Obrazem: Radost a nadšení Foo Fighters pořád dokáže strhnout celou halu. I tu pražskou

Dave Grohl na pražském koncertě. Vidíte žvýkačku v ústech?
Foto: Lukáš Bíba
Petr Adámek Petr Adámek
28. 6. 2017 14:32
Skupina Foo Fighters má vcelku vzácnou vlastnost. Každý koncert prožívá s takovým entuziasmem a skoro až dětskou radostí, že jen těžko uvěřit dvaadvaceti odkrouceným rokům na scéně. Jak moc je tahle zdánlivě banální dovednost ve skutečnosti zásadní, předvedla po pěti letech v pražské O2 areně.

Foo Fighters nedávno prohlásili svého sezonního klávesáka za regulérního člena kapely, přesto sestava na pódiu často působí jako doprovodná skupina kolem principála Davea Grohla.

Osmačtyřicetiletý frontman je její tváří i hlasem a i ve vysočanské O2 areně byl hybatelem všeho důležitého už od první minuty koncertu, kdy se osamocen objevil na pódiu a do jemného vybrnkávání Times Like These jen tak odlehčeně promlouval k publiku.

Klábosení s publikem má Dave v náplni práce prioritně. Řešilo se, kolik skupina udělala během své kariéry písniček, kolik by jich měla v Praze zahrát nebo že už zazněly ukázky ze všech studiových desek. Padla obligátní otázka, kolik lidí vidělo Foo Fighters posledně, a opakovaně zazněl slib příštího koncertu.

Přestože se některé z promluv pochopitelně odehrávaly podle scénáře, který se na koncertech stále opakuje, vyznívaly nenuceně a bezprostředně. Stejně přirozeně působily úsměvy, jimiž Grohl a bubeník Taylor Hawkins bez přestání zahrnovali publikum. Kolik v tom všem bylo upřímnosti a kolik obvyklého koncertního herectví, vědí pouze oni. Nic to ovšem nemění na tom, že jejich nadšení a vstřícnost dokázaly strhnout celou halu.

Intermezza a písně delší než na deskách

A pak jsou tu samozřejmě skvělé písničky. Foos mají vysoce vytříbený smysl pro jednoduché a líbivé radio-friendly, avšak nepodbízivé rockové hity, jež skupina sype ve velkém z každé nové desky.

V setlistu se objevily největší pecky jako Learn to Fly, The Pretender, All My Life, Everlong, Walk, My Hero, Monkey Wrench nebo These Days, ale i dva nové songy z chystané nahrávky.

Muzikanti si očividně rádi hrají a mnoho skladeb tak zaznělo v pozměněných aranžích a s nejrůznějšími intermezzy, díky nimž se některé skladby protáhly na dvojnásobek nebo i trojnásobek normální délky. Zároveň se do vystoupení vloudilo několik hluchých míst, v nichž tempo lehce uvadalo, a slabší chvilku si v songu The Pretender vybral i jinak jistý a neúnavně křičící Dave Grohl.

Ruku v ruce s "lidským" přístupem si Foo Fighters nepotrpí na okázalost. Na koncerty vozí prostou scénu bez efektů, pouze se dvěma obrazovkami po stranách pódia a jednou širokoúhlou v pozadí, na níž se promítají detaily "z akce". 

I diváci v horních patrech haly tak detailně viděli třeba Grohlovo rozpustilé převalování žvýkačky v puse a mohli okamžitě rozklíčovat i jediného a exkluzivního hosta na pódiu, britského muzikanta Jaze Colemana, s nímž sestava vystřihla skladbu Requiem jeho domovských Killing Joke.

Předchozí dva koncerty Foo Fighters u nás dělilo sedmnáct let. Tentokrát se Dave a spol. vrátili po pěti. Všeobecné nadšení přenesené z kapely na plnou halu jasně naznačilo, že příště by to mohlo být ještě o něco méně.

Praha, O2 arena, 27. června 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 75 %

 

Právě se děje

Další zprávy