reklama
 
 

Recenze: Skupina Fiordmoss dělá pop pro těžké introverty. Škoda, že deska nepřišla dřív

14. 10. 2017 7:30
Po dvojici EP Gliese a Ink Bitten (2012) přestěhovali Petra Hermanová, Roman Přikryl a Jan Boroš alias Fiordmoss svou kapelu z Brna do Berlína. Při poslechu jejich do detailu dotaženého, uhrančivého debutu Kingdom Come si nelze nevzpomenout na minimalismus The xx či atmosféričnost Warpaint, škoda však, že album nevyšlo o několik let dřív. Ze skupiny, která mohla hrát první ligu, jsou tak zase jen čeští epigoni trendu, jenž už je v zahraničí vlastně víceméně pryč.

České kapely sní o slávě v zahraničí, jen málokterá ale udělá tak radikální krok jako původně brněnské trio Fiordmoss.

Po dvojici "ípíček" Gliese a Ink Bitten (za nějž obdrželi v roce 2012 cenu Vinyla jako objev roku) se Petra Hermanová, Roman Přikryl a Jan Boroš rozhodli vydat vstříc mezinárodní scéně a přestěhovali skupinu do Berlína.

Příprava jejich debutového alba Kingdom Come zde nakonec trvala pět let, nahrávka ale nese stopy jasné a hlavně silné umělecké vize, již Fiordmoss - doplnění na kvarteto norským hudebníkem Jonem-Eirikem Boskou - roky pečlivě pilovali.

Jejich ambiciózní mix downtempa, indierocku a temného popu je na dlouhohrajícím debutu dotažený do posledních detailů, zároveň ale působí krypticky.

Album inspirované Berlínem i severskými lesy

V roce 2012 byla německá metropole ještě známá jako ideální město pro kočující umělce, kteří chtějí nasát kosmopolitního ducha a zároveň měli hluboko do kapsy. O pět let později už ale i Berlín pomalu dohnala vlna gentrifikace běžná v západních velkoměstech a oázy levného bydlení nekompromisně kosí Airbnb.

Debutové album Fiordmoss však jako kdyby ještě zachycovalo divokého ducha bývalých východoněmeckých čtvrtí, v nichž se mísí pach přepálených bratwurstů se smogem z automobilových výparů.

Stejně dobře se ale na hudbu z Kingdom Come hodí i metafory hustých severských lesů, kam slunce ani v poledne nepronikne k mechu. Zahuštěný mix syntezátorových a kytarových ploch a éterického vokálu buduje atmosféru temné džungle (ať už skutečné, či betonové), která by měla být naším domovem, stejnou měrou nás ale děsí svou nejednoznačností.

Album propagovaly dva klipové singly Madstone a Motherland, jež vydání desky Kingdom Come předcházely o rok a půl, respektive rok. To je v dynamickém světě současné indie hudby hodně dlouhá doba na to, aby se na kapelu zapomnělo.

Fiordmoss jsou notoričtí puntičkáři a desku si po námluvách s firmami nakonec vydávají sami, jako kdyby se na poslední chvíli rozhodli vzdát se výhod networkingu, kvůli němuž do Berlína vlastně původně odjeli.

I vizuálně pozoruhodné klipy od spřízněných režisérů (Jan Durina, Teri Varhol) jim nakonec budují image introvertních ztracenců, kteří vlastně nepatří vůbec nikam. A ani patřit nechtějí. Pro nastartování velké mezinárodní kariéry hned několik překážek, které se budou těžko překonávat.

Deska, která přišla o čtyři roky později

Na Fiordmoss je cítit, že své hudbě bezmezně věří a za každou notou a motivem jsou hodiny přemýšlení.

Chladný a propracovaný design písní ale posluchače vyloženě nevítá, spíše ho nechává jen jemně nahlédnout. Teprve s každým dalším poslechem se může dostat hlouběji pod povrch. Něco podstatného ale jako kdyby zůstalo nevyřčeno. 

Fiordmoss: Kingdom Come

Vydali Fiordmoss, 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 80 %
fiordmoss.bandcamp.com

Termíny turné

  • 17. 10. Praha - Café V lese (host: Khoiba)
  • 20. 10. Opava - Klubová noc 
  • 21. 10. Plzeň - Anděl Café 
  • 14. 11. Brno - Kabinet Múz (host: Khoiba)
  • 15. 11. Bratislava - A4 
  • 16. 11. Ostrava - Cooltour 
  • 18. 11. Valašské Meziříčí - M klub 
  • 22. 11. Žilina - Stanica 
  • 23. 11. Košice - Tabačka 
  • 24. 11. Liptovský Mikuláš - Diera do sveta 
  • 25. 11. Trenčín - Lúč 
  • 30. 11. Ústí nad Labem - Radio Wave Live Session / Kino Hraničář

Při poslechu Kingdom Come si nelze nevzpomenout na minimalismus The xx, atmosféričnost Warpaint nebo syrovou epičnost Anny von Hauswolffové a dalších severských hudebníků, operujících v žánru temného popu.

Když v roce 2013 Fiordmoss vydali samostatně stojící singl Siberia, byli vlastně součástí této vlny míchající ponuré nálady na pomezí rocku a elektroniky. Dlouhohrající deska jako "statement" ale už o čtyři roky později přichází trochu pozdě. Z kapely, která mohla hrát první ligu, jsou už zase jen čeští epigoni trendu, jenž už je v zahraničí vlastně víceméně pryč.

Hudba se samozřejmě nemusí nutně poslouchat ve škatulkách a souvislostech. Debut Fiordmoss je sám o sobě uhrančivou a velmi působivou kolekcí, která z domácích poměrů výrazně trčí.

Silné momenty jako úvodní Eight Bones nebo industrialem prodchnutá Sheer Soul převyšují cokoliv, co letos vzešlo z domácí alternativy. Trio z Brna cestující směrem na západ ale kdysi mělo nepochybně mnohem větší ambice.

autor: Karel Veselý | 14. 10. 2017 7:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama