Reklama
Reklama

Prokletá Věc Makropulos. Premiéru v MET přerušil infarkt zpěváka i sněhová bouře

Téměř sedmdesát let od její brněnské premiéry trvalo, než se na jevišti newyorské Metropolitní opery objevila inscenace Věci Makropulos skladatele Leoše Janáčka. Uvedení opery, kterou Janáček složil na základě stejnojmenné divadelní hry Karla Čapka, ale provázely potíže

Jessye Norman jako Emília Marty ve Věci Makropulos v MET.
Jessye Norman jako Emília Marty ve Věci Makropulos v MET.Foto: Metropolitan opera New York
Reklama

Inscenaci se podařilo odehrát až na třetí pokus, 11. ledna 1996, poté v New Yorku následovalo ještě pět úspěšných repríz.

Premiéru Věci Makropulos původně v MET před 30 lety plánovali už na 5. ledna, představení se tehdy ale nedohrálo. Třiašedesátiletého tenoristu Richarda Versalleho, který zpíval vedlejší roli úředníka Vítka, totiž hned při úvodní scéně postihl těžký infarkt, kvůli němuž spadl z třímetrového žebříku na jeviště.

Přes okamžitý převoz do nemocnice už mu lékaři nemohli pomoci. Diváci přitom pád považovali za součást inscenace a vážnost situace pochopili, až když šéf Metropolitní opery Joseph Volpe spustil požární poplach.

Nevyšel ani druhý pokus o premiéru 8. ledna 1996, která byla zrušena kvůli sněhové bouři.

Reklama
Reklama

Třetí představení se nakonec povedlo, režisér ale pro jistotu změnil podobu prvního jednání, a náhradní tenorista tak zpíval svou árii nikoli na žebříku, ale za stolem.

Inscenace se dočkala příznivého přijetí kritiky, třeba recenzent agentury Associated Press Mike Silverman uvedl, že přes některé chyby stála za čekání. Vyzdvihl zejména výkon sopranistky Jessye Normanové v titulní roli Emílie Marty, ale i výkon v MET debutujícího dirigenta Davida Robertsona.

Jessye Norman jako Emília Marty sklidila u kritiků úspěch.
Jessye Norman jako Emília Marty sklidila u kritiků úspěch.Foto: Metropolitan opera New York

Věc Makropulos přispěla tomu, že Janáček už ve světě dávno není vnímán jen jako autor Její pastorkyně.

„Pro mě je vrchol Věc Makropulos, tam už jsou hudba a slovo spojené v jedno, člověk je vnímá jako celek. Tam došel Janáček jako skladatel asi nejdál. Věc Makropulos se sice ve světě hraje, ale už méně. Může to být dáno i interpretační náročností,“ tvrdí kurátor brněnského Janáčkova archivu Jiří Zahrádka o opeře, která se do MET vrátila v letech 1998 a 2001 pod taktovkou Charlese Mackerrase a na jaře 2012 pod řízením Jiřího Bělohlávka.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama