reklama
 
 

Plakát z Glastonbury jsem roztrhal a raději naslouchám spoluhráčům, říká Albert Černý z Lake Malawi

21. 11. 2017 7:30
Video: YouTube / Lake Malawi
S bývalými parťáky z Charlie Straight učaroval kritikům i fanouškům a jako jeden z mála českých hudebníků se otevřeně hlásil k tomu, že chce prorazit v zahraničí. Když se v roce 2013 skupina nečekaně rozpadla, založil Albert Černý novou kapelu Lake Malawi. Letos v listopadu se indiepopová čtveřice konečně rozhoupala k vydání debutového alba Surrounded By Light, které podle frontmana konečně nezní jako jeho sólová nahrávka. „Vždycky jsem měl sklon být šéf, protože jsem se bál, že nebudu dělat to, co mě baví. Při tvorbě nové desky jsem se ale paradoxně naučil ostatním naslouchat,“ říká Albert Černý v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Kapela Lake Malawi vznikla před čtyřmi lety, ale první dlouhohrající desku vydáváte až teď. Většinu skladeb už přitom fanoušci znají z koncertů. Chtěli jste je nechat déle dozrát?

Některé z nich jsme se pokoušeli nahrát už delší dobu, ale pořád to nebylo ono. Díky koncertování jsme postupně přišli na to, co každá písnička potřebuje. Třeba nejnovější singl Paris jsme živě hráli už od vzniku kapely a v jednu chvíli jsem si myslel, že už ho pohřbím, protože jsem s ním stále nebyl spokojený.

Basáka Jeronýma pak na jednom koncertě napadlo, že by refrén nemusel přijít až v závěru, ale hned po první sloce. Songu to hodně pomohlo, navíc dostal nový význam, protože jsem si ho spojil se svou přítelkyní Bárou, se kterou jsme Paříž nedávno navštívili a natočili jsme tam i nový klip.

Starší singly jste nahrávali v Londýně s producentem Mattem Lawrencem, který spolupracoval s Adele nebo s Amy Winehouse. Proč jste ho neoslovili i tentokrát?

Nelíbilo se nám, co tehdy udělal se zvukem písničky Chinese Trees, takže jsme si tentokrát troufli album produkovat sami. Přesto mám na Matta dobré vzpomínky.

V Londýně mě jednou vzal do hospody, a i když vůbec nepiju, donutil mě dát si s ním pivo. Trochu jsem se opil a pak jsme se hned vrátili do studia, kde jsem měl nahrát vokály k songu Beach, Nectarines & Daim. Matt mě v tom rauši přiměl zazpívat o oktávu výš, a když jsme letos skladbu chtěli dát na desku, vycházeli jsme právě z toho londýnského dema, které mělo strašně pozitivní energii.

Albert Černý

Albert Černý

  • Narodil se v roce 1989 v Třinci.
  • V Olomouci vystudoval překladatelství a tlumočnictví z angličtiny.
  • V roce 2006 založil indiepopovou skupinu Charlie Straight, s níž vydal dvě desky a získal řadu hudebních cen. 
  • Po rozpadu skupiny v roce 2013 založil Lake Malawi. Pětiskladbové EP We Are Making Love Again vydala kapela v roce 2015, nyní přichází s prvním "velkým" albem Surrounded By Light.

Tentokrát jsme ale zůstali v českých studiích a nahrávali jsme i u mě doma v Třinci a na chatě. V Londýně vznikaly jen sbory do písničky Bottom Of The Jungle. Zjistil jsem, že na prvotřídním studiu a nejkvalitnější technice zas tak nezáleží. Vokály songu Prague (In The City) jsou zaznamenané na můj starý ruský mikrofon, protože měly daleko autentičtější náladu než čistější verze ze studia.

Působíte jako frontman, který má jasnou představu, kam by se kapela měla ubírat. Máte vždycky poslední slovo, nebo jste občas ochotný přistoupit na kompromis?

Každou písničku si napíšu sám, jen s kytarou, a vymyslím, co by měly hrát jednotlivé nástroje. Kluci se pak snaží náladu, kterou jim popíšu, vystihnout ještě líp a mnohdy se jim to daří.

Vždycky jsem měl sklon být šéf, protože jsem se bál, že nebudu dělat to, co mě baví. Když jsem zakládal Lake Malawi, spoluhráčům jsem svůj přístup radši otevřeně přiznal, abychom si jasně vymezili role.

Při tvorbě nové desky jsem se ale paradoxně naučil ostatním naslouchat a brát si jejich rady k srdci. Lake Malawi tak na aktuálním albu konečně nezní jako projekt Alberta Černého, ale jako plnohodnotná kapela. Závěrečná instrumentální část písničky Holidays Forever je třeba čistě v režii spoluhráčů Jeronýma, Patrika a Tondy.

Chtěli jste, aby deska měla tvrdší, méně vycizelovaný zvuk. Podařilo se to?

Od druhé desky Charlie Straight jsem měl pocit, že jsem vyměkl. Chtěl jsem se vrátit k energii debutového alba mé původní kapely, kde jsem se s hudbou tak nemazal a šel do toho hlava nehlava.

Překvapivě mě k tomu motivoval i Petr Janda z kapely Olympic, který si nás poslechl a říkal, že ho ta muzika dost baví, ale ocenil by, kdybychom hráli víc jako rockeři. Snad si novou desku pustí a změní názor.

