Nečekaný úspěch Padesátky režiséra Vojtěcha Kotka a scenáristy Petra Kolečka byl příslibem, že se brzy objeví kopie této zimní komedie. Chopil se jí režisér Milan Cieslar, jenž se zatím nejvíc zapsal imitováním Jiřího Vejdělka v Láska je láska a Život je život.
A právě tak nakonec výsledek vypadá - jako kopie Padesátky natočená imitátorem Jiřího Vejdělka. Přesto překvapí, jak moc se filmaři na svou práci vykašlali.
Sexy, ale zataženo
Špindl měl být film, v němž Špindlerův Mlýn vypadá jako sexy místo (postavy ho tu přirovnávají k Las Vegas a Aspenu), jenže jak to tak u rychlokvašek bývá, zřejmě nebylo dost času a peněz počkat si alespoň na dobu, kdy by ve městě svítilo sluníčko. Celý film se tedy odehrává v ohyzdné šedi, v níž celý prostor vypadá jak normalizační noční můra.
Možná je to také tím, že do obrazové postprodukce vložili autoři jen minimální energii. Očekávat vizuální koncept ve snímku, kde se úroveň osvětlení nedaří zachovat ani záběr ze záběru, by ale asi bylo naivní.
Málokterý divák o takových věcech přemýšlí, začít recenzi technikáliemi se proto může zdát podivné. Jenže právě Špindl ale poslouží jako důkaz, že tyto věci se možná nestávají tématem diskuse na cestě z kina, podvědomě však na diváka působí: naladit se na odlehčenou atmosféru ve filmu, za jehož nezáměrně pochmurný obraz by se nemusel stydět ani Béla Tarr, jde opravdu jen stěží.
Po divokých devadesátých letech se česká kinematografie s výjimkou neustálého podceňování zvukové stopy ustálila na celkem uspokojivé řemeslné úrovni. Peníze utracené za vstupenku do kina bývají zárukou základní kvality, Špindl ale ukazuje, že nejde o úplnou samozřejmost a divák se může stále dočkat technicky objektivně nezvládnutého produktu.
Každý to chce
Příběh vypráví o trojici žen (Anna Polívková, Anita Krausová a Kateřina Klausová), jež vyrazí na dovolenou do Špindlerova Mlýna proto, aby měly sex s bohatými muži.
Ve městě pak potkávají různé potenciální partnery a rozmýšlejí se, jestli chtějí sex právě s nimi. Pointou je, že první muž vybraný jako ideální cíl není dobrá volba a až ten druhý, stojící v pozadí, se k souloži hodí mnohem líp.
Hledat nosnější téma či náznak dějové linie by bylo marné. Humor snímku pak spočívá v tom, že na lyžích se občas padá, že skrz stěny hotelu je slyšet a že… vlastně už nic víc.
Za pozitivní lze považovat alespoň, že uprostřed té honby za slastí nebyl nikdo vyloženě "legračně znásilněn", byť se k tomu schylovalo a jen včasný příchod manžela zabránil nadržené staré ženě donutit k sexu mladého muže.
Ačkoliv jde o snímek s protagonistkami, scénář psal muž přesvědčený o tom, že ženy nemají kromě chlapů a kosmetiky další důvod existence, a už vůbec nemají témata k rozhovoru.
Špindl
Česká komedie, 2017
98 minut
Režie: Milan Cieslar
Hrají: Anna Polívková, Anita Krausová, Kateřina Klausová, Jitka Sedláčková, Oldřich Navrátil, David Gránský, Karel Zima, Martin Siničák, Jan Révai, Alice Bendová, Lukáš Langmajer a další
Premiéra v ČR: 21. 12. 3017
Hodnocení Aktuálně.cz: 5 %
Všechny hrdinky jsou kromě toho exponenciálně hloupé a nesympatické. Film sice na konci naznačí základ trvalejších vztahů a vývoje, tento nepřesvědčivý pokus o posun ale neomluví předchozích devadesát minut prázdnoty.
Herce nemá smysl urážet hodnocením jejich výkonů, Špindl není typ filmu, v němž by bylo možné se jakkoliv pozitivně předvést. Snad jen emocionální rozsah zpěváka Davida Gránského se ukázal být natolik omezený, že by měl chytit rozum do hrsti a experimentování s herectvím se nadále vyhýbat.
Špindl není dráždivě amorální jako Padesátka nebo Teorie tygra, chybí mu i surreálná odtrženost od reality Vejdělka či Marie Poledňákové. Je to jen nudný, špatně natočený film, v němž parta nesympatických žen chce sex a eventuálně ho dostane.
Špindl je snímek bez náznaku ambicí, bez špetky rukopisu a projeveného zájmu zúčastněných. Nemá ani potenciál vyvolat odpor. Zkrátka se na něj jen podíváte a hned na něj zapomenete.
