Od chvíle, kdy Rusko vpadlo na Ukrajinu, pohltila sociální sítě i média invaze historických paralel. Začal s tím už Vladimir Putin, když svůj projev prošpikoval řadou ahistorických tvrzení. A pokračovaly desítky nejrůznějších komentátorů, kteří nešli daleko pro emotivní zkratku. Hemžilo se to Mnichovy 1938, srpny 1968, okupacemi, kolaboracemi, Sudeťáky, Hitlerem, nacisty i sověty.
Všechna ta přirovnání jsou především prvoplánová. A všechny je umrtvil ruský prezident ve chvíli, kdy dal ostřelovat ukrajinská města a zabíjet civilisty. Opravdu se Československo v září 1938 bránilo proti německému útoku? Opravdu v srpnu 1968 okupační vojska dobývala a zase ztrácela ruzyňské letiště? Prostě zapomeňme na vlastní historické křivdy vydávané za zkušenost, teď jde o dnešní Ukrajinu. A pokud má její příběh nějakou historickou paralelu, pak to není zkušenost Československa se Sovětským svazem, ale staletá zkušenost Kyjeva s Moskvou. Což je dost jiný příběh.
Podcast Přepište dějiny věnovaný Ukrajině si můžete poslechnout zde:
V projevu, kterým uznal separatistické republiky, Vladimir Putin řekl, že Ukrajina nikdy nebyla stát, dokud ji nevytvořilo sovětské Rusko po své revoluci. Ruský prezident nemůže jinak, je to starý oblíbený příběh tamní imperiální a velmocenské politiky. Jak jinak totiž zastřít fakt, že to, co dnes nazýváme Ukrajinou, bylo státem dávno před tím, než Moskva stála za jakoukoli řeč.
Nejsou to nijak nové skutečnosti, ale v této chvíli stojí za to je připomenout. Kyjevská Rus vznikla dávno před Rusí moskevskou. V devátém století. A nebyl to útvar slovanský. Slovo Rus pochází z finského označení pro Švédy, kteří tato území kolonizovali na své cestě na jih za obchodem.
Kyjevská Rus - sahající v 11. století od Baltu k Černému moři - se postupně ustavila jako součást Evropy, nikoli nějakého východu za Evropou, ale východu Evropy. Přijala křesťanství v jeho pravoslavné podobě - už tady je vidět tah tohoto regionu na Západ, ne na Východ. Pravoslaví přišlo z Byzance, ale mezi silné kulty Kyjevské Rusi patřil kult svatého Václava a svaté Ludmily.
Různé části dnešní Ukrajiny se vyvíjely pod vlivem tu ruským, tu polským, tu pruským, tu severským, tu osmanským. Najdeme zde gotiku, renesanci, baroko - jako u nás. Čech procházející se po Lvově dodnes neujde pocitu, že je v dobře známém prostředí.
V 19. století mělo na západ Ukrajiny vliv Rakousko a Polsko. Národní obrození tam bylo obdobné jako u nás. Do 20. století jsme vstoupili s velkou částí dnešní Ukrajiny společně jako poddaní Vídně a pokračovali v republice s Podkarpatskou Rusí. Proto také pak kroky mnohých, kterým se nechtělo žít pod nově ustaveným třetím rudým Římem, mířily k nám.
Historická srovnání obecně, a platí to naprosto učebnicově pro aktuální Ukrajinu, vždy vycházejí ze zkušenosti těch, kdo je používají či zneužívají. Proto jsou ta naše plná Sudet a okupace 1968. Když však poodstoupíme od vlastní zkušenosti, otevře se nám pohled na mnohem složitější obrázek. Obrázek polsko-ukrajinsko-běloruských vztahů, ruských menšin v Pobaltí, obrázek klíčového roku 1991.
Právě tehdy se rozpadalo rudé impérium a americký prezident George Bush starší se ještě snažil přemlouvat Ukrajince, aby zůstali součástí svazu - nové státy skýtaly rizika nových hraničních problémů. Tyto dějiny ale my ve střední Evropě nevnímáme. Přesto je možná jeden historický příměr, který se týká i nás, bohužel přesný. Zdá se totiž, že Putin se rozhodl i kvůli slabosti Západu připravit staronovou Jaltu a přemalovat hranice sfér vlivu. A to se opravdu může týkat i nás.
Ukrajina patří k zemím, které - na rozdíl třeba od Čech - svou historii nemají pevně propojenou s daným územím. To se příliš proměňovalo a působilo na něj příliš mnoho vlivů. Pohromadě je držela tradice kulturního směřování do Evropy. Kdybychom přistoupili na Putinův výklad, táhli bychom spolu s ním Ukrajinu tam, kam nikdy nemířila.
Vítejte u dalšího dílu podcastu Přepište dějiny. K poslechnu na platformách Soundcloud, Spotify, Spreaker, Google Podcast a Apple Podcast.
