Podcast Přepište dějiny: Minulost je plná fake news, protože jim vždy rádi věříme

Martin Groman Michal Stehlík Martin Groman, Michal Stehlík
20. 6. 2022 18:00
Masaryk dal střílet do dělníků, Beneš nechal sestřelit Štefánika, Dubčekova nehoda byla plánovaná a auto řídil kaskadér, Havel přivedl ke krachu slovenské zbrojovky… Moderní dějiny jsou plné mýtů, které mají s historickou realitou pramálo společného. Zdá se však, že právě proto přitahují tolik lidí. Dezinformace zkrátka nejsou žádnou vymožeností moderní doby.
Záběr z filmu Zločin v Polné, který pojednává o hilsneriádě - jedné z prvních českých moderních masově šířených dezinformací.
Záběr z filmu Zločin v Polné, který pojednává o hilsneriádě - jedné z prvních českých moderních masově šířených dezinformací. | Foto: Česká televize

Příkladů bychom našli bezpočet. Někdy zahrnují události, které se sice odehrály, ale úplně jinak. Jindy jde o čirou fabulaci. Prvenství v šíření fake news bývá tradičně připisováno dnes již neexistujícímu americkému deníku The Sun a sérii jeho článků o životě na Měsíci. Autor Richard Adams Locke sice přiznal, že si vše vymyslel, aby přilákal k listu více publika, ani to ale nezměnilo nic na tom, že lidé po léta dál věřili všemu, co napsal.

Pokud bychom zalovili v českých vodách, asi bychom brzy narazili na hilsneriádu. Vražda Anežky Hrůzové u Polné probudila roku 1899 v jinak už zdánlivě moderní a pokrokové společnosti středověkou pověru o rituální vraždě.

Podcast věnovaný historickým fake news si můžete poslechnout zde:

Povídačky o tom, že židé potřebují neposkvrněnou křesťanskou krev k výrobě svých obřadních chlebů, vzrušovala lidstvo už od druhého století našeho letopočtu. Ve středověku stačilo, aby záhadně zemřelo dítě nebo mladá žena, a pogrom na židy na sebe nenechal dlouho čekat. Nikdy se přitom nepodařilo nic aspoň zdánlivě podobného rituální vraždě prokázat.

První republika kromě demokracie a modernity rozvinula také bulvární média - a ta s fake news pracovala i na dnešní poměry velmi odvážně. Jak už to tak bývá, jejich obětí se nakonec stal i jeden z vydavatelů, politik Jiří Stříbrný. Premiér Václav Klofáč jej v tisku očerňoval tvrzením, že má syfilis. Na pomoc si vzal dokonce lékaře, Antonína Trýba, který vesele spekuloval o Stříbrného chorobě, aniž by jej kdy vyšetřoval. Autoři falešných zprávy vždy vyhledávali hlasy autorit, jež jim měly dodat punc serióznosti. Na tom čas nic nezměnil.

Pokud se někdy dezinformacím vyloženě daří, je to čas války. Stačí připomenout třeba Reinharda Heydricha a jeho schopnost vyrobit z pozice šéfa Bezpečnostní služby falešné důkazy o zradě Ernsta Röhma při noci dlouhých nožů, nebo fingovat přepadení vysílačky v Gliwicích v září 1939.

U nás se zase ujal dodnes mnoha politickými řečníky živený mýtus o tom, že v únoru 1945 nás Winston Churchill s Franklinem Delano Rooseveltem hodili do chřtánu Josifu Vissarionovičovi Stalinovi. Konference sice o Československu vůbec nejednala, ale když je třeba ukázat, že jsme byli - tehdy jako dnes - jen oběťmi velmocí, Jaltu ochotně vytáhnou politici od extrému až po tradiční partaje.

Typickým příkladem fake news 50. let je kampaň s mandelinkou bramborovou, kterou údajně na česká pole vysadili imperialisti, aby ničili naši kolchoznickou úrodu. Dospělým se tato fáma promítala v kině, dětem napsal Ondřej Sekora v roce 1950 knihu O zlém brouku Bramborouku s podtitulem O mandelince americké, která chce loupit z našich talířů. Byl to od začátku do konce nesmysl, ale pocit ohrožení typický pro tehdejší dobu jen podpořil.

Vyloženě tragickým příkladem fake news ze stejného období pak může být propagandistický film Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení, který očerňoval faráře Josefa Toufara z toho, že v Číhošti rozpohyboval křížek na oltáři místního kostela. Státní bezpečnosti ani filmařům se sice nepodařilo mechanismus pohybující křížkem vyrobit tak, aby fungoval, nijak jim to ale nevadilo.

Reformní 60. léta jsou pak na podobné kousky zahrávající si s veřejným míněním vyloženě plodná. Vyčnívá mezi nimi třeba akce Neptun z roku 1964, kdy StB zinscenovala objev nacistického archivu na dně šumavského Černého jezera - kam ve skutečnosti dovezla archiválie z Moskvy s cílem donutit západní Německo, aby pokračovalo ve stíhání nacistických zločinců.

V obecné paměti se uchovala i vysílačka Vltava, jež v srpnu 1968 šířila smyšlenky o objevu nacistického skladu zbraní v Praze u Národního divadla, což právem asociuje současnou kremelskou propagandu. S rokem 1969 se pak pojí také známá fake news šířená komunistickým poslancem Vilémem Novým o studeném ohni, kterým se měl Jan Palach zapálit jen naoko. Byl z toho soud s Palachovou matkou a několika veřejnými osobnostmi, které Nového za urážku Palacha žalovaly, ale marně. Lež se stala normou.

Proč ale falešné zprávy, lži a mýty tak fungovaly a fungují? Protože jim dost lidí rádo uvěří. Není za tím ani tak naivita, neschopnost ověřovat fakta nebo nedůvěra k tradičním médiím. Vinny jsou spíše emoce. Pravda není tak vzrušivá jako skandál, třebaže vylhaný. Zvlášť když uvěříme, že se proti nám přece celý svět spikl už dávno.

Vítejte u podcastu Přepište dějiny, jehož dnešní pokračování vzniklo ve spolupráci s Aktuálně.cz. K poslechu na podcastových platformách: SoundcloudSpreaker, SpotifyGoogle Podcast a Apple Podcast.

Podcast Přepište dějiny

Podcast Přepište dějiny na Aktuálně.cz
Foto: Aktuálně.cz

K poslechu zde na platformách SoundCloud, SpreakerSpotify, Apple Podcast a Google Podcast.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy