Recenze: Režisér Aronofsky vyhrál, jeho matka! je otravná. A proto mnohé diváky baví

Martin Svoboda Martin Svoboda
19. 10. 2017 20:33
Snímek matka! režiséra Darrena Aronofského má být velmi otevřenou biblickou alegorií o vztahu Boha (Javiera Bardema), přírody (Jennifer Lawrenceové) a lidstva (všech ostatních, kteří se ve filmu objeví). Problém je, že každý divák s alespoň minimální znalostí biblických příběhů alegorii prokoukne a děj začne s úspěchem předvídat. Režisér ale dokáže být ve své snaze tak extrémní, že právě tato provokace dohnaná ad absurdum je na filmu nakonec i svým způsobem působivá.
Jennifer Lawrenceová a Javier Bardem, hlavní postavy matky!
Jennifer Lawrenceová a Javier Bardem, hlavní postavy matky! | Foto: Paramount Pictures

Snímek matka! amerického režiséra Darrena Aronofského provází potlesk i bučení. Upřímné nadšení i zvěsti o nesnesitelnosti. V kinech za mořem propadl, přesto se o málokterém aktuálním titulu mluví víc.

Jen jestli to není Bůh!

Matka! vypráví příběh úspěšného spisovatele (Javier Bardem) s tvůrčím blokem a jeho obětavé mladé ženy (Jennifer Lawrenceová). Ta se snaží zrenovovat dům uprostřed divočiny do podoby, která by manžela inspirovala k napsání dalšího románu.

Jednoho dne ale zaklepe na dveře tajemný muž (Ed Harris), jenž údajně zabloudil. Nakonec se z něj vyklube spisovatelův fanoušek. K nelibosti Lawrenceové ho Bardem s nadšením ubytuje ve volném pokoji.

Druhý den přichází i Harrisova žena, ztvárněná Michelle Pfeifferovou (žádná z postav mimochodem nemá jméno), a rovněž se v domě usidluje.

Následují jejich děti. A pak další lidé. Hrdinka ten podivný dav nevidí ráda, její muž je ale s každým dalším obdivovatelem nadšenější. Manželka vše trpělivě snáší, není ale těžké vidět, že v ní bobtná nespokojenost. Situace se postupně začíná vymykat z rukou, počet okupantů domu přesahuje desítky… a nakonec stovky.

Pokud zní tento nástřel děje neuvěřitelně, je to proto, že děj neuvěřitelný je. Snímek má být velmi otevřenou biblickou alegorií o vztahu Boha (Bardema), přírody (Lawrenceové) a lidstva (všech ostatních), což v rozhovorech potvrzuje i sám režisér. 

Smysl alegorií spočívá v nabídnutí funkčního příběhu, v němž se odráží prvky historické události, filozofického konceptu či díla. Problém je, že matka! kombinuje všechny tři varianty, tedy Bibli, teologii i vývoj křesťanství, aniž by si lámala hlavu s tím, jestli dává sama o sobě smysl. Prostě jen nabízí jednu parafrázi za druhou. Hlavně aby se všechno odehrávalo v jednom domě.

Když divák pochopí, o co Aronofskému jde, začne pro něj být děj až příliš odhadnutelný. Jakmile se ukáže, že Harris a Pfeifferová představují Adama a Evu (včetně operace se žebrem), nezbývá než čekat, kdy se objeví Kain a Ábel. Jakmile je jasné, že dítě Lawrenceové má být Ježíš, nejde vyhlížet nic jiného než jeho odervání z matčina náručí a tragický konec.

Je pak těžké být šokován něčím, co jde dohlédnout už z velké dálky.

Úchvatná doslovnost

Jestliže se matka! může obvinění z povrchnosti něčím bránit, je to její extrémnost. Termín "doslovnost" vyzníval v této recenzi dosud pejorativně, její intenzita ale nakonec zaručuje zvláštní zážitek.

To, co se stane, až přijde na zpodobnění pojídání těla Páně, je tak trochu očekávatelné (a možná laciné). Ochota Aronofského zajít opravdu až na konec a neudělat přitom kompromis má ale sympatickou auru. Obzvlášť jsou-li jeho primárním publikem nábožensky mnohem citlivější Američané.

Aronofsky nikdy nebyl hluboký režisér. Jeho největší úspěchy Rekviem za sen a Černá labuť stojí na své brutální vyšponovanosti a téměř hysterické intenzitě. Když se v roce 2006 pokusil o meditativní Fontánu, značná část publika se mu vysmála jako naivnímu kýčaři.

Matka! tedy není meditativní, v tom se poučil. Není tichá. Jak kamera neúnavně pronásleduje Lawrenceovou po domě, emoce se rychle kupí. A i když zrovna nikdo nekřičí, napětí pulzuje. Ke konci snímek exploduje v přehlídku násilí, utrpení a smrti. Intenzita nemohla být větší.

Aronofsky vítězí

Řada věcí se dá ve filmu vnímat provokativně i nad rámec zmíněné doslovnosti. Bůh sám sebe zpodobní jako téměř padesátiletého Bardema, ale jeho žena (jeho výtvor) má tvář o víc než dvacet let mladší Lawrenceové. Mnozí v tom vidí komentář zakořeněnosti nerovnosti mužů a žen a celý film čtou feministickou optikou.

matka!

Americké drama
2017, 115 minu
Scénář, režie: Darren Aronofsky
Hrají: Jennifer Lawrenceová, Javier Bardem, Ed Harris, Michelle Pfeifferová a další
Hodnocení Aktuálně.cz: 
Premiéra v České republice: 19. října 2017

Celé to ale může být náhoda: Boha bylo ve filmu prostě potřeba ztvárnit jako ostříleného muže, kdežto příroda měla zobrazovat spíš plodnost a divokost. Postava Lawrenceové jako symbol ženství neobstojí, na to je příliš pevnou součástí oné doslovné biblické alegorie. Tedy i proto je feministické vnímání filmu problematické. 

Což ostatně platí o celém snímku. Není nic víc než mechanismus, který tiká a cvaká, ale žádný jiný smysl než tikání a cvakání z něj nevypadne. Přestože existence filmu pro samotnou existenci v důsledku není špatně, může diváka jeho výsledná povrchní samoúčelnost iritovat. Obzvlášť vzhledem ke svým ambicím doslova biblických rozměrů.

Mnohé však matka! baví právě proto, že si troufá být tak "otravná". Proto jde o film, o němž se jen těžko dá říct, že je "dobrý" nebo "špatný". A proto jde o film, který upoutává tolik pozornosti.

Aronofsky vyhrál bez ohledu na to, kolik hvězdiček, procent nebo puntíků mu kdo udělí.

 

Právě se děje

Další zprávy