Když v letošním rozhovoru pro časopis Reflex mluvil Sting o inspiraci, popsal ji jako zvíře, které se rádo schovává. "Třeba teď zrovna se schovává úplně, nic nepíšu. Nemusím." A měl pravdu. I kdyby už do konce života nenapsal ani notu, stále dokáže sestavit perfektní koncertní set, který potěší jak fanoušky popu a starých hitů z dob kapely The Police, tak ty, kteří kvitují netradiční, těžko tleskatelné rytmy a písně s přesahem do jazzu.
Sting letos vydal nové album 57th & 9th, do setu na pražském Výstavišti ale zařadil pouze dvě skladby - "rock'n'roll" Petrol Head a introspektivní 50 000. Zbytek koncertu postavil na hitech, do kterých se pustil ve skvělé formě. Jako by se ho věk ani netýkal - i v pětašedesáti naprosto bezchybně zpívá, s kapelou, v níž se kromě syna Josepha potkal s dlouholetým kytaristou Dominikem Millerem, jeho synem Rufusem a bubeníkem Joshem Freesem, si rozumí doslova jako s rodinou. Upnuté tričko pak prozrazovalo, že zdravý životní styl a cvičení jógy dělají své.
Ačkoliv s publikem nerozehrával žádné osobní hry a na pódu působil spíš koncentrovaně (někdo by možná mohl mluvit o odtažitosti), nebylo pochyb, že ho hraní baví a i po čtyřiceti letech mu dělá radost.
V jediný moment se Sting vymanil z profesionální polohy: to když se se svým synem sešel u mikrofonu při Shape of My Heart. Odcházel od něj dojatý. Mimochodem, i tento křehý radiový hit kapela zahrála téměř jako na desce, bez jakéhokoliv patosu.
Byla to právě civilní linka, díky níž se mohl posluchač na kapelu dobře napojit. Žádné experimentování s jeho pozorností se nekonalo, Sting sázel hit za hitem - od If I Ever Lose My Faith in You, hitů The Police Spirits in the Material World či Englishman In New York z úvodu koncertu přes Message In a Bottle a Walking On the Moon až po Roxanne propojenou s Ain’t No Sunshine od Billa Wintherse a poctu Davidu Bowiemu v podobě Ashes to Ashes.
A fanoušci, podpořeni dobrým zvukem, to kvitovali. Ti starší si připomněli, co měli rádi zamlada, ti mladší se zase podivili, jak je možné, že je hudba jejich rodičů baví úplně stejně.
Během večera se ke skupině několikrát přidal hostující hráč na akordeon. Nejsilnější moment s ním kapela připravila v hitu Desert Rose z alba Brand New Day. Písničku s "arabským dotykem" sice dodnes slýcháme z rádia častěji než zpravodajství, v živém provedení ale měla atmosféru silnější a intenzivnější než Pohádky z tisíce a jedné noci. Stačilo zavřít oči a člověk se rázem ocitl uprostřed Arábie.
Na Stinga si podle pořadatelů našlo cestu přes 14 tisíc lidí. Dnes festival pokračuje koncerty britských headlinerů Young Fathers a Kasabian. Večer tříhodinovým setem zakončí DJ Solomun.
Do fotogalerie vstoupíte kliknutím na úvodní fotku (nahoře).
