Pokusit se o celovečerního Hurvínka v 3D počítačové animaci byl už od počátku hodně nevděčný nápad, jímž se tvůrci většině lidem nezavděčí.
Mezi režisérem Martinem Kotíkem a pamětníky stojí nostalgie a konzervatismus, nedostatečná úroveň animace a nedůvěra v české animované filmy pak mezi ním a příznivci amerických animáků.
Režisér Kotík v rozhovoru pro Aktuálně.cz argumentoval tím, že Spejbl a Hurvínek jsou loutky jen proto, že vznikly v době, kdy byl tento způsob zábavy obvyklý. Věří, že kdyby měl Josef Skupa vymyslet slavnou dvojici dnes, oživil by ji právě skrze počítačovou animaci.
Jestli má pravdu, se už nikdo nedozví. A vlastně to není podstatné. Kdyby vznikl dobrý film, bylo by méně důležité, jak moc odpovídá odkazu a jestli je, nebo není věrný představě, jak Hurvínek a Spejbl "smějí" vypadat.
Problém není v animaci
Jenomže dobrý film v případě Kotíkova Hurvínka a kouzelného muzea bohužel nevznikl. Počítačová animace je přitom až na posledním řádku seznamu problémů. Sice viditelně nedosahuje amerického standardu, přesto se Hurvínek technicky dostal na mnohem lepší úroveň, než by se dalo očekávat (oněch dvě stě milionů korun se zkrátka nezapře).
Nevyšel však scénář, přestože se na něm pracovalo několik let a pomáhal s ním zkušený dánský scenárista Jesper Møller.
Zápletka spočívá v záchraně loutkového muzea před zlým starostou, přičemž muzeu vládnou kouzelné bytosti. Víc nemá cenu řešit, příběh se totiž neodehrává v propracovaném světě, jehož pravidla by mohl divák vysledovat a přijmout, čímž by se pro něj stal živoucím místem.
Ve filmu se kdykoliv může stát cokoliv - Hurvínkovi vždy někdo řekne, co má právě udělat, aby děj postoupil dál, a tím to končí. Pravidla jedné scény v té další už neplatí.
Tristní je i intelektuální jednoduchost postav. Většina jejich problémů by totiž vůbec neexistovala, kdyby kterákoliv z nich zapojila selský rozum, pamatovala si, co se dělo před chvílí, a trochu předvídala, jaké následky může její chování mít.
Ve filmu se tak ukazuje, jak prázdné postavy Spejbl s Hurvínkem vlastně jsou. Jaké vlastnosti mají? Spejbl je "popleta" a Hurvínek "neposeda". Jednoduché nastavení, jež stačí na krátký skeč, ale nemůže být základem celé bytosti.
Kam se poděl humor?
Že Hurvínek za americkými animáky zaostává technicky, vem čert. Opravdový problém je, že fatálně selhává právě v přesvědčivém vykreslení světa, postav a jejich vztahů.
Dokonce i Emoji ve filmu, jeden z největších kritických neúspěchů roku, má zásadně propracovanější a celistvější svět. Figurují v něm postavy se stanoveným souborem vlastností, které se vyvíjejí. Hurvínek nemá nic z toho.
Autoři filmu Spejbla s Hurvínkem postavili do plnohodnotného konfliktu, v němž se syn snaží získat otcovu důvěru a respekt. Jenže když se děj odehrává mezi postavami bez jakýchkoliv lidských vlastností, divák nemá jak zapojit empatii.
Martin Kotík přitom v rozhovoru pro Aktuálně.cz řekl, že právě otázka komplexního příběhu a postav pro něj představuje největší výzvu, kterou má neustále na mysli. Příběh Hurvínka tomu ale neodpovídá.
Hurvínek a kouzelné muzeum
Česká animovaná komedie, 2017
85 minut
Režie: Martin Kotík, Inna Jevlanniková
Premiéra v kinech: 31. srpna 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 30 %
Je to velká škoda, protože snímek nepropadá lacinému podbízení. Nikdo v něm neprdí, neskřehotá, nesnaží se upoutat dětskou pozornost barevnými skvrnami. Hurvínek se snaží odvyprávět příběh.
Ve filmu překvapivě není ani mnoho humoru. Nejde přitom o nepovedené vtipy, jde o to, že v něm nejsou v podstatě žádné pokusy o samotné vtipy. Hrdinové zkrátka pobíhají po muzeu a bojují s padouchem. Snímek má být dobrodružný, akční a ke konci dojemný, ale není a ani se v něm není čemu smát.
Hurvínek je víc prázdný než špatný, víc nedořešený než zkažený. A ukazuje, že opravdovým problémem české animace nejsou finance, ale scénáře.
