reklama
 
 

Někteří diváci si na Lajku budou stěžovat. Ale jsme na to připravení, říká režisér Aurel Klimt

3. 11. 2017
Na loutkovém filmu Lajka o psí kosmonautce, která přežije svou cestu do vesmíru a s dalšími zvířecími astronauty založí na vzdálené planetě harmonickou kolonii, pracoval režisér Aurel Klimt deset let. Do kin snímek přichází nyní, na začátku listopadu. "Jsem sedmdesátý druhý ročník, kult Gagarina a Lajky v mém dětství pořád přežíval. Svezla se s tím ještě glorifikace Remka, což mě samozřejmě ovlivnilo. Hlavním tématem Lajky je ale vztah člověka ke zvířatům," říká Aurel Klimt, žák Břetislava Pojara, v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Doporučujeme

Jak jste se vlastně k Lajce dostal?

V roce 2002 po povodních za mnou přišli herci z Divadla v Dlouhé, že mají zatopené divadlo, ale že jim kamarádi dohodili grant na loutkové představení pro druhý stupeň základních škol. Šílená parketa, říkal jsem si. Myslím, že to nebyli moc kamarádi, když jim nabídli tohle. Podle všeho se toho sami chtěli zbavit.

Druhý stupeň základní školy je totiž nejhorší věková kategorie. Už to nejsou děti, respektive jsou, ale nechtějí být. Vymýšlet pro ně ulítlé věci jako téměř pro dospělé, jaké dělají třeba Buchty a loutky, nejde, na to ještě intelektově nemají.

Přesvědčit je, že když na ně člověk vystrčí loutku, neuráží a nedělá z nich děti, je taky problém. Snažili jsme se s tím popasovat a připravili představení Lajka, Čchin a Gagarin. (Hrálo se pak i v Divadle Minor). 

Film jste od začátku zamýšlel pro stejnou cílovou skupinu?

Ano, proto v něm není nic, co by bylo pro děti závadné. Matky, které stávkovaly proti South Parku, si v něm samozřejmě asi něco najdou. Jsou tam termíny z biologie pro základní školy. To, co děti najdou v učebnici, najdou i tady, jenom je to zábavně vysvětlené.

Aurel Klimt

  • Narodil se v roce 1972 v Žilině. 
  • Vystudoval animaci na pražské FAMU, kde nyní působí jako pedagog.
  • Získal nominaci na studentského Oscara.
  • Do povědomí veřejnosti se tento žák Břetislava Pojara dostal díky adaptací Werichových pohádek z knihy Fimfárum, které produkoval a spolurežíroval.
  • Na svých i jiných filmech se stará o scénář, střih, režii i scénografii.
  • Loutkový film Lajka natočil metodou stereoskopie, což je technologiekterá umožňuje prostorový zrakový vjem vyvolaný dvourozměrnou předlohou například pomocí speciálních brýlí. 

Ve filmu padne i slovo kopulace, což by se samozřejmě dalo říct jinak. Ten druhý termín děti používají víc, ve filmu se ale dozvědí, jak to mají říkat slušně.

Je podle vás důležité se dětem nepodbízet?

Pokud budou koukat jenom na infantility typu Krteček, budou ploché a otupělé. Myslím, že je zapotřebí přistupovat k dětem sofistikovaněji a kultivovat je s tím, že u sledování filmu musejí i přemýšlet. Naučit je, že film bývá zábava, ale také ponaučení. Ale diváci si určitě budou na něco stěžovat. Filmové centrum České televize je na to připravené.

Četl jsem, že učitelky si stěžovaly už na původní divadelní představení Lajka, Čchin a Gagarin.

Je to pravda. Vysočanským učitelkám bylo v roce 2002 v průměru asi šedesát let a v obličejích měly jasně napsáno, na čí stranu se stavěly před revolucí. Naše představení pro ně bylo špatné, protože do mrtvol se přece nekope.

I když už jsem pár filmů zasazených do doby komunismu a Sovětského svazu natočil, nedělám to cíleně. Ten čas a všeobecná propaganda byla šílená, ale jde o nádherné téma, které skýtá velký prostor pro srandu a odlehčení.

