Před novinářskou projekcí Bajkerů tvůrci upozornili přítomné novináře, že film není určen pro ně a že by tedy měli během sledování projevit shovívavost a zkusit se na tuto uvolněnou komedii pro mladé napojit.
Jde o zvláštní požadavek. Ve světě, předně v Americe, jejíž tradice mají na Bajkery zjevný vliv, neexistuje u filmů určených pro děti a teenagery žádná "maximální věková přístupnost". Kritici milují pixarovky a oceňují povedené komiksy. "Coming of age" snímky o dospívání pravidelně zaplavují festival Sundance.
Divná je i představa, že snímek, jehož režisér Martn Kopp i scenárista Petr Kolečko jsou třicátníci, by neměli chápat stejně staří lidé.
Co z toho vyvodit? Že tvůrci jsou nějak ojediněle napojeni na mladou generaci? Nebo si naopak uvědomují, že natočili špatný film?
Schovejte Mišíka
Pravděpodobnější se zdá být druhá varianta. Bajkeři jsou neomluvitelně nesnesitelné dílo podle všech měřítek, jakými jde filmy hodnotit. Což jistě není překvapením - skoro by se zdálo, že věnovat se této další variaci na Snowboarďáky je zcela zbytečné protože dopadla přesně tak, jak se dalo čekat.
Jenže špatnost Bajkerů nespočívá jen v trapném product placementu a tristním hereckém výkonu Adama Mišíka, snesitelném pouze v poloze "znuděný", ztraceném při snaze předvést jakoukoliv emoci.
Což tvůrci ví, proto přestože je Mišík protagonista Bajkerů, staví ho do pozadí a "herectví" nechávají předně na Vojtěchu Machutovi, Janu Komínkovi a chudákovi Haně Vagnerové.
Filmu tedy chybí hlavní hrdina, ústřední úhel pohledu, pojítko příběhu a uprostřed zeje velká díra. Nezbývá než řadit za sebe scénky.
Chci to a dostanu to
Děj podle scénáře Petra Kolečka je přesto technicky velmi uvědomělý. Začíná okázalou expozicí, kdy si hrdinové navzájem polopaticky vysvětlují, co jsou zač. Pak proti své vůli čelí úkolu - ujet 200 kilometrů na kole. Na začátku trasy potkávají skupinu děvčat, zjevné objekty zájmu, o něž se musí ucházet. A každý ze čtveřice hrdinů má unikátní set vlastností a také překážku, kterou musí překonat.
Scénář tedy obsahuje přesně ty proporce, jaké se ve správném textu "musí" nacházet. A režisér Kopp na ně klade tak polopatický důraz, až působí nepatřičně uměle.
Rukopis patří předně právě scenáristu Kolečkovi. Svět Bajkerů opět osidlují zlé, sobecké a opovrženíhodné postavy, hnané pouze vlastními fetišemi (často sporty) a zájmy, jež nemyslí na nic a na nikoho než vlastní existenci, mnohdy na hraně sociopatie.
Postavit takto začátek snímku je poměrně běžné. U scenáristy Kolečka je však fascinující, že jím napsané charaktery ve stejném myšlenkovém nastavení i skončí. Nedojdou nápravy, nestanou se lepšími lidmi - jeho hrdinové (v Padesátce, Okresním přeboru, Trpaslíkovi) se vždy posunou akorát tak, že kromě věcí, které chtějí, začnou chtít ještě další věci. A ty dostanou.
V případě Bajkerů se chlapci posedlí internetem nakonec rozhodnou, že chtějí i ženy, a jeden z nich proto dokonce přestane předstírat homosexualitu (neptejte se na detaily). Toto rozhodnutí má divák vnímat jako charakterový posun. Morální poučení Bajkerů tedy je, že není špatné chtít víc než jednu věc.
Tohle není kontroverzní, ale amorální
Petr Kolečko svůj humor rád označuje za kontroverzní a nekorektní. Tak, jak ho režiséři převádějí ve filmech podle jeho scénářů, je ale pouze amorální. Šovinismus, homofobie a rasismus, jimiž Bajkeři překypují, by vydaly na samostatné, velmi dlouhé a velmi rozohněné texty.
Ženské postavy jsou definovány pouze tak, aby pasovaly k mužům jako jejich trofej, popřípadě (snad v mylné představě o progresivitě) aby naplnily stereotyp o sexy lesbách vnímaných optikou heterosexuálního muže. Zacházení s ženami jako s objekty a konzumovatelnými odměnami je tu přímo tematizováno jako něco normálního a dokonce pozitivního.
Černá pleť jedné z dívek se stává zdrojem fetišistických představ, herečka ve snových scénách oblečená jako divoška poskakuje v bojových pozicích. I to má být úplně normální a snad i milé. Mimochodem, píše se rok 2017.
Není důležité, jaký mají tyto scény záměr. Důležité je, co z nich vyplývá. Tedy nic jiného než vysmát se jakékoliv odlišnosti od pozice heterosexuálního bílého muže, jakékoliv odchylce od "normálu". Schraňovat si své vlastní fetiše, ale nepropadat jim tak, aby nešlo brát z jiných hromad.
Bajkeři
Česká komedie
2017, 95 minut
Režie: Martin Kopp
Scénář: Petr Kolečko
Hrají: Adam Mišík, Hana Vagnerová, Jan Komínek, Vojtěch Machuta, Celeste Buckinghamová, Štepánka Fingerhutová a další
Premiéra: 19. října 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 5 %
Z filmů jistě nemusí vyplývat pozitivní morální poselství, dokonce mohou být otevřeně amorální. Jsou ale Bajkeři typ produkce, u níž jde oceňování odporného chování brát jako uměleckou provokaci?
Bajkeři jsou snímek se zkaženým jádrem, v němž se pitvoří několik dobrých herců a v jehož čele stojí panák bez špetky talentu. Problém není, že jde o komedii pro mladé - ostatně mladým nerozumí, jejich zájmy zesměšňuje a shazuje.
Je to škoda, protože tu už dlouho nebyl film s potenciálem oslovit mladou generaci. S Bajkery se ale v tomto směru nic nezmění.
