Nové Twin Peaks: Režisér Lynch na dvou podobách agenta Coopera ukazuje extrémní podobu dobra i zla

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
8. 8. 2017 11:19
David Lynch po pětadvaceti letech opět bere televizi útokem a pokračování jeho seriálu Twin Peaks zatím vypadá ještě radikálněji, než jaké byly předchozí série. Je zjevné, že jedenasedmdesátiletý tvůrce se vůbec nezajímá o dnešní "zlaté časy na malé obrazovce". Spíš jako by si bral zlatou lopatu, aby diváky vyhrabal z výkalů jejich televizních návyků. Varování: článek obsahuje spoilery týkající se zatím odvysílaných dílů třetí řady.
Agent Cooper a třetí řada Twin Peaks. Je to divné, hodně divné.
Agent Cooper a třetí řada Twin Peaks. Je to divné, hodně divné. | Foto: Showtime Networks / Suzanne Tenn

Před pětadvaceti lety, dávno předtím, než se začalo hovořit o dnešním zlatém věku televize, konvence televizní zábavy rozbořil režisér David Lynch.

Pokračování jeho ďábelského seriálu Twin Peaks svou třináctou epizodou nyní vkročilo do poslední třetiny. Zjevné je, že jedenasedmdesátiletý tvůrce se vůbec nezajímá o dnešní "zlaté časy na malé obrazovce". Spíš jako by si bral zlatou lopatu, aby diváky vyhrabal z výkalů jejich televizních návyků.

Proč tak silná slova? Zlatá lopata není jen vynikající komediální artefakt, s jehož pomocí se jedna z postav Twin Peaks v nové řadě doslova kope ven z exkrementů. Jde také o skvělou metaforu Lynchovy tvůrčí metody.

Dnešní týmy seriálových producentů, režisérů, showrunnerů a scenáristů vytvářejí přepečlivá, dokonalá díla, která diváky nutí přisát se k obrazovkám a ještě mít − mnohdy oprávněný − pocit, že jde o kvalitně prožitý čas. David Lynch však není architekt, spíš alchymista.

Tak jako u těchto středověkých mudrců posedlých transmutací hmoty jsou i u Lynche výkaly a zlato nebezpečně blízko u sebe. Tak jako v jednom z alchymistických snů rovněž v Twin Peaks dochází k proměně prvního v druhé. A tak jako ve spisech alchymistů jsou i zde exkrementy či zlato pouhými šiframi: pravému významu porozumí jen divák zasvěcený do mysteria.

Mimo čas a prostor jsme déle, než si kdokoliv myslel

V původních, čtvrtstoletí starých dvou řadách seriálu Lynch skládal dosud neviděné mysterium z klišé soap oper, detektivek a dalších laciných televizních žánrů či postupů.

Vyprávění o záhadné vraždě Laury Palmerové ve zdánlivě poklidném dřevorubeckém městečku Twin Peaks tehdy dovedl až do míst, která na mapách neexistují. Zvláštního agenta Coopera, jenž vraždu vyšetřoval, v závěru druhé řady uvrhl do podivného červeného pokoje mimo časoprostor − což bylo svého času považováno za vrchol toho, kam až lze v televizi zajít.

Prvních osm dílů nynější třetí řady Twin Peaks dokazuje, že Lynch ve světě mimo prostor, čas a smysl pobývá déle, než si kdokoliv uměl představit. Surrealistická logika červeného pokoje jako by postihla celý svět.

Hrdinové Twin Peaks vždy hovořili pomalu a dlouze, všednodenní věci se ironicky prolínaly s groteskními a děsivými scénami. Teď ale jako by děs, přepálená komika a podivno zcela posedly všednodenní realitu − od New Yorku přes Jižní Dakotu a severní Montanu až po Las Vegas, kde všude se současná řada seriálu odehrává.

Lynch si přitom dává načas. V prvních sedmi dílech představil mnoho nových postav i prostředí, městečko Twin Peaks už není jediné a zatím ani dominantní dějiště.

Lynch znásobil všechny své triky

Je jasné, že v příběhu jde o agenta Coopera uvázlého v červeném pokoji, ale jak s ním souvisí tajuplná skleněná krychle v New Yorku a další místa, na nichž se objevují těla bez hlavy, démoni bez očí či zabijáčtí vousatí dervišové?

Režisér znásobil a zintenzivnil všechny své dřívější triky, zároveň divákům mnohé potěchy odpírá. Mohou sice s nostalgií hledět na návraty starých známých hrdinů, ale dojemný pocit vyvolává především pohled na to, jak se čas vepsal do tváří jejich představitelů. Lynch není nostalgik, spíše škodolibý sabotér.

