Pravda číhá v nedohlednu, Na druhé straně kopců

Tomáš Stejskal
1. 7. 2012 15:31
Excelentní herecké výkony zdobí rumunské drama
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Předchozí snímek Cristiana Mungiu 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny získal v roce 2007 Zlatou palmu v Cannes a definitivně potvrdil výsostní postavení rumunské kinematografie na festivalové mapě. Jeho novinka Na druhé straně kopců opět vykazuje znaky zcela suverénní režie, perfektně rytmizuje dění a pracuje s diváckými očekáváními. Zatímco předchozí snímek ukazoval bolestivou realitu ceauceskovského Rumunska, nové drama se odehrává v současnosti. Přitom však - podobně jako u většiny úspěšných rumunských filmů dneška - platí, že mezi minulostí a přítomností není ostrého předělu, starý režim prosakuje do chování lidí i fungování země.

Čtěte také
Cannes 2012: Rumunské siroty účtují s náboženstvím

Mungiu se opět soustředí na dvě ústřední hrdinky, které ovšem pojí na jedné straně bližší přátelství (silně intimního rázu) a na druhé mezi nimi zeje obrovská propast. A to hned v několikerém smyslu. Alina i Voičita spolu vyrůstaly v sirotčinci, nicméně Alinina cesta do Německa za prací je rozdělila. Nyní se Alina vrací v těžkém životním období a potřebuje nutně Voičitinu podporu a blízkost. Voičita však mezitím našla toho, koho lze jedině doopravdy milovat - Boha.

Foto: Aktuálně.cz

Z této konstelace pomalu, napínavým, přesto však ztišeným způsobem, vyrůstá drama dvou světů, světského a božího. Prostředí kláštera se v dané chvíli stává útočištěm pro obě dívky, Alina však od počátku působí jako cizorodý prvek. Mungiu však z této situace nepokračuje způsobem, který by se nabízel. Místo psychologického dramatu, v němž se akcentuje napětí a rozpory dvou stran, či dvou žen, pozvolna vytváří atmosféru, v níž nevykrystalizují jasné protipóly, ale množství nejednoznačných postav a skutků.

Přestože se v průběhu filmu vyskytuje množství stop, které diváka vedou k momentálnímu jasnému názoru - na zvrhlost některých církevních praktik, na Alininu duševní nerovnováhu či na fungování rumunského zdravotnictví a pěstounské péče -, díky preciznímu scénáři se události odehrávají náhodným, leč nevyhnutelným způsobem, z něhož nevyplývají hrdinové ani viníci.

Samotné střídání stísněných tmavých interiérů s prosvětlenými celky vykresluje klášter jako poklidné místo vytržené z okolního světa, rustikální bukolickou idylu, ale i jako poněkud depresivní svět, v němž vládne řád zcela nepochopitelný pro běžného smrtelníka, neslučitelný s jeho chápáním světa a s jeho způsobem řešení problémů.

Foto: FDC

Alinino propukající šílenství elegantně odsouvá počáteční názorový střet obou hrdinek a film se dostává do vleku událostí, z nichž se nelze vymanit. Každé rozhodnutí má své ale, série institucionalizovaných a ritualizovaných úkroků se dotýkají otázky rozdílu mezi vírou a vědou, mezi psychiatrií a exorcismem, jenže všechny strany sice lze chápat v dané situaci, film však rozhodně neústí do démonizování církve, nešťastný kriminální závěr pouze stvrzuje, že mezi oběma světy leží v dnešní době nepřekonatelná propast, nemohou se navzájem pochopit, případně neuznávají omezenost vlastního pohledu.

Z vypravěčského hlediska Mungiu umně přesouvá pozornost od vztahu obou žen k pozorování života v klášteře se svými specifickými pravidly, z počáteční protagonistky se stává v druhé půli v podstatě rekvizita a místo závěrečného gradování se tragédie dostavu náhle, jakoby mimoděk, její přesné příčiny se nedozvíme, byť je lze tušit.

Opět se potvrzuje, že Mungiu umí velmi nenápadným, stylisticky impresivním způsobem z žánrového podloží (ať už je jím psychologické drama, krimi prvky či thrillerové napětí) vysochat realistickou výpověď o mnohem obecnějších věcech. Umí i stylistické prvky, které by jinde trochu šustily papírem či zaváněly doslovností podat výrazně, přitom však nenuceně a přirozeně. Exceletní herecké výkony a prostá krása samotných záběrů už jsou  u tohoto tvůrce samozřejmostí.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Obránce Zámorský prodloužil o rok smlouvu s Hradcem Králové

Hokejový obránce Petr Zámorský bude v extralize i nadále hájit barvy Hradce Králové. Mountfield podepsal se sedmadvacetiletým odchovancem Zlína novou roční smlouvu a pojistil si jeho služby do konce nadcházející sezony. Zámorský působí v Hradci Králové od poloviny listopadu 2017, kdy přišel z pražské Sparty.

"Jednání s Petrem a jeho agentem byla velice korektní a jsem moc rád, že jsme se dohodli i přesto, že měl nabídky z jiných klubů v Česku i v zahraničí," řekl klubovému webu generální manažer Mountfieldu HK Aleš Kmoníček.

V uplynulé sezoně, kterou předčasně ukončila pandemie koronaviru, stihl Zámorský vinou zranění odehrát jen 33 z 52 utkání a připsal si devět bodů za jednu branku a osm asistencí. V předešlém ročníku byl s 38 body za deset gólů a 28 přihrávek z 50 utkání nejproduktivnějším obráncem základní části extraligy.

"Slibujeme si od něho produktivitu a pevně věřím, že po doléčení svých zdravotních problémů, které ho limitovaly na konci této sezóny, naváže na úspěšný minulý ročník a bude opět jedním z pilířů naší obrany," doplnil Kmoníček.

V extralize má Zámorský na kontě celkem 301 zápasů a 111 bodů za 34 branek a 77 asistencí. V roce 2014 získal se Zlínem mistrovský titul a vyhlášen nejlepším obráncem extraligy.

Následně podepsal dvouletý kontrakt s New York Rangers, ale v kempu Jezdců se neprosadil do základního kádru pro NHL a vrátil se do Evropy. Působil ve finském týmu Blues Espoo, ještě během sezony se pak přesunul do švédského Örebra.

V ročníku 2015/16 si připsal deset startů na farmě v Hartfordu, ale šance v NHL nepřišla a Zámorský se vrátil do Örebra. Odtud před sezonou 2017/18 zamířil do Sparty. Účastník světových šampionátů v letech 2014 v Minsku, 2016 v Moskvě i loni v Bratislavě sehrál v české reprezentaci 64 zápasů a vstřelil dvě branky.

Další zprávy