Ohyzdné ryby na porcovacím stole vyprávějí o potratu

Antonín Tesař
5. 7. 2011 14:58
Sirotek-pohřebák dýchá podle televizních dramat
Foto: MFFKV

Karlovy Vary - V pondělí ve Varech kraloval vynikající nový film bratrů Dardennů Kluk na kole, o kterém už tady psal Kamil Fila. Belgická sourozenecká dvojice znovu předvádí dokonalou práci se stylem i vyprávěním a zvládá nesklouzávat k prvoplánové sentimentalitě, i když si bere k ruce tak potenciálně vyděračské nástroje jako děti a filmovou hudbu. Zklamáním byl naopak v Cannes vyzdvihovaný rakouský debut Dýchat, dalším silným diváckým zážitkem Maelström Kanaďana Denise Villeneuva.

Maelström

Filmy Kanaďana Denise Villeneuva se ukazují jako malá jistota v jinak dost rozkolísaném programu letošních Varů. Jeho druhý celovečerní snímek Maelstöm z roku 2000 byla radostně absurdní sonda do post-potratového syndromu, kterou vyprávějí ohyzdné ryby na porcovacím stole těsně předtím, než jim rybář usekne hlavu.

Foto: MFFKV

Snímek nás zaplavuje všudypřítomnými motivy tekoucí i stojaté vody a různě porcovaných a likvidovaných rybích těl. Plodivý živel je hned na začátku dán do souvislosti s potratem mladé Bibiane, který je ve filmu ukázán včetně groteskní scény zpopelnění zbytků plodu.

Následuje uhrančivá horečná vize, v níž vyprávějící ryby znovu a znovu konfrontují Bibiane s pocity viny (nechtěná vražda starého rybáře) a vypjatými tělesnými stavy (zimnice po pádu v autě do vody, záchvaty deprese, sex). Střetávání s různými mořskými stvořeními jako ryby a chobotnice odkazují i k vodnímu prenatálnímu životu plodu.

Maelström, do nějž se hrdinka chytla, je labyrint nerozlišitelně propojené civilní skutečnosti a groteskních fantasmagorických výjevů;  vír vyprávění smýkající tokem děje sem a tam podle diktátu k smrti odsouzených ryb. Brilantně natočený snímek s vysoce kontrastní kamerou a rozpojenou kontinuitou řady scén je navíc prostoupený absurdním humorem, díky němuž je jeho depresivní vize světa nejen snesitelná, ale i zábavná.

Jako předfilm se promítal Villeneuvův desetiminutový snímek Další patro z roku 2008, který předvádí podobně groteskní vizi dekadentních jedlíků klesajících stále hlouběji do zdánlivě nekonečných útrob zaprášeného rozestavěného domu.

Dýchat

Debut rakouského režiséra Karla Markovicse Dýchat exceloval na festivalu v Cannes v sekci Quinzane de réalizateurs. Těžko říct, co tam na publikum mohlo tak zapůsobit, protože film spíš patří na nedělní odpolední program rakouské nebo německé televize. Příběh vypráví o devatenáctiletém sirotkovi, který je zavřený v nápravném zařízení pro nezletilé a rozhodne se vydělávat si jako zaměstnanec pohřební služby.

Foto: MFFKV


Text ve festivalovém katalogu říká, že „režisér téma nezneužívá, diváka citově nevydírá". Festivalovým anotacím ale není vždycky radno věřit.  Hlavní hrdina Roman je ve skutečnosti modelový mladý rozervanec, který je citově odpoutaný od okolí, a proto nemá moc zájem o něco jako kariéru nebo vlastní budoucnost. Tyhle charakteristiky nejspíš platí pro mnohé sirotky, jenomže ve filmu jsou nastavené tak, aby se do nich snadno promítaly emoce znuděných puberťáků sedících večer s rodiči u televize.

Roman je prostě mladistvá klackující mátoha, z níž snímek velmi snadno může udělat oběť „krutého světa". V devatenácti má mnohem méně rozumu i soudnosti než jedenáctiletý i rodiči odložený hrdina brilantního filmu bratrů Dardennů Kluk na kole. Scény z provozu pohřební služby jsou místy efektní svým cynismem, na druhou stranu z nich kouká snaha o bulvární exkluzivitu.

Foto: MFFKV

Podobně jako třeba v „šokumentárních" filmech typu Tváře smrti ukazujících záznamy dopravních nehod nebo právě pohřebních praktik se tu vytěžuje divácká morbidní zvědavost, která je ukojena jen do míry, aby pohoršovala nebo lacině znechucovala.

Očekavatelná závěrečná hrdinova katarze s nalezenou matkou chce depresivní vyznění díla završit, ale místo toho působí bezradně a občas nechtěně komicky (když se kluk dvakrát „vztekne" a zničehonic odejde nebo začne mlčky balit matraci).

Protivná je také snaha dát co nejvíc významů názvu. Na dýchání se film odkazuje ve spoustě kontextu - dýchá se tu pod vodou, dává se dýchnout na alkohol, mrtvý nedýchají a tak dále, ale žádné velké přesahy to Markovicsovu banálnímu dramatu nepřidává.

 

Právě se děje

Další zprávy