Ruskem inspirované panslovanství se tu dnes zjevilo v téměř stejné podobě jako před 200 roky. Představa, že všichni Slované patří k sobě, přišla ruku v ruce s národně-obrozeneckým hnutím v 19. století. Všeslovanství mohlo být kulturní (máme společný jazykový základ), ale také politické. A o to šlo vždy především.
Podcast Přepište dějiny si můžete poslechnout zde:
Mezi největší vyznavače snu o sjednocení bratrů Slovanů patřil slovenský básník Ján Kollár. Sbratření vzýval tak intenzivně, až si mladý Karel Havlíček v Rusku poznamenal, že by bylo nejlíp, kdyby místo něj do Moskvy jel Kollár. "Ten by si zoufal."
Kritici panslovanství - k nimž vedle Borovského patřil i filolog Josef Dobrovský - brzy pochopili, že v Moskvě budoucnost na Čechy nečeká, a raději se klonili k austroslavismu. Panslavismus to ale neoslabilo. V revolučním roce 1848 se v Praze konal Všeslovanský sjezd. Prozpěvovalo se poprvé Hej, Slované a do Frankfurtu se Němcům psalo, že se k jejich pokusům o všeněmecký sněm nepřidáme a dáme přednost reformě Rakouska.
Posun zatím poměrně idealistické víry v nějaké "slovanské držení při sobě" přišel už v druhé polovině 19. století po Krymské válce, kterou Rusko prohrálo. Carství na tom nebylo právě nejlépe a nebylo jasné, jak to s ním s nástupem moderního světa dopadne. A tak v Rusku vznikl nápad rozdělovat státy západního světa na nacionálním principu: Jste Slované v germánském moři, měli byste držet s námi, my vás nedáme. Rozdělovat, štěpit a mást ve jménu slovanské vzájemnosti.
Co na tom, že ve stejné době to velké slovanské Rusko spolu s Pruskem a Rakouskem okupovalo slovanské bratry Poláky…
Ideálním koncem Velké války (námi nazývané první světovou) měl být v očích mnohých českých politiků - třeba Karla Kramáře - okamžik, kdy se kůň ruského kozáka napije z Vltavy. O slovanské vzájemnosti ve dvacátém století ani mluvit netřeba.
Václav Černý ve své stati Vývoj a zločiny panslavismu jasně konstatuje, že česká moderní politika, jak se vyvinula od Havlíčka po Masaryka, se ustavila mimo jiné právě na kritice panslavismu. Jeho demaskování se podle Černého děje na základě dobré znalosti Ruska, nikoli idealistickém snění o něm. A děje se "jménem západní myšlenky demokratické".
Všeslovanství je zkrátka stará koncepce, trojský kůň Ruska vysílaný pravidelně na Západ, na němž dnes s chutí rajtují jak naši komunisté, tak radikální pravice nebo populisté typu Tomia Okamury. A to všechno ve jménu odporu proti Bruselu a Washingtonu, EU, USA, našim spojencům. A pak že to carovi nefunguje. Daří se mu to bratru už dvě století.
Vítejte u podcastu Přepište dějiny. Historici Martin Groman a Michal Stehlík se dnes zamýšlejí nad fenoménem panslovanství, který se vrbětickou kauzou opět stal předmětem veřejné debaty. K poslechu na platformách Soundcloud, Spotify, Spreaker, Google Podcast a Apple Podcast.
