"Bylo již po soudu a já se ocitl za mřížemi ve slovenském Leopoldově. Z cel se vynášely kýble s pomyjemi, no a ve frontě stojí bývalý ministerský předseda, biskup, generál, básník, já… v té chvíli jsme si byli všichni rovni," říkal. Momentka z 50. let minulého století, kdy byly komunistické lágry přeplněné někdejší elitou. Patřil k ní i Antonín Bradna, jenž žil v letech 1922 až 2006, kněz i skaut s přezdívkou Vlčí máma. A později také mnohaletý politický vězeň.
Podcast věnovaný osudům Antonína Bradny si můžete poslechnout zde:
Bradna, který se narodil před 100 lety, 26. listopadu 1922, vyrůstal v pražských Čakovicích. Vystudoval jezuitské gymnázium a pak i teologickou fakultu. Na kněze byl vysvěcen v přelomovém roce 1948. Působil ve farnostech Černouček, Dolní Žandov a Velvary. Dvakrát byl zatčen Státní bezpečností a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 15 letům žaláře. Odseděl si nakonec jen o tři roky méně.
Kruté vězení se však pro něj nestalo dobou poroby, ale časem studia. A také obdobím, během nějž se zbavil "barokních krajek", jak s oblibou říkal. Tedy všeho klerikálního a vnějškového. Navíc za zdmi věznic navázal celou řadu životních přátelství. S kolegy teology, básníky i hrdiny západního odboje.
Příznačná je Bradnova historka z leopoldovské věznice: "Drali jsme peří a bachař vybral deset lidí. Mně - snad proto, že jsem byl nejvyšší - řekl: vy budete majstrom. Dobrá, a co budeme dělat? - Murári. Tak jsme šli na vězeňský dvůr pokládat cihly. A před námi tam už jiná skupina kopala jámu. Rychlou prací jsme se k nim přiblížili. Všiml jsem si, že je má na starosti takový menší člověk. Neznal jsem ho, a tak jsem pokládal za slušné se mu představit. Říkám: Já jsem Bradna, kaplan z Podřipska. A on na to: Těší mě, já jsem Janoušek, maršál britského letectva."
Antonín Bradna byl z vězení propuštěn v roce 1964, vykonávat pak směl jen dělnická povolání na stavbách a na železnici. Když se po politickém uvolnění na sklonku 60. let mohl vrátit do duchovní služby, nastoupil jako pastorační pracovník na pražské arcibiskupství, kde úzce spolupracoval s tehdejším biskupem Františkem Tomáškem, pozdějším kardinálem.
Od roku 1971 spravoval Bradna farnost Budyně nad Ohří a stal se vyhledávaným, oblíbeným podřipským rádcem. Výrazně jej ovlivnila přátelství s knězem a publicistou Alexandrem Heidlerem, překladatelem i básníkem Emanuelem Fryntou, kunsthistoričkou Růženou Vackovou či teology Antonínem Mandlem a Josefem Zvěřinou.
Své paměti nazval Zaradoval jsem se a dal jim podtitul Útržky ze života a paměti v příbězích. Bradnovými vzpomínkami prosvítá jeho nakažlivé veselí, neboť podřipský farář uměl zcela samozřejmě přecházet z posvátného do humorného a naopak.
Vítejte u podcastu Na cestě. Jeho dnešní díl věnoval dokumentarista Miloš Doležal Antonínu Bradnovi. K poslechu na platformách: Soundcloud, Spreaker, Spotify, Google Podcasty a Apple Podcasty.