Sám režisér si v seriálu užívá roli nahluchlého agenta Gordona Colea pátrajícího po svém kolegovi Cooperovi. V Coleově kanceláři na jedné zdi visí obraz atomového hřibu a na druhé podobizna Franze Kafky.

Jako v onom Čechovově vypravěčském pravidle, že když je na scéně vidět zbraň, musí se z ní vystřelit, ani Lynch tam ty obrazy nepověsil náhodou. V osmé části ve zpomaleném záběru bere diváky do roku 1945, přímo do středu atomového hřibu, v němž zrození křídlaté žáby jako z Kafkovy Proměny patří ještě k těm normálnějším výjevům.

Hodinový pobyt ve víru malströmu obrazů, zvuků a nápadů má blíže k experimentálnímu filmu či umělecké videoinstalaci než k seriálové tvorbě. Tohle by ani v dnešní progresivní televizní době žádnému jinému tvůrci neprošlo.

Pak zákonitě muselo přijít zklidnění. Zatím posledních pět dílů se čím dál více vrací do městečka Twin Peaks, věci se pozvolna začínají propojovat.

Cooper - tělo bez duše

Lynch těží z toho, že do nynější řady uvrhl agenta Coopera hned ve dvou podobách. Ten opravdový, diváky milovaný Cooper zatím dříme mimo tento svět. Navenek existuje pouze jeho tělo bez duše. Tak jako dříve miluje kávu a třešňové koláče, jinak je to ale pouhá loutka, neschopná dojít si ani na záchod, poháněná výhradně pudy. A také tajuplným světélkem, díky němuž se Cooperovi daří vše, na co sáhne, byť u toho vypadá jako nemluvně.

V hlubinách červeného pokoje ovšem mezitím vzniklo Cooperovo zlé dlouhovlasé dvojče s potemnělým pohledem a brutálními zvyky. S démonickou silou rozmačkává lebky nepřátel, naposledy tak učinil v nové epizodě z pondělní noci − té mimochodem dominuje nejbrutálnější scéna souboje v páce od dob filmu Moucha režiséra Davida Cronenberga.

David Lynch na obou Cooperech ukazuje dobro a zlo v těch nejextrémnějších podobách. Jde o pravý opak komplexních, morálně ambivalentních hrdinů, kteří vládnou nejlepším seriálům dneška, jako jsou dramata Perníkový táta, Fargo či Better Call Saul.

Ten dobrácký jelimánek Cooper, který tajemně vklouzl do těla pojišťováka Dougieho Jonese, slouží k typické lynchovské zábavě: zesměšňuje maloměšťácké chování a také chod korporací. Aby ne, když v nich může pracovat i tato zombie, poháněná kávou a koláči, přitom narážející do prosklených dveří jako robot na klíček.

Nová řada Twin Peaks zatím působí spíš jako film: po třinácti z jejích osmnácti hodin na většině lokací panuje ticho před bouří. Stejně trpělivě režisér dlouhé minuty hledí na banální konverzaci, děsivé "vzkříšení" s pomocí démonů či na muže, který mlčky zametá v baru.

Čas je na Lynchově straně. Možná bude finále jen pro "zasvěcené", pro ty, kdo se nezaleknou a zatleskají režisérově vzpurnosti a schopnosti bavit i šokovat naráz.

Bude-li závěr seriálu intenzivnější než jeho úvod, divák se možná dočká té pravé alchymistické transmutace − a skončí se svým gaučem až v červeném pokoji, kde nefunguje prostor a čas, zato tu vzniká zcela ojedinělý televizní zážitek.

HBO vysílá seriál od 22. května. Diváci ho mohou sledovat současně s premiérou v Americe. 

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 3 hodinami

Závěť britského prince Philipa bude tajná dalších 90 let, rozhodl soud

Závěť zesnulého prince Philipa, manžela britské panovnice Alžběty II., bude zapečetěná a tajná ještě nejméně 90 let, rozhodl dnes nejvyšší soud. Důvodem je ochrana "důstojnosti a postavení" královny, píše BBC News. Již více než století je v Británii zvykem, že po smrti vysoce postaveného člena královské rodiny jsou soudy požádány, aby zapečetily jejich závěti.

Philip, známý též jako vévoda z Edinburghu, byl s královnou ženatý více než 70 let. Brali se ještě předtím, než usedla na trůn. Vévoda zemřel ve věku 99 let letos v dubnu.

