Když Vladimír Boudník procházel v létě roku 1947 Beskydy a přilehlou část Slovenska, zaujaly ho barvy, které nabízela tamní příroda. Byl to pro něj zásadní podnět: o dva roky později jako šestadvacetiletý umělec na základě tohoto zážitku formuloval manifest explosionalismu. Jeho podstatou byla zcela volná tvorba založená na asociacích, které v člověku vyvolávají nahodilé skvrny.
"V té době absolvoval více než dvě stě pouličních akcí a přednášek s demonstracemi tvorby, které měly povzbudit lidi, aby sami v sobě hledali prameny uměleckého vidění," píší v doprovodném textu Jiří Lukas a Jan Placák, autoři výstavy. Princip nahodilosti byl pro Boudníka určující až do konce jeho života v roce 1968.
Výstava, vycházející z podrobné sbírky provozovatele antikvariátu a galerie Ztichlá klika Jana Placáka, je jedinečná svým rozsahem.
K vidění je na ní zhruba 300 grafik, ale i dokumentů - manifestů, dopisů či poznámek, které nebyly vystavené ani na Boudníkově průřezové výstavě v Císařské konírně na Pražském hradě v roce 2004.
Libeňské přátelství s Bohumilem Hrabalem
V Muzeu hlavního města Prahy se návštěvníci seznámí s výtvarníkovým životem od 40. let, kdy studoval na Střední grafické škole a tvořil zejména linoryty a dřevořezy. Na nich v podobě světských i náboženských odkazů zachytil hrůzy druhé světové války.
Padesátá léta ovlivnilo přátelství s Bohumilem Hrabalem, kterého Boudník náhodně potkal cestou do kladenských hutí, v nichž Hrabal brigádničil. Společně pak bydleli v Hrabalově bytě v Libni a s dalšími malíři a literáty, například Egonem Bondym, Zbyňkem Sekalem či Adolfem Bornem, tam často a vášnivě diskutovali o umění a postojích ke společenskému dění.
"V této době nevzniklo mnoho Boudníkových výtvarných prací, začal však více psát. Napsal několik povídek, vedl si deník, rozesílal stovky dopisů a manifestů, ve kterých vysvětloval explosionalismus a svoje snažení," vysvětluje Jiří Lukas.
Boudníka inspirovala i práce v továrně
Důležitou položkou na seznamu Boudníkových prací je tzv. aktivní grafika, jejíž vlastní koncept Boudník rozpracoval na přelomu 50. a 60. let. Inspirovala ho práce v továrně, kde se seznámil s nejrůznějšími materiály.
Lukas vysvětluje, že Boudník kovovou desku rozrušoval vrypy, údery kladiva, dláty, propaloval ji autogenem, vrážel do ní kovové špony nebo otiskoval různé kovové fragmenty. Z těchto desek pak i se svými kolegy z továrny tiskl grafické listy, podobně jako z desek dozdobených nejrůznějšími provázky, textilu nebo kovových pilin. I tato grafika, pro niž se vžil název strukturální, je Boudníkova doména.
Vystavené jsou v Muzeu hl. m. Prahy také Boudníkovy monotypy (výtvarná technika obtiskávání barvy, pozn. red.) s motivem strašidelných ryb a nejrůznějších podmořských živočichů, práce ovlivněné podvědomím a experimentální fotografie.
Zajímavostí je, že Boudník pravděpodobně nikdy nevlastnil fotoaparát a jeho fotoexperimenty vznikaly ve spolupráci s mladším spolužákem z grafické školy a pozdějším studentem UMPRUM Jaroslavem Dočekalem.