Klip k Surrounded By Light jste točili na Kubě a video k Bottom Of The Jungle zase na Madeiře. Pomáhá cestování po světě kapelu stmelit?

Nemusíme ani jezdit do zahraničí. Abychom se sblížili, stačí klidně vyrazit na chatu. I výlety na Madeiru ale mají něco do sebe. Spali jsme tam ve vlhké místnosti, kde byla strašná zima, protože Portugalec, který se o nás staral, neuměl anglicky, takže jsme mu celé tři dny nedokázali vysvětlit, že potřebujeme zapnout topení.

Člověk si řekne, že na Madeiře nemůže být zima, ale v říjnu tam teplota snad nepřekročí patnáct stupňů a od moře fouká hrozný vítr.

V květnu jsme měli několik koncertů v Anglii. Bydleli jsme v městečku Potters Bar na sever od Londýna u našeho kamaráda Pepy, který tam pracuje jako instalatér. Vystěhoval kvůli nám svou ženu do malé komůrky a celá kapela spala v jejich manželské posteli. Strávili jsme tam asi měsíc a ke konci už na nás šla docela ponorka.

V Londýně jsme ale hráli před britskou kapelou Banfi, a i když nás publikum neznalo, dočkali jsme se super přijetí, takže jsme teď Banfi pozvali, aby s námi na oplátku vystupovali na prosincových křtech desky v Praze a v Brně.

Na albu posluchači najdou písničky o Paříži, o New Yorku i o londýnské čtvrti Maryland. Píšete často na cestách?

Ani ne. Většinou se do psaní pustím doma. Představím si, jaké pocity bych prožíval, kdybych se v tu chvíli objevil na úplně jiném místě, kam jsem se třeba ještě vůbec nepodíval. Kdysi jsem se snažil psát hity a mít od písniček trochu odstup. Přišel jsem ale na to, že nedokážu psát nic, co nevychází z mého života. Všechny písničky mají autobiografické prvky.

K songu Spaced Out For Good mě například inspirovala terapie metodou RUŠ, při které jsem si musel procházet své traumatické zážitky z dětství, dokud jsem s nimi nebyl vyrovnaný.

Když jsem odtamtud zamířil na schůzku s právničkou, která kapele měla s něčím pomáhat, podívala se na mě a řekla: "You seem very spaced out!" Vysvětlila mi, že spaced out v angličtině znamená být v jiném světě, a mě v tu chvíli napadlo, že některým lidem se můžete už nadobro zdát mimo, jako z jiné planety. A nic s tím nenaděláte.

Ještě pořád sníte o tom, že si zahrajete na festivalu Glastonbury, nebo už vás ambice prorazit s českou kapelou v zahraničí opustily?

Před nějakou dobou jsem se doma hrozně vztekal a plakát z Glastonbury, který jsem měl dlouhé roky pověšený nad postelí, jsem roztrhal. Potom jsem vzal fixu a místo toho jsem si na zeď napsal citát z knížky Congratulations, By the Way amerického spisovatele George Saunderse.

Ten v poslední kapitole píše, že když se každý z nás bude řídit svým srdcem a najde to, co ho baví, tak bude konat dobro. Řekl jsem si, že je možná lepší radovat se z přítomnosti než hrát na Glastonbury. Na své vize jsem ale nerezignoval a teď doufám, že vyprodáme pražský Palác Akropolis, kde 6. prosince křtíme nové album.

V půlce listopadu jste dělali předkapelu britským The Kooks. Kdysi jste je uváděl jako jednu ze skupin, které vaši hudbu ovlivnily. Jaký to byl pocit?

Na The Kooks jsem vyrůstal a z jejich hitu See The World jsme kdysi s Charlie Straight "vykradli" nástup bicích a použili ho v naší písničce Love Factory. Zahrát si před nimi byla velká pocta a věnovali jsme jim naše čerstvě vylisované cédéčko. Nemyslím si, že si ho pustí, ale kdo ví.

Moc mě potěšilo, když jsme předskakovali kapele 30 Seconds To Mars a Jared Leto nám pochválil zvukovku. Hvězda jeho formátu za námi vůbec chodit nemusela.

Napadá vás z vašich oblíbených hudebníků někdo, s kým byste jednou chtěl spolupracovat?

Hodně mě potěšilo, když si mě na poslední desku přizval raper Vladimir 518, který se zdá na první pohled žánrově hodně vyhraněný, ale ukázalo se, že je ve skutečnosti dost otevřený.

Rád bych se v nahrávacím studiu potkal třeba s písničkářem Sufjanem Stevensem nebo se Seanem Careym, který hraje na bicí v kapele Bon Iver. Hodně mě láká pustit se do nějaké jemnější akustické desky.

S Lake Malawi akusticky uzavřete vaše aktuální turné. Budete koncertovat ve třineckém kostele. Co vás na tomto netradičním vystoupení láká?

Máme za sebou už jedno čistě akustické turné bez mikrofonů a zjistili jsme, že takhle nás baví hrát vlastně nejvíc. Je to hodně intimní zážitek a v kostele se zvuk navíc krásně nese.

Albert Černý v rozhovoru na DVTV

Albert Černý v rozhovoru na DVTV. | Video: DVTV, Filip Horký |  13:05

autor: Tomáš Maca | 21. 11. 2017 7:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama