Pravda číhá v nedohlednu, Na druhé straně kopců

Tomáš Stejskal
1. 7. 2012 15:31
Excelentní herecké výkony zdobí rumunské drama
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Předchozí snímek Cristiana Mungiu 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny získal v roce 2007 Zlatou palmu v Cannes a definitivně potvrdil výsostní postavení rumunské kinematografie na festivalové mapě. Jeho novinka Na druhé straně kopců opět vykazuje znaky zcela suverénní režie, perfektně rytmizuje dění a pracuje s diváckými očekáváními. Zatímco předchozí snímek ukazoval bolestivou realitu ceauceskovského Rumunska, nové drama se odehrává v současnosti. Přitom však - podobně jako u většiny úspěšných rumunských filmů dneška - platí, že mezi minulostí a přítomností není ostrého předělu, starý režim prosakuje do chování lidí i fungování země.

Čtěte také
Cannes 2012: Rumunské siroty účtují s náboženstvím

Mungiu se opět soustředí na dvě ústřední hrdinky, které ovšem pojí na jedné straně bližší přátelství (silně intimního rázu) a na druhé mezi nimi zeje obrovská propast. A to hned v několikerém smyslu. Alina i Voičita spolu vyrůstaly v sirotčinci, nicméně Alinina cesta do Německa za prací je rozdělila. Nyní se Alina vrací v těžkém životním období a potřebuje nutně Voičitinu podporu a blízkost. Voičita však mezitím našla toho, koho lze jedině doopravdy milovat - Boha.

Foto: Aktuálně.cz

Z této konstelace pomalu, napínavým, přesto však ztišeným způsobem, vyrůstá drama dvou světů, světského a božího. Prostředí kláštera se v dané chvíli stává útočištěm pro obě dívky, Alina však od počátku působí jako cizorodý prvek. Mungiu však z této situace nepokračuje způsobem, který by se nabízel. Místo psychologického dramatu, v němž se akcentuje napětí a rozpory dvou stran, či dvou žen, pozvolna vytváří atmosféru, v níž nevykrystalizují jasné protipóly, ale množství nejednoznačných postav a skutků.

Přestože se v průběhu filmu vyskytuje množství stop, které diváka vedou k momentálnímu jasnému názoru - na zvrhlost některých církevních praktik, na Alininu duševní nerovnováhu či na fungování rumunského zdravotnictví a pěstounské péče -, díky preciznímu scénáři se události odehrávají náhodným, leč nevyhnutelným způsobem, z něhož nevyplývají hrdinové ani viníci.

Samotné střídání stísněných tmavých interiérů s prosvětlenými celky vykresluje klášter jako poklidné místo vytržené z okolního světa, rustikální bukolickou idylu, ale i jako poněkud depresivní svět, v němž vládne řád zcela nepochopitelný pro běžného smrtelníka, neslučitelný s jeho chápáním světa a s jeho způsobem řešení problémů.

Foto: FDC

Alinino propukající šílenství elegantně odsouvá počáteční názorový střet obou hrdinek a film se dostává do vleku událostí, z nichž se nelze vymanit. Každé rozhodnutí má své ale, série institucionalizovaných a ritualizovaných úkroků se dotýkají otázky rozdílu mezi vírou a vědou, mezi psychiatrií a exorcismem, jenže všechny strany sice lze chápat v dané situaci, film však rozhodně neústí do démonizování církve, nešťastný kriminální závěr pouze stvrzuje, že mezi oběma světy leží v dnešní době nepřekonatelná propast, nemohou se navzájem pochopit, případně neuznávají omezenost vlastního pohledu.

Z vypravěčského hlediska Mungiu umně přesouvá pozornost od vztahu obou žen k pozorování života v klášteře se svými specifickými pravidly, z počáteční protagonistky se stává v druhé půli v podstatě rekvizita a místo závěrečného gradování se tragédie dostavu náhle, jakoby mimoděk, její přesné příčiny se nedozvíme, byť je lze tušit.

Opět se potvrzuje, že Mungiu umí velmi nenápadným, stylisticky impresivním způsobem z žánrového podloží (ať už je jím psychologické drama, krimi prvky či thrillerové napětí) vysochat realistickou výpověď o mnohem obecnějších věcech. Umí i stylistické prvky, které by jinde trochu šustily papírem či zaváněly doslovností podat výrazně, přitom však nenuceně a přirozeně. Exceletní herecké výkony a prostá krása samotných záběrů už jsou  u tohoto tvůrce samozřejmostí.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

před 17 minutami

Růžička bude opět hrát pod svým otcem, ze Sparty míří do Hradce

Hokejový útočník Vladimír Růžička zamířil po odchodu z týmu pražské Sparty do Hradce Králové. Bude tak opět hrát pod vedením svého otce Vladimíra, který se stal začátkem dubna hlavním vládcem střídačky Východočechů. Jednatřicetiletý Růžička uzavřel s Mountfieldem dvouletou smlouvu.

Zkušený útočník posílil ambiciózní klub krátce poté, co byl oznámen odchod jednoho z ofenzivních tahounů v minulé sezoně Matěje Chalupy. Jednadvacetiletý hráč uzavřel v NHL dvouletý kontrakt s Chicagem.

"Již delší dobu jsme sháněli kreativního centra, který by nám pomohl zlepšit přesilové hry, byl silný na puku, úspěšný na vhazování a samozřejmě uměl dát gól. To vše Vláďa splňuje. Slibujeme si od něj především zlepšení přesilových her a produktivity," uvedl pro web královéhradeckého klubu generální manažer Aleš Kmoníček.

před 35 minutami

Kladivář Hájek se blýskl nejlepším českým výkonem od roku 2016

Kladivář Patrik Hájek předvedl na víkendovém mítinku v Kolíně nejlepší český výkon za poslední čtyři roky. Jednadvacetiletý vrhač Dukly Praha zvítězil na Memoriálu Josefa Hájka hodem dlouhým 72,02 metru. Aktuální český vicemistr si zlepšil osobní rekord téměř o pět metrů a zařadil se na desáté místo v historických domácích tabulkách. Dál hodil naposledy v roce 2016 někdejší bronzový medailista z mistrovství světa Lukáš Melich (75,97).

Dnes začne atletická sezona naplno velkolepým projektem českého svazu "Spolu na startu". Závodit se bude na 173 stadionech po celé zemi. V Kladně, Plzni a právě Kolíně budou na startu reprezentanti

Další zprávy