Zda je kontejner prázdný, či nikoli, tedy zda umění existuje, nebo ne, zjistit nelze, podle autora je na divákovi, jak se rozhodne.
Původně měl být kontejner na pevné zemi na Malostranském náměstí. "Teď mi blízkost Mánesa, Národního divadla ještě silněji evokuje zpětnou vazbu a smysl této prezentace," uvedl autor, který na artefakt umístil ještě bílou vlajku, neboť umění podle něj vždy nutně kapituluje, ale souběžně s tím se také rodí, transformuje.
Jiří David říká, že umění se nachází v jisté superpozici, to znamená, že je i není existující v důsledku vnějšího pozorovatele, jehož smyslové vnímání určí výsledek. "Kdy už si tudíž dnes nejsme jisti, jestli je umění živé, tedy jestli má smysl, nebo mrtvé a svůj smysl ztratilo, nejsme si tak ani jisti, co v kontejneru, tedy v jakési kapsli či schránce vzájemné domluvy, trezoru, ale zejména inkubátoru je, nebo není," uvažuje výtvarník.
Podle něj pak bílá vlajka nemusí být jen znamením definitivní prohry, zkolabovaní, kapitulace. Když umění kapituluje, nezbytně tím souběžně vzniká, dodává David.
Pětašedesátiletý vizuální umělec a pedagog je někdejším spoluzakladatelem umělecké skupiny Tvrdohlaví. Jeho mediálně nejznámějším dílem bylo neonové srdce nad Pražským hradem v závěru posledního funkčního období prezidenta Václava Havla.
Jiří David má za sebou přes 80 samostatných výstav po světě. V průběhu let se jeho práce formálně rozrůznila v řadu technik a přístupů, vedle obrazů a kreseb využívá fotografii, vytváří objekty, instalace a v poslední době i skleněné vázy. Často se vyjadřuje ke společenské situaci v Česku a zejména ke zdejšímu uměleckému provozu.
