Recenze - Slovo dokument je odvozené od dokumentovat (neboli zaznamenávat) a základní hodnota jakéhokoli dokumentu je v tom, že zachycuje nějakou událost nebo výpověď. Diváci, kteří chodí za dokumenty do kina, dnes ale obvykle požadují víc než jen dokumentaci toho, že se někde něco stalo nebo děje. Podstatnější než jednotlivé záběry zachycující nějaké dění je způsob, jakým jsou tyto záběry složené dohromady a vzájemně provázané do smysluplného celku.
Tenhle obecný úvod si recenze filmu o japonských demonstrantech proti atomové energii vysloužil proto, že až příliš spoléhá na prvotní dokumentující sílu filmového záznamu. Ve snaze dát natočenému materiálu nějaký řád a smysl už končí přinejlepším polovičatě.
Film sleduje skupinu organizátorů demonstrací proti jaderné energii v Japonsku, které se po havárii ve Fukušimě rozrostly do nebývalých rozměrů. To hlavní, čemu je věnováno nejvíce prostoru, jsou záběry plánování, příprav a nakonec konání samotných demonstrací.
Těžko přitom tvrdit, že bychom se při nich dozvěděli něco zajímavějšího, než co se rozumí faktem samým - totiž že i v Japonsku jsou mladí lidé, kteří pořádají demonstrace a happeningy a že jiní lidé na tyto demonstrace chodí. Tyto zbytečně protahované a repetitivní pasáže však přece jen mají osobitý kontext.
Dozvídáme se, že demonstrování se Japonsku ve větší míře neprovozuje od sedmdesátých let a že havárie ve Fukušimě poskytla aktivistům téma, které je schopno k protestům přitáhnout hodně lidí. Tuhle informaci ve snímku slyšíme několikrát zopakovanou od různých mluvčích, bohužel se příliš nerozvádí.
Přitom právě souvislost se silně aktivistickou japonskou generací šedesátých a sedmdesátých let, jejíž postoje se výrazně otiskly i do japonské kultury, především filmu, by mohly postavit současné Japonsko do pozoruhodného světla. Ve filmu se rozhořčení z fukušimské havárie, protest proti využívání jaderné energie jako takové i obecná praxe veřejných protestů v Japonsku jen volně míchají.
Film příliš spoléhá na fotogeničnost moderního Japonska a na to, že pohled na japonskou punkovou kapelu bude pro diváky dostatečně exotický. Jako by holých, nekomentovaných a neozvláštněných záběrů z demonstrací a příprav na ně nebylo naopak příliš, film ještě ředí tempo tím, že obsahuje spoustu čistě turistických záběrů z eskalátorů nebo z metra, které už s protesty nemají nejmenší souvislost.
Význam si do holých záznamů z větší části musí divák vkládat sám. Čím víc toho ví o Japonsku, o demonstracích nebo třeba o punkové hudbě, tím cennější pro něj film bude. Pokud ale očekáváme smysluplně uspořádané rozkrytí pevně vymezeného tématu, budeme spíš tápat nebo netrpělivě klepat rukama na opěradlo sedačky v kině.
