První podání má seznámit diváky blížícího se karlovarského filmového festivalu s nadějnými studenty filmových škol z celé Evropy. Programový ředitel Karel Och a koordinátorka Anna Purkrábková vybrali z přihlášených titulů deset snímků, které považují za nejpovedenější.
O studentských filmech se často říká, že jsou ukázkou nejryzejšího autorského přístupu k produkci: "hotový" filmař se jen málokdy dočká tak svobodných podmínek, jaké měl na škole.
Studentským snímkům z výběru dominuje civilní, syrový přístup ke snímání i vyprávění, hojně také používají dokumentární postupy. Nejdále zachází slovinský film Lublaň - Mnichov 15:27 režisérky Katariny Moranyové. Tiché vyprávění ve svých čtyřiceti minutách sleduje život slovinské ženy toužící po cestě do západní Evropy.
Jediný český účastník, Vězení Damiána Vondráška, volí podobný postup, jímž ožívá příběh hrdiny snažícího se najít poctivou práci a zavděčit se ženě a její rodině.
Povedený rumunský snímek Kosti pro Otta Mateie Lucaciho-Grunberga oproti tomu sleduje méně "poctivé" profesionálky, dvě pouliční prostitutky, v jejichž komunikaci se postupně projevuje lidskost a osobitost.
Formát studentského filmu nutí autory ke skromnosti a úspornosti, řada dalších filmů je i proto založená na střetu dvou postav v jednoduchém prostředí.
Gruzínské Čekání na Anu George Mukhadze ukazuje dva odcizené sourozence, kteří k sobě po smrti matky znovu objevují cestu. Celý snímek se odehrává téměř výhradně v jediném bytě.
Finské Po třídním srazu Kirsikky Saariové zase dává prostor dvěma stárnoucím spolužákům, aby se smířili s tím, že mládí jim nenápadně proklouzlo mezi prsty.
I švédský První školní den Marii Erikssonové nabízí dvojici, tentokrát malé sourozence, kteří se na cestě do školy vypořádávají s nečekaně hlubokými problémy.
Dánský Ateliér Elsy Marii Jakobsdóttirové pak patří mezi stylisticky nejvytříbenější snímky a výrazně pracuje s kompozicí a architekturou scény. Opět představuje dvojici, tentokrát rozdílných žen, které se střetnou v luxusní vile uprostřed přírody. Každá si ovšem svůj pobyt představuje odlišně.
Dalším příběhem páru je Atlantida, 2003 slovenského režiséra Michala Blaška, jeden z nejlepších snímků z výběru. Film vypráví o dvojici ekonomických migrantů z Ruska, kteří se snaží ilegálně dostat do západní Evropy.
Lotyšských Sedm rozpačitých sexuálních scén. Část první Liene Lindeové pak představuje mozaiku narušených vztahů v moderní společnosti rámovanou snahou samotné filmařky snímek realizovat. Proto je Sedm rozpačitých sexuálních scén vypravěčsky nejambicióznější podívanou z deseti vybraných.
Stylisticky nejvytříbenější jsou Srdečné pozdravy z Kropsdamu, nizozemský film Jorena Moltera. Spolu z Vězením a Lublaň - Mnichov 15:27 jde o jediný snímek z nabídky, jenž nesleduje dynamiku mezi dvojicí postav, ale samotného hrdinu čelícího znepřátelenému světu. Protagonista stojí v cestě vzniku větrné elektrárny, proto se stává trnem v oku místní komunity.
Z desítky vybraných titulů se dá vypozorovat jejich školní původ jak skromností podmínek, v nichž vznikaly, tak zjevným osobním zájmem autorů. Sledují společenské i intimní problémy, jimž sami tvůrci čelí, nebo o něž se zajímají, a nabízejí tak přes různou kvalitu výsledných snímků vždy zajímavou ukázku toho, jak nastupující filmařská generace nejen točí, ale i uvažuje a co považuje za důležité.
