Jaký byl Václav Havel člověk, muž, přítel či kolega? Poprosili jsme několik osobností z uměleckého světa, aby se podělili o své vzpomínky na dramatika, spisovatele a prvního polistopadového prezidenta. Pro Aktuálně.cz zavzpomínali hudebník Michal Prokop, spisovatelka a překladatelka Monika Zgustová, herečka a diplomatka Magda Vášáryová, nebo výtvarník Tomáš Císařovský.
Monika Zgustová, spisovatelka a překladatelka
"S Václavem Havlem jsme se seznámili v Barceloně, když byl ve Španělsku už jako prezident na návštěvě, a já jsem tlumočila za katalánskou stranu. Byla jsem mu představena jako překladatelka jeho knih, což ho velmi zaujalo. Přerušil politické hovory a začal se se mnou bavit o tom, jak se mi překládaly Dopisy Olze. A od té doby jsme byli v kontaktu, dělala jsem s ním několik rozhovorů, pro španělské noviny, ale i pro český tisk, hlavně pro Literární noviny.
Když pak už nebyl prezidentem, svěřoval se mi, že mu někdy bývá smutno, protože má pocit, že toho mohl pro lidi udělat víc. Říkala jsem mu, že často jsou víc slyšet ti, kteří "štěkají", ale pak je tu spousta těch, kteří nejsou tak hlasití, čtou jeho texty a váží si ho. Myslím si, že to určitě bylo dobře pro ostatní, že byl prezidentem, ale možná ne tak úplně pro něj. On nikdy nebyl člověk, který by si liboval u moci. Byl vždycky spíš ten disident, který se líp cítil v roli oponujícího."
Monika Zgustová, spisovatelka a překladatelka
"S Václavem Havlem jsme se seznámili v Barceloně, když byl ve Španělsku už jako prezident na návštěvě, a já jsem tlumočila za katalánskou stranu. Byla jsem mu představena jako překladatelka jeho knih, což ho velmi zaujalo. Přerušil politické hovory a začal se se mnou bavit o tom, jak se mi překládaly Dopisy Olze. A od té doby jsme byli v kontaktu, dělala jsem s ním několik rozhovorů, pro španělské noviny, ale i pro český tisk, hlavně pro Literární noviny.
Když pak už nebyl prezidentem, svěřoval se mi, že mu někdy bývá smutno, protože má pocit, že toho mohl pro lidi udělat víc. Říkala jsem mu, že často jsou víc slyšet ti, kteří "štěkají", ale pak je tu spousta těch, kteří nejsou tak hlasití, čtou jeho texty a váží si ho. Myslím si, že to určitě bylo dobře pro ostatní, že byl prezidentem, ale možná ne tak úplně pro něj. On nikdy nebyl člověk, který by si liboval u moci. Byl vždycky spíš ten disident, který se líp cítil v roli oponujícího."
Michal Prokop, hudebník
"Poprvé jsme se s Václavem Havlem setkali na Silvestra v salonu u Jiřího Muchy v roce 1968, já jako začínající muzikant a on už renomovaný dramatik. Měli jsme oba stejnou bundu, na to si přesně pamatuju… Pak po podpisu petice za jeho propuštění v lednu 1989 a hned v červnu jsme se viděli na slavném společném koncertě s Joan Baezovou na festivalu Bratislavská lyra - on jako nosič její kytary v zákulisí, kde pak vznikla známá společná fotka nás dvou, kterou vyfotil můj brácha Ivan. A pak, když ho Joan pozdravila z jeviště na tribunu a vypnuli jí kvůli tomu mikrofon, zpívali jsme všichni společně bez mikrofonů do narvané haly…i na jeho počest.
Pracovní setkávání v době jeho prezidentování až tak osobní nebyla, snad až na to na pohřbu Pavla Tigrida v Paříži, kde jsme se oba společně, trochu nešikovně, snažili zorganizovat sezení příchozích hostí, kterých bylo víc než připravených židlí v zahradě…
A pak si vybavuju víc než hodinové natáčení pořadu Krásný ztráty s Madeleine Allbrightovou a s ním v České televizi, které jsem moderoval. On už nebyl prezidentem a paní Allbrightová už taky nebyla ministryní zahraničí USA. Možná i proto bylo tohle setkání naopak velmi osobní.
Naposledy jsem ho viděl na oslavě jeho pětasedmdesátin, kde už byl vážně nemocný. Zemřel shodou okolností v den, kdy jsme hráli v divadle Archa svůj pravidelný vánoční koncert. Když jsme se dozvěděli o jeho odchodu, řešili jsme s vedením Archy, jestli se v tento smuteční den vůbec hodí hrát. Nakonec jsme usoudili, že by Václav Havel sám určitě chtěl, aby se hrálo. Tak jsem si ohrnul nohavice, a šel jsem na to…"
Magda Vášáryová, herečka a politička
Znala jsem Václava Havla dlouho předtím, než se stal prezidentem ČSFR. A podle toho se vyvíjel i můj názor na něj. Jako mladá dívka jsem ho znala z Prahy a věděla jsem o něm, že je dramatikem a zároveň pronásledovaným člověkem, který nemohl studovat. Jelikož ani mé sestře nebylo umožněno studovat "normální" vysokou školu a estébáci si u nás také podávali kliku, měla jsem s ním pocit sounáležitosti.
