové. Sice poněkud jinak než ve skutečnosti, ale pointa zůstává.

České prostředí druhé světové války film představuje mnohem komplexněji než v Anthropoidu, kde se sice mezi scénami objevovaly malebné kousky opravdové Prahy, ale snímek přesto působil, jako by v celém protektorátu neexistovalo nic krom dvou ulic, v nichž se Gabčík s Kubišem skrývají. Historická věrnost Anthropoidu sahala pouze ke kopírováni kulis, rekonstruování boje v kostele a samotného atentátu. Jenže opravdu je pro příběh Heydrichovy smrti důležité věrně imitovat historické interiéry a přesný průběh atentátu?

Snaží se říct co nejvíc

Smrtihlavovy zásadnější "chyby" plynou předně z jeho snahy sdělit co nejvíc. Tvůrci odvypráví jak příběh Heydricha, tak výsadkářů. Musí se proto vzdát pokusů o psychologickou nebo faktografickou hloubku: obzvlášť posun Heydricha od nerozhodného prospěcháře k muži, jehož poslední slova patří árijské rase, přichází trochu odnikud. Ocenění ale zaslouží snaha představit zahraničnímu publiku kontext v trochu obsáhlejší formě než Anthropoid, který si nevymýšlel jednoduše jen proto, že mlčel.

Nejzásadnější chyba snímku pak je, že dvě dějové linie spolu příliš nekomunikují a nejsou bohaté na paralely ani kontrasty. V první polovině filmu sledujeme vzestup Heydricha, avšak po výsadku Silver A se pozornost zcela přesouvá na parašutisty, zatímco Heydrich se mění v nadále pasivní postavu bez vývoje. 

Je to škoda, protože v Anhropoidu se Ellis zahnal do kouta: když špatně definované postavy v nedostatečně vykresleném světě splní svůj jediný cíl, po zbytek filmu už logicky nemají co dělat. Ve Smrtihlavovi však podobně náhlý přesun pozornosti mohl Heydrichovu linii přirozeně doplnit a obohatit a film mohl plynule pokračovat. Bohužel se tak nestalo a Smrtihlav tak působí jako dvě hodinové epizody doku dramatu puštěné za sebou.

Smrtihlav

Životopisný akční film
Francie / Velká Británie, 2017, 119 min.
Režie: Cédric Jimenez
Předloha: Laurent Binet (kniha)
Scénář: Audrey Diwanová, David Farr, Cédric Jimenez
Hrají: Rosamund Pikeová, Jason Clarke, Mia Wasikowska, Jack O'Connell, Jack Reynor a další
Hodnocení Aktuálně.cz: 65 %

Hvězdné obsazení (Rosamund Pikeová, Mia Wasikowska, Jack O'Connell) odvádí profesionální práci adekvátní tomu, že jejich postavy musí vzájemnou lásku/nenávist vyjádřit mnohdy v jediné scéně. Melodramatický rámec však podobné skoky umožňuje, herci tedy i na malé ploše zvládají své postavy rozdýchat.

Smrtihlav není v žádném případě dokonalý. Chybí mu nápaditost i originalita a v záplavě existujících filmů o druhé světová válce jistě brzy zmizí v zapomnění. Nezaslouží si však odsudek jako historicky nepřesné melodrama, protože historii nepřepisuje tak násilně, jak se Čechům bude zdát. A melodrama je adekvátní volba k odvyprávění příběhu.

Z filmů posledního roku o nejúspěšnější odbojářské akci druhé světové války jde o ten lepší počin, i když o něm jako o zvlášť úspěšném bude mluvit asi jen málokdo.

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama