Podcast Přepište dějiny: Podzim 1918 přinesl Československu slávu. A Rakousku trápení

Martin Groman Michal Stehlík Martin Groman, Michal Stehlík
25. 10. 2022 16:21
Rozpad habsburské monarchie dal vzniknout hned několika nástupnickým státům. Některé z nich ale jen velmi pracně hledaly smysl své existence.
František Kupka: Návrhy stejnokrojů pro čs. armádu ve Francii, 1918,
kvaš a akvarel na papíře, 360 × 260, 260 × 360, 360 × 260, 360 × 260, 260 × 360 mm, nesignováno.
František Kupka: Návrhy stejnokrojů pro čs. armádu ve Francii, 1918, kvaš a akvarel na papíře, 360 × 260, 260 × 360, 360 × 260, 360 × 260, 260 × 360 mm, nesignováno. | Foto: Milan Havel

Na rozpad Rakousko-Uherska mají Češi tendenci hledět jako na moment, který jim přinesl nejen svobodu a mír, ale také vlastní stát. Zatímco dnešní Slovensko si připomíná spíše momenty spojené se vznikem jeho moderní, teprve třicet let staré státnosti, v Česku stále slavíme především 28. říjen 1918.

Pro sousední Rakousko to však byla doba v zásadě nečekaného formování nového státu, o který nijak zvlášť nestálo. Není tedy divu, že rakouští Němci v první chvíli využili příležitosti a snažili se alespoň na troskách staré monarchie naplnit dávnou představu o sloučení všech německy mluvících obyvatel v jednom celku.

Podcast věnovaný událostem podzimu 1918 si můžete poslechnout zde:

Znovu tak ožila koncepce velkoněmectví probíraná už na frankfurtském sněmu v roce 1848. Rakušané tedy v listopadu 1918 vyhlásili jako svůj nový stát Rakouské Německo. Na svět přišlo dokonce o týden dříve než Československo - 21. října 1918. Němečtí poslanci právě zaniklé Říšské rady ustavili nové Prozatímní národní shromáždění, odmítli monarchii a vyhlásili republiku. Problém byl, že do ní zahrnuli také celé německé pohraničí zemí Koruny české a několik jazykových exkláv - Brno, Olomouc a Jihlavu.

V zásadě však postupovali ve shodě se Čtrnácti body prezidenta Spojených států Thomase Woodrowa Wilsona, který deklaroval zájem na tom, aby národy Rakousko-Uherska získaly možnost autonomně se vyvíjet. Za tím účelem měly obdržet i příslušný status, jehož by se dobraly na základě principu sebeurčení, včetně práva na odtržení. Jednoduše řečeno - předpokládalo se, že národy rozpadlé monarchie si samy určí, do jakého státního celku chtějí patřit.

Němci žijící na území monarchie tak hodlali vytvořit co do hranice poměrně komplikovaný celek, který by se následně připojil k Německu, čímž by se dávná koncepce Velkoněmecka naplnila. Jenže na tento plán neměli ani politickou, ani vojenskou sílu. A navíc proti nim stály plány velmocí, které ve Francii jednaly o budoucím evropském uspořádání.

Santgeirmainská smlouva, jež z toho vzešla, Velkoněmecko odmítla i proto, že si značnou část území zamýšleného rakouského státu nárokovalo právě Československo. A na přelomu let 1918-1919 o své pohraničí také svedlo několik střetů, přičemž je pak vojensky i policejně obsadilo. Rakouské Německo tak trvalo jen do září 1919 a následně Spojenci vytyčili nové hranice rakouského státu.

Ten navíc musel dost složitě hledat svou novou identitu - v zásadě v Rakousku zbyly Horní a Dolní Rakousy, Štýrsko, Korutansko, Solnohradsko, Tyrolsko a Vorarlbersko, což byly povětšinou horské a ekonomicky chudé oblasti, kterým v čele stála hydrocefalická Vídeň zvyklá spravovat monarchii čítající 50 milionů občanů. Nyní jich zbylo nějakých šest a půl milionu, státní aparát byl však dimenzován na mnohem větší parametry.

Zatímco obyvatelé nově vzniklých států - Češi, Slováci, Maďaři, Poláci, Jihoslované - se konečně mohli definovat svou nacionální identitou, u rakouských Němců se jaksi automaticky předpokládalo, že se stanou prostě Rakušany. Což ale nebyla do roku 1918 žitá národní identita, nýbrž pojem definující občany monarchie, tedy spíše než o národnost se jednalo o státní příslušnost.

V novém Rakousku po roce 1918 se tak mnohem více projevoval lokální patriotismus než pocit sounáležitosti s pojmem Rakušan. Občané nového státu se cítili povětšinou spíše jako Němci z Rakouska než jako skuteční Rakušané. Navíc Němci jaksi dějinami opuštění a zrazení.

Rakousko se navíc od první chvíle potýkalo se zásadními ekonomickými problémy - průmyslové oblasti většinou zmizely v Československu, zemědělské v Maďarsku a přístup k moři v Jugoslávii či po odstoupení jižního Tyrolska a Istrie v Itálii. Rakouská první republika tak trvala kratší dobu než ta Československá - v roce 1934 kancléř Dollfuss vyhlásil autoritativní Rakouský spolkový stát s jedinou politickou stranou, postavený na rakouském patriotismu a stavovských křesťanských ideálech. Což už byla jen přímá cesta k budoucímu anšlusu.

Vítejte u podcastu Přepište dějiny. Díl, který vznikl ve spolupráci s Aktuálně.cz, si můžete poslechnout na platformách: Soundcloud, Spreaker, Spotify, Google Podcasty a Apple Podcasts.

Podcast Přepište dějiny
Autor fotografie: Aktuálně.cz

Podcast Přepište dějiny

K poslechu zde na platformách SoundCloud, SpreakerSpotify, Apple Podcast a Google Podcast.

 

Právě se děje

Další zprávy