"Míra publicity, kterou by zveřejnění pravděpodobně přilákalo, by byla velmi rozsáhlá a zcela v rozporu s cílem zachovat důstojnost panovníka," uvedl v dnes zveřejněném verdiktu soudce Andrew McFarlane.

Stejným způsobem zapečetěných posledních vůlí členů britské monarchie existuje zhruba 30. Ve správě je má nejdéle sloužící soudce nejvyššího soudu se specializací na rodinné právo, jímž je právě teď Andrew McFarlane, vysvětluje BBC. Nejstarší ze závětí pochází od prince Františka z Tecku, mladšího bratra královny Mary, rozené Marie z Tecku. Nejnovější je závěť královny matky z roku 2002.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Futsalisté na MS podlehli Brazílii 0:4, s favoritem drželi krok jen poločas

Čeští futsaloví reprezentanti ve druhém utkání na mistrovství světa v Litvě podlehli favorizované Brazílii 0:4. Rekordní pětinásobní šampioni vstřelili všechny branky ve druhém poločase.

Svěřenci trenéra Tomáše Neumanna nenavázali na úvodní vítězství 5:1 nad Panamou, třetí utkání ve skupině D sehrají v neděli proti Vietnamu, který má na kontě také tři body. "Kanárci" jsou po dvou kolech stoprocentní a mají jistý postup.

Čeští hráči v Klajpedě první půli drželi s Brazilci krok, i když gólmana Gerčáka dvakrát zachránila branková konstrukce. Šance si ale vytvořil i Neumannův tým, ty největší zahodili Seidler se Slováčkem.

Jihoameričané už po přestávce potvrdili roli jasného favorita. Mezi 23. a 24. minutou se dvakrát trefil Ferrao, nejlepší futsalista světa za poslední dva roky. Gerčáka poté překonali ještě kapitán Rodrigo a těsně před koncem Marlon. Češi tak s Brazílií prohráli i poosmé v historii.

Do osmifinále turnaje projdou dvě nejlepší mužstva z šesti skupin a čtyři nejlepší celky na třetích místech. Čeští futsalisté na světovém šampionátu startují počtvrté, nejlepším výsledkem Neumannova výběru je osmé místo z roku 2004.

Mistrovství světa ve futsalu v Litvě:

Skupina D:

Brazílie - Česko 4:0 (0:0)

Branky: 23. a 34. Ferrao, 26. Rodrigo, 20. Marlon.

Sestava Česka: Gerčák (Němec) - Záruba, Slováček, Koudelka, D. Drozd - Homola, Vokoun, P. Drozd, Křivánek, Rešetár, Seidler, Holý, Vnuk. Trenér: Neumann.

Panama - Vietnam 2:3 (2:2)

1. Brazílie 2 2 0 0 13:1 6
2. Česko 2 1 0 1 5:5 3
3. Vietnam 2 1 0 1 4:11 3
4. Panama 2 0 0 2 3:8 0

Skupina C:

Šalamounovy ostrovy - Portugalsko 0:7 (0:3), Thajsko - Maroko 1:1 (0:1).

1. Portugalsko 2 2 0 0 11:1 6
2. Maroko 2 1 1 0 7:1 4
3. Thajsko 2 0 1 1 2:5 1
4. Šalamounovy ostrovy 2 0 0 2 0:13 0

 

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Ozonová díra je letos větší než Antarktida, výrazně se zvětšila v posledním týdnu

Ozonová díra nad jižní polokoulí je letos větší než obvykle a rozměry už přesahuje velikost Antarktidy. Uvedla to dnes evropská agentura pro sledování atmosféry Copernicus, podle níž se díra v ochranné vrstvě atmosféry výrazně zvětšila v posledním týdnu.

"Sledujeme poměrně velkou a potenciálně i hlubokou ozonovou díru," sdělil ředitel agentury Vincent-Henri Peuch. Zvětšování ozonové díry podle něj letos začalo běžně, podobně jako loni, kdy se však změnila v jednu z nejdéle trvajících za dobu měření.

Ozonová vrstva chrání Zemi před rakovinotvorným ultrafialovým zářením ze Slunce. Nad Antarktidou se vytváří každoročně. Vědci nicméně doufají, že by mohla díky omezení škodlivých látek v nadcházejících desetiletích zcela zmizet. Situace se zlepšila díky Montrealskému protokolu z roku 1987, jenž prakticky zastavil výrobu látek, které ozonu škodí.

Odborníci tvrdí, že se ozonová vrstva začíná obnovovat, ale zároveň dodávají, že bude zřejmě trvat do 60. let tohoto století, než z atmosféry zmizí škodlivé látky, podotkla agentura AP.

Zdroj: ČTK
Další zprávy