Nejhůř mi bylo, když mi nasadili na hlavu mašli, říká Aneta Langerová o natáčení 8 hlav šílenství

Hana Slívová Hana Slívová
25. 9. 2017 7:00
Zpěvačka Aneta Langerová si zahrála hlavní roli ve filmu 8 hlav šílenství, který vypráví o pohnutém osudu v gulagu vězněné ruské básnířky Anny Barkovové. Pro Langerovou to byla první zkušenost s filmem, na niž se s režisérkou Martou Novákovou chystala především detailním studiem života a pocitů hlavní hrdinky. Kvůli filmu se také učila rusky. "Ruština je krásný jazyk a ráda si ho poslechnu, ale jsem ráda, že už je to za mnou," říká o nové lingvistické zkušenosti. Film bude mít premiéru 12. října.
8 hlav šílenství - ukázka | Video: MARFAFILM

Jak se neherečka připravuje na hlavní roli ve filmu? Absolvovala jste nějakou pohybovu průpravu nebo hlasový kurz?

S režisérkou Martou Novákovou jsem se domluvila, že do role rozhodně nepůjdu nepřipravená. Hodně času jsme trávily spolu, učily jsme se jednotlivé scény. Marta mi říkala, co po mně bude chtít, udělaly jsme si jakousi mapu celého filmu. Prošly jsme si veškeré souvislosti, abych věděla, v jakém stavu hlavní hrdinka Anna byla, jak se asi mohla cítit a jak mohla reagovat na události.

Orientovala jste se tedy hlavně přes emoce.

Přesně tak. To byl pro mě jediný způsob, jak jsem byla jako neherečka schopná natáčení zvládnout.

Marie Štípková, která ve filmu hraje vaši kamarádku a je kamarádka i v reálném životě, říkala, že při natáčení se chvílemi cítila tak, jako by šlo o váš každodenní život. Dostala jste se i vy během příprav filmu do takového stádia?

Vnímala jsem to velmi podobně. O natáčení jsme se spolu bavily i mimo "plac" a zajímalo mě, jak se pak budeme chovat při natáčení. Dopadlo to tak, že jsme se chovaly úplně stejně jako v běžném životě. Shodly jsme se, že to pro nás bylo velmi příjemné setkání.

Ve filmu z podstaty role, kterou hrajete, hovoříte chvílemi rusky. Učila jste se ruštinu kvůli roli, nebo jste už rusky uměla?

Učila jsem se za pochodu. Upřímně, jsem ráda, že je to za mnou. Dnes se mi tu a tam vybaví část některé básně, není to však tak, že bych si naučené opakovala. Ruština je krásný jazyk a ráda si ho zase někdy poslechnu, ale asi jím mluvit nebudu, na to bych neměla odvahu. Stačí mi angličtina a němčina, kterými se trochu domluvím.

Zůstala vám alespoň láska k ruské literatuře?

Já se tak strašně soustředila na roli Anny, že jsem na studium ostatních ruských autorů neměla čas. Anniny deníkové zápisky pro mě byly skrz emoce nejvíc, díky nim jsem byla schopná lépe pochopit její tvorbu i to, jak se asi musela cítit. Čili vztah jsem si hledala spíš k ní, na detailní četbu ostatních autorů nezbývalo příliš času.

Ve filmu v podstatě nezmizíte z plátna. Objevil se při natáčení moment, který vám vyloženě nesedl? 

Nejhůř mi bylo v momentě, kdy jsem hrála Annu v gymnaziálním věku a kdy mi na hlavu nasadili mašli. Překonat toto - od vizuální podoby až po to, že na třináct nebo čtrnáct let jsem se opravdu necítila - pro mě byl velký problém.

Nemám potíž pochopit, že Marta Nováková k jednotlivým vizuálním scénám často přistupovala extrémně, vnímala jsem to ostatně jako zábavu. Nicméně nejlépe mi bylo v takzvané korekci, tedy na samotce. Bylo to tam intimní a se štábem jsem si to tam všechno mohla v klidu prožít.

Hudbu k filmu složila zpěvačka a skladatelka Vladivojna La Chia, vy jste pro její soundtrack nazpívala duet s Lenkou Dusilovou. Byla to vaše první spolupráce?

Ano, byl to náš první duet. Před Lenkou jsem měla samozřejmě velký respekt, ale už si víc věřím a nebývám v podobných situacích tak nervózní. Vladivojna i Marta chtěly písničku postavit na kontrastech našich hlasů, já ho mám melancholičtější, Lenka dokáže být důrazná a projevit větší emoce. Ten kontrast se jim nejspíš líbil a i já mám z písně dobrý pocit.

Kromě role ve filmu 8 hlav šílenství je aktuální i vaše deska, již jste natočila na turné k poslednímu albu Na Radosti. V tiskové zprávě jste několikrát opakovala, jak šťastné je to pro vás období. V čem přesně?

Mé štěstí spočívá i v malých věcech, které jsou ale vzácné a kterých si velmi vážím. Mám kolem sebe lidi, kteří jsou na sebe napojení, víme, že na pódiu jsme pro sebe, a dohromady se nám daří tvořit něco, co je kompaktní. Jezdíme spolu takhle už tři roky a všichni jsme za to rádi. Pro mě je Na Radosti asi nejautentičtější deska a radost z ní mě dostává až do euforických stavů, ze kterých se pak těžko dostávám na zem.

Aneta Langerová live v roce 2017

Termíny turné Na Radosti:
6. 12. - Říčany, KC Labuť
7. 12. - Brno, Mahenovo divadlo
10. 12. - Doksy, kino Máj
11. 12. - Bílina, Kulturní dům Fontána
13. 12. - Přerov, Městský dům
14. 12. - Jeseník, Divadlo Petra Bezruče
3. 12. - Praha, Forum Karlín, s kapelou a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu 

Stále se na Radost, tedy na usedlost na Šumavě, vracíte?

Nedávno jsme se byli podívat na tamní nově opravenou kapličku. Podle fotografií je vidět, že architekti dodrželi vzhled původní stavby, za což jsem ráda. To místo má pro mě pořád velkou magii a předpokládám, že se tam budu vracet často.

Na Facebooku fanouškům nabízíte ke koupi klasickou krabičku poslední záchrany. Co v ní je?

Je to klasická KPZ se vším, co by taková krabička měla obsahovat, tedy kromě prášků. Je v ní známka, pytlík na vodu, drátek, provázek, náplast, poštovní známka a dopisní papír… a jako bonus podepsané kytarové trsátko.

Máte za sebou život ve skautském oddíle?

Do skautu jsem nikdy nechodila, rodiče mě k tomu nevedli. Jen jednou jsem byla, asi nějakým nedopatřením, na skautském táboře. Nicméně myšlenky skautingu jsou mi blízké a KPZ vznikla proto, že deska Na Radosti je věnovaná přírodě. Když se člověk v přírodě zdrží déle, má pak příležitost krabičku využít.

Koho napadlo krabičku nabízet?

Mě, ale inspirovala mě kamarádka, která mi k narozeninám takovou kápézetku věnovala, protože věděla, že se ráda procházím. Na základě toho jsem si uvědomila, že bychom takovou věc měli mít taky. Kápézetka a plecháček jsou přeci pro výlety do přírody naprosto zásadní. 

Jolana Voldánová mluví s Anetou Langerovou 

 

Právě se děje

Další zprávy