Recenze: Coco je brilantně natočený animovaný film. Se smrtí a jejím mysteriem nakládá vkusně

Jan Gregor Jan Gregor
18. 1. 2018 13:56
Animovaný, na Oscara nominovaný film Coco ctí tradice mexické kultury a je protkán odkazy na tamní popkulturu od malířky Fridy Kahlo až po wrestlera a hrdinu brakových filmů El Santa.
Film Coco tuzemská kina promítají od tohoto čtvrtka.

Přestože je studio Pixar už skoro čtvrtstoletí synonymem kvalitní animované zábavy, několik posledních snímků naznačovalo, že této společnosti možná trochu dochází dech. V pořadí devatenáctá pixarovka s názvem Coco - film režisérů Leeho Unkricha a Adriana Moliny - je ale nádherně vystavěný emotivní spektákl. Směle se může řadit mezi nejlepší, co Pixar dosud vyprodukoval.

Úspěch těch nejpovedenějších pixarovek spočívá v tom, že necílí pouze na dětské publikum. Filmy jako VALL-I, Vzhůru do oblak nebo V hlavě se věnují komplexním tématům, která v celé šíři ocení spíše dospělý divák. K tomu se nebojí patosu.

Coco je ze stejného ranku: děti po jeho zhlédnutí odcházejí z kina s rozzářenýma očima a hlavou plnou otázek, zatímco rodiče si utírají dojetím zvlhlé oči.

Coco je favoritem nadcházejícího oscarového klání v kategorii Nejlepší animovaný film a výraznou šanci zabodovat má i ústřední píseň Remember Me dvojice Robert Lopez a Kristen Andersonová-Lopezová.

Kdyby měla být v Hollywoodu nějaká spravedlnost, minimálně nominaci si zaslouží i scénář Adriana Moliny a Matthewa Aldricha. Vyznačuje se dynamikou i dějovými zvraty a nenápadně spřádá všechny příběhové nitky k patřičně sentimentálnímu finále o soudržnosti rodiny, odpuštění a vzpomínkách, jež v našich srdcích zaujímají zemřelí.

Příběh malého mexického chlapce Miguela, jenž se přes odpor rodiny chce stát muzikantem, vypadá v úvodu jako variace na inspirativní story o potřebě "jít si za svým snem" ve stylu filmu Ratatouille.

Nechuť Miguelovy rozvětvené familie k muzicírování vyvěrá ze starého rodinného traumatu, jehož pamětnicí je jen matriarcha rodu - babička Coco. Její otec v dětství opustil rodinu otec, vztek na něj se dědí po generace a jeho podobizna je utržená i z oltáře, který v rámci oslavy Dne mrtvých slouží k uctění památky všech milovaných předků.

Miguel si z jasné indicie na utržené fotce vsugeruje, že jeho prapradědečkem byl slavný zpěvák a kytarista Ernesto de la Cruz. Když se pokusí vypůjčit si z jeho hřbitovního památníku kytaru, najednou se ocitne v Říši mrtvých.

V pitoreskním světě záhrobí, poetikou a výtvarným pojetím vzdáleně připomínajícím morbidní pohádky Tima Burtona, se potkává nejen se zemřelými členy své rodiny, ale také s floutkovským Hectorem. Ten malému hrdinovi slíbí, že ho zkontaktuje s Ernestem, jenž je rovněž v tomto světě slavnou celebritou.

Ani život v Říši mrtvých ovšem není nekonečný. Vypaří se z ní nenávratně ten, na koho už na Zemi nikdo nevzpomíná. A čas Hectorova pobytu se začíná pomalu naplňovat.

Coco
Autor fotografie: Walt Disney Pictures

Coco

Americký animovaný film
2017, 105 minut
Režie: Lee Unkrich, Adrian Molina
Scénář: Adrian Molina, Matthew Aldrich
Hrají: Anthony Gonzalez, Alanna Ubachová, Benjamin Bratt, Gael García Bernal a další
Premiéra v ČR: 18. ledna 2018
Hodnocení Aktuálně.cz: 90 %

Tvůrcům se podařilo nenásilně a zábavně postihnout spirituální rozměr mexické folklorní tradice uctívání předků. V dobrodružném příběhu, v němž hrají roli úklady a dokonce i zákeřná vražda, nakládají s tématem smrti a jejího mysteria velmi vkusně.

To samé platí o zasazení do mexického prostředí. Film očividně ctí tradice místní kultury, všechny role obsadili hispánští herci a snímek je prošpikován odkazy na tamní popkulturu od malířky Fridy Kahlo až po wrestlera a hrdinu brakových filmů El Santa.

Coco je vizuální pastvou pro oko, což je koneckonců u Pixaru samozřejmostí, a za návštěvu kina by stála už jen detailně propracovaná animace i přehršel nápadů a drobných gagů v prvním i druhém plánu. Pohádka o tom, že smrt je součástí života, má takové srdce, že brilantní technické provedení je už jen příjemný bonus.

 

Právě se děje

Další zprávy