O sílícím trendu sdílených filmových vesmírů by se dalo psát v úvodu jakéhokoliv textu o současném blockbusteru. Riskantní, ale výdělečný model, s nímž roku 2008 přišlo studio Marvel, se nyní konkurence pokouší následovat.

Na filmech nepracuje jeden, ale rovnou několik scenáristů, kteří po vzoru seriálového modelu tzv. "the writer’s room" plánují rozlehlé série plné sequelů, spin-offů nebo prequelů, v nichž se jeden film nebo postava stává součástí mnohem většího celku.

Foto: Universal Pictures

Se svým pokusem nyní přichází studio Universal, ve třicátých letech minulého století slavné zejména produkcí nízkorozpočtových hororových snímků v hlavní roli s klasickými monstry. Žánrové dědictví se snaží po vzoru Warner Bros. nebo Disney přivést k životu pomocí reimaginací slavných děl pro současné publikum.

Jako první se pod hlavičkou "Dark Universe" (Temné univerzum) do kin dostává Mumie. Universal tak zcela ignoruje předešlý film Drákula: Neznáma legenda, který měl původně tuto sérii začít, nicméně u diváků i u kritiky naprosto propadl.

S Mumií má studio větší ambice: poukazuje na ně už obsazením hollywoodské megahvězdy Toma Cruise, který v současnosti platí za jednoho z nejjistějších tahounů komerčních projektů. Ten je ale ve filmu paradoxně podivně upozaděný jako stereotypizovaná postava bez charismatu, která se shodou okolností připlete do plánů egyptské princezny Ahmanet (Sofia Boutellaová z filmu Kingsman: Tajná služba), toužící po tisíci letech ovládnout svět.

Koncept, který nedrží pohromadě

Podobně stereotypní je celý děj, který míchá hned několik žánrových přístupů. Objevení hrobky v Iráku je přitom skvělý úvod ve stylu dobrodružného filmu - takového, který nejvíc odkazuje právě k Mumii z roku 1999 nebo k videohře Uncharted. Tu připomene například napínavá sekvence pádu letadla. Od přesunutí do Londýna se však děj posouvá převážně do interiérových lokací a přestává držet pohromadě.

Snímek Alexe Kurtzmana, jenž dosud natočil jen jeden film a věnoval se spíš práci scenáristy hollywoodských blockbusterů (Star Trek, Transformers), má špatnou dramaturgii. Různé scény připomínají různé žánry (gotický horor, akční béčko, třetí akt plný trikových sekvencí jako z libovolného současného blockbusteru), jednotící prvek ale schází.

Kde jsou odkazy ke zdroji? 

Tvůrci snímku počítali s tím, že Mumie odstartuje nové univerzum, a proto se do ní snažili vměstnat co nejvíc postav, podzápletek a motivů, které by se mohly později zúročit v dalších filmech. Snímek tak vypráví na jedné straně jednoduchý příběh o odvrácení hrozby konce světa, zároveň působí jako záměrně neuzavřený celek lákající na věci budoucí. Například Russell Crowe v roli doktora Jekylla je tu jen proto, aby vysvětloval, co diváky čeká v dalších dílech série.

Děj má také podivný rytmus: obsahuje spoustu zdlouhavých vysvětlovacích scén a rychle sestříhané akční momenty, v nichž schází prostorová orientace. Ne, tento fikční svět pohromadě nedrží. 

Film (mimochodem, na rozpočet 125 milionů dolarů vypadá velmi podfinancovaně) je sestavený jen z klišé, šablonovitých postav a schematického vývoje. Nepracuje s tradičními žánrovými modely, jen na sebe bez vnitřní návaznosti, nadsázky a humoru vrší scény. Chybí také přímé odkazy ke zdroji, tedy ke starým hororům Unviersalu. Jako kdyby se studio snažilo vybudovat nové filmové univerzum bez pevných základů, z nichž originální snímky vycházejí.

Zdaleka nejhorší ale je, že Mumie nefunguje ani jako letní popcornový film. Hlavní hrdina v něm sice stále volá po velkém dobrodružství, to se ale za celých sto minut ani jednou nedostaví.