Na pařížském nábřeží se náhodou setkávají dva muži se sebevražednými úmysly. Jedním je spisovatel Henry James, tím druhým detektiv Holmes. Na skok do Seiny nakonec nedojde, místo toho oba nepravděpodobné spojence čeká cesta do Spojených států a tam vyšetřování v rodině Adamsů. Ta dala kdysi zemi hned dva prezidenty, nyní je ale poznamenána sedm let starou sebevraždou Clover Adamsové. Sebevraždou, která dost možná byla vraždou a se kterou mohl mít co do činění samotný Napoleon zločinu, Sherlockova Nemesis dr. Moriarty.
Páté srdce je triumfálním návratem Dana Simmonse na český knižní trh. Autor považovaný na začátku devadesátých let minulého století za korunního prince hororu (Hladové hry) a zároveň za jasného vládce moderní sci-fi (cenami ověnčený Kantos Hyperionu) u nás doplatil na nelaskavou péči nakladatelství Plejáda, po které se stalo z kultovního autora rizikové zboží. Mystery Press, doposud se soustředící na moderní thrillery, však do onoho rizika šlo. Připravilo tak svůj zatím nejambicióznější titul a lahůdku, která potěší nejen Simmonsovy fanoušky, ale má potenciál oslovit i ty, kteří s autorem zatím neměli tu čest.
Simmons totiž tentokrát opustil oba žánry, které ho proslavily. Pokračuje naopak v linii románů, v nichž se vrací do svého oblíbeného devatenáctého století a k jeho literární tradici. Zní to poměrně suchopárně, snad i přemoudřele, ale jakkoliv se Simmons nebojí ukazovat, co všechno se naučil, co si odvodil, ba i to, co je schopen si vymyslet, aniž by čtenáři poznali rozdíl, dokáže své až exhibicionistické sklony skvěle maskovat bohatým dějem a suchým černým humorem.
Páté srdce je tak sice románem velkolepým, kde tempo je často skutečně dickensovské a nikam nespěchá, ale zároveň je plný zvratů a pikareskních postaviček. To udržuje zábavnost knihy i ve chvílích, kdy se Simmons pustí do svých oblíbených kroků stranou a v dialozích nad chladnoucím čajem či mrtvolou jeho hrdinové řeší tu literární úroveň spisků pana Watsona či toho pochybného literáta Conana Doylea, onde zase to, co přivedlo Sherlocka na práh samovraždy.
Což je mimochodem asi nejchytřejší věc, s jakou se Simmons kdy vytasil. Jeho Sherlock totiž za využití všech svých deduktivních a analytických schopností dospěl k závěru, že neexistuje, že je pouze literární fikcí! A kdo je mu lepším průvodcem na jeho pouti za pravdou, za prolomením mříží slov, které jej vězní, než spisovatel kvalit Henryho Jamese, jehož nejznámější próza se točí kolem šálení a šílení mysli?
Páté srdce je skvělá volby pro milovníky seriálu od BBC
Snad jen drogy, kterých se Sherlock rozhodně neštítí, a Simmons, jenž jindy na klasických případech slavného detektiva nenechá nit suchou bez ohledu na případné námitky jejich prudérních fanoušků, je věrný duchu předlohy. Je kouzelné číst si, jak Sherlock nadšeně líčí vymoženosti nového prostředku bez vedlejších účinků, který jistě brzy nahradí morfium (ano, řeč je o heroinu), a neváhá občas zlikvidovat nějaký ten gang překupníků na cestě za zbožím.
V tomto ohledu Simmons vlastně rehabilituje nedávné filmové adaptace Guye Ritchieho, kritizované za akční přístup, byť z nich zároveň dělá jen veselé báchorky pro děti. A jakkoliv je Páté srdce pevně spojené s původní sherlockovskou tradicí, je i skvělou volbou pro všechny, kdo se již nemohou dočkat čtvrté řady Sherlocka od BBC. Lepšího vysoce funkčního sociopata než v tomhle románu totiž jinde nenajdou.
Dan Simmons, Páté srdce, Mystery Press, Praha 2016, s. 576, 449 Kč.