Koncem 60. let jsem ho začala víc vnímat i jako autora divadelních her, na které jsem v Bratislavě chodila a které do slovenštiny překládal můj (tehdy ještě budoucí) manžel, Milan Lasica. Byli s Václavem Havlem kamarádi.
Po roce 1989 jsem ho znala jako člověka, který mi dal velkou důvěru, že zvládnu ukočírovat a změnit jedno z největších velvyslanectví, které Československo mělo - Vídeň. Ne vždy jsme se shodli ohledně problémů, jež vyplývaly z mé role, ale byl mojí oporou v řešení nekonečných zavilostí, které poznamenaly moje působení v Rakousku. Zřejmě jsem uspěla, protože v únoru 1992 mi nabídl funkci viceprezidentky ČSFR, kterou jsem odmítla, protože jsem už tušila, že se náš stát rozpadne. Snad se mi podaří ještě o tom napsat knihu.
Po rozpadu ČSFR jsme zůstali v kontaktu. Nabídl mi dokonce, abych přijala české občanství a byla českou velvyslankyní v Bonnu. To jsem ale také odmítla a měla jsem pocit, že mě nepochopil. Ale zůstali jsme přátelé a byla jsem se s ním rozloučit na posledním setkání v pražském DOXu těsně před jeho odchodem.
Dodnes Václava Havla považuji za důležitého a mimořádně odolného člověka zásad a demokratických cností a budu na něj takhle vzpomínat. Přes všechnu sílu a odhodlání mi ale vždy připadal fyzicky velmi křehký a zranitelný - při každém setkání jsem měla neodbytný pocit, že ho musím také chránit. Jsem ráda, že jsem mu mohla být tak dlouho nablízku. Určitě mě to ovlivnilo na celý zbytek mého života."
Tomáš Císařovský, výtvarník
"Václava Havla si především vybavuji z osmdesátých let jako zářící kometu osvětlující potemnělou Prahu. Čas ztracený pobyty v kriminále si vynahrazoval opojným užíváním svobody. Náruživě se zajímal o vše nové, co bylo v pohybu. Byl pozorným posluchačem a bezkonkurenčně brilantním diskutérem zároveň. Jednou nohou byl přítomen u Němců v bytě v Ječné, neboli v undergroundově intelektuálním "Jéčku", druhou nohou v progresivním, tehdejší mocí trpěném Junior klubu Na Chmelnici. Byl vítaným a štědrým společníkem se silnou přirozenou autoritou, mnoho lidí v jeho blízkosti začalo nadužívat slovo "jaksi", někteří dokonce přecházeli i v jemné ráčkování. Pak se to náhle přihodilo, stal se prezidentem. Na novoročenku 1990 napsal "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí", pod to připsal ("ach jo…"). A já mu k tomu namaloval rozesmátého blonďatého andílka, jak právě osedlal naštvaného rudého krocana."
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Kolumbii zasáhlo zemětřesení o síle 7,4 stupně, záběry ukazují bortící se katedrálu
Západ Kolumbie v pondělí postihlo zemětřesení o síle 7,4 stupně, které bylo cítit i v Ekvádoru a v Panamě, informovala agentura AFP s odvoláním na kolumbijskou geologickou službu. Zemětřesení mělo epicentrum v departementu Chocó, jehož guvernérka na sociálních sítích píše o zraněných a vážných škodách. Počty zraněných zatím nejsou známy. Podle agentury Reuters nebylo vydáno varování před tsunami.
Podnikatel podezřelý z objednání bombového útoku na italského novináře je ve vězení
Italské úřady v pondělí oznámily další zatčení v případu bombového útoku na vozidla italského investigativního novináře Sigfrida Ranucciho z loňského října. Z objednání útoku je podezřelý podnikatel Valter Lavitola, považovaný za blízkého spolupracovníka zesnulého italského expremiéra Silvia Berlusconiho, napsala agentura AFP.
ŽIVĚ Ukrajinský útok v Nižněkamsku zabil podle úřadů 13 lidí, mířil na rafinérii
Třináct lidí zemřelo a skoro pět desítek dalších utrpělo zranění při rozsáhlém náletu ukrajinských dronů na Nižněkamsk v Tatarstánu, uvedly úřady v této republice ve středním Rusku. Cílem útoku byl jeden z největších rafinérských komplexů v Rusku, oznámil ukrajinský generální štáb.
Třicet let po vraždě hiphopové legendy stane obviněný před soudem. Ze čtyř podezřelých je naživu už jen on
Téměř třicet let po zastřelení amerického rappera Tupaca Shakura v pondělí výběrem poroty začal soud s Duanem "Keffem D" Davisem obviněným ze zosnování vraždy hiphopové legendy. Informuje o tom agentura AP, podle níž může výběr poroty trvat většinu týdne.
Fukal: Chlácholení Sparty neberu, soupeři nemáš dát takovou šanci. Slavii čeká dilema
Po dvou gólových jízdách doma se Slováckem 5:1 a v Ostravě 4:0 porazila Slavia na vlastní půdě Pardubice jen 2:1 a bála se o výhru do poslední minuty. Náznak určitého poklesu v tom ovšem nevidím.