Nehledě na to, že ruský medvěd nechcípnul, jen si v devadesátých letech trochu zdřímnul. Imperiální tendence Ruska, stejně jako Ameriky, se nemění.

Jak moc je pro vás jako pro Husákovo dítě téma letů do vesmíru osobní?

Jsem sedmdesátý druhý ročník, kult Gagarina a Lajky v mém dětství pořád přežíval. Svezla se s tím ještě glorifikace Remka, což mě samozřejmě ovlivnilo. Hlavním tématem Lajky je ale vztah člověka ke zvířatům a kosmonautika je jen příběhová kulisa.

Jaké to je, když se deset let pracuje na jednom projektu? Jak člověk dojde k rozhodnutí, že právě této látce chce věnovat tolik času?

Vždycky zvažuji tři věci: Co se mi chce dělat, co bude bavit diváky a na co se dají sehnat peníze. Pak uvažuju i o tom, co se dá zrealizovat v omezenějších podmínkách.

Jaké jsou nyní u nás podmínky pro natáčení animovaných celovečeráků?

Všechno zkomplikoval rozpad Studia Jiřího Trnky. Existují malá studia a malé týmy lidí, které ale neovládají profese, jaké potřebujeme. Čili můžu mít k dispozici šikovné lidi, musím si je ale zaučit.

Jak se konkréktně na Lajku sháněly peníze?

Alfou a omegou pro nás byl státní kinematografický fond. Protože se nám vždycky podařilo sehnat jen část potřebných peněz, rozdělil jsem film na třetiny a vyráběl ho postupně. Dlouho nebylo jisté, jestli se mi ho podaří dokončit do formy celovečerního snímku. 

Proč jste film natočil ve 3D?

Obecně se nažíme technologicky posouvat. Už Fimfárum 2 jsme točili na digitální foťáky. Režisér animovaného filmu tu pak funguje opravdu jako režisér, protože v průběhu práce může korigovat animátora.

Na ladění nových technologií jsme strávili rok. Říkal jsem, že sci-fi je pro stereoskopii ideální, ale jedině za předpokladu, že budu mít totální kontrolu nad tím, co dělám.

Proto mám ve studiu i kino a už na začátku natáčení jsme mohli nové technologie kontrolovat a získávat zpětně zkušenosti.To, že jsme film natočili ve 3D, nemáme ani na plakátě. Ale myslím, že je to první 3D film u nás, který funguje a má opravdu smysl.

Ve snímku zazní některé písničky Míry Wanka (z kapely Už jsme doma) z původního divadelního představení, pod hudbou je ale podepsaný i bývalý kytarista skupiny Tata Bojs Marek Doubrava. Jak jste dospěl ke spolupráci s ním?

Míra je bigbíťák a zaťatec, který má jasno, jak hudbu dělat, a není ochotný se přizpůsobovat. Nevadí to u písniček na cédéčko, ty jsou krásné, melodické, mají nádherné texty. Pro filmovou hudbu je to ale tragédie.

Komponuje tak, že propojuje melodie jednotlivých nástrojů, což udělá hutný monolit, který nelze dát do druhého plánu. Jakmile má zkrátka jeho hudba fungovat s obrazem, s dialogem a ruchy, nejde to. 

První dvě třetiny filmu dělal scénickou hudbu Míra, ale když jsem získal peníze na třetí část a začalo být jasné, že celovečerák dokončíme, nutně jsem musel někoho přizvat. Od zvukaře Marka Musila jsem dostal doporučení na Marka Doubravu a s výsledkem jsem spokojený.

Co chystáte dál? Mnohokrát jste mluvil o tom, že byste rád natočil hraný film.

Až trochu vydechnu a dokončíme všechny aktivity spojené s Lajkou, chci digitalizovat své starší filmy a s něčím novým začít.

Bude to buď film s názvem Myslivecká odysea, nebo Čapkova Válka s mloky. Tu bych rád natočil v trikově iluzivním stylu, jakým natáčel Karel Zeman.

autor: Jan Gregor

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama