Sartrův pohled na lásku a intimitu: Mezi svobodou a angažovaností

Sartrův koncept lásky byl stejně komplexní a provokativní jako jeho filozofické myšlení. Pro Sartra nepředstavovala láska sentimentální pouto, nýbrž dynamický prostor svobody a vzájemného sebeuskutečňování. Rozlišoval mezi "esenciální láskou" k Simone de Beauvoirové - vztahem, který tvořil jeho intelektuální a emocionální jádro - a "náhodnými láskami", tedy vedlejšími vztahy, jež vnímal jako součást své existenciální autenticity. Intimita pro něj nebyla pouhým fyzickým spojením, ale prostorem, kde se dva svobodní jedinci mohou vzájemně uznávat bez omezování své individuální svobody. 

Sartrovo pojetí lásky ale bylo poměrně pesimistické. V díle "Bytí a nicota" tvrdí, že láska je v podstatě odsouzena k selhání. Podle něj je pouze pokusem zachytit svobodu druhého, abychom si zajistili svou vlastní pevnou identitu.

Sartre a Beauvoirová přesto měli vztah, který přetrval celý jejich život, navzdory četným dalším romantickým vztahům. Jejich první společná fotografie byla pořízena v roce 1929 na pouti v Paříži, kde oba stříleli ze zbraně na terč. Tento moment symbolicky zachycuje počátek jejich nekonvenční životní cesty.