reklama
 
 

Muž, který experimentoval s fantazií. Výtvarníka Vladimíra Boudníka připomíná podrobná výstava

18. 7. 2017
Více než polovinu svého krátkého života naplnil Vladimír Boudník (1924-1968) uměleckým experimentováním s materiály, s nimiž přišel do kontaktu v továrně. Fantazii používal jako prostředek k experimentování, přátelil se s Bohumilem Hrabalem a k dokonalosti vypiloval několik do té doby nepoznaných výtvarných technik. Svět Vladimíra Boudníka nyní detailně představuje Muzeum hlavního města Prahy. Výstava potrvá do konce října.
Doporučujeme

Když Vladimír Boudník procházel v létě roku 1947 Beskydy a přilehlou část Slovenska, zaujaly ho barvy, které nabízela tamní příroda. Byl to pro něj zásadní podnět: o dva roky později jako šestadvacetiletý umělec na základě tohoto zážitku formuloval manifest explosionalismu. Jeho podstatou byla zcela volná tvorba založená na asociacích, které v člověku vyvolávají nahodilé skvrny.

"V té době absolvoval více než dvě stě pouličních akcí a přednášek s demonstracemi tvorby, které měly povzbudit lidi, aby sami v sobě hledali prameny uměleckého vidění," píší v doprovodném textu Jiří Lukas a Jan Placák, autoři výstavy. Princip nahodilosti byl pro Boudníka určující až do konce jeho života v roce 1968.

Výstava, vycházející z podrobné sbírky provozovatele antikvariátu a galerie Ztichlá klika Jana Placáka, je jedinečná svým rozsahem.

K vidění je na ní zhruba 300 grafik, ale i dokumentů - manifestů, dopisů či poznámek, které nebyly vystavené ani na Boudníkově průřezové výstavě v Císařské konírně na Pražském hradě v roce 2004.

Libeňské přátelství s Bohumilem Hrabalem

V Muzeu hlavního města Prahy se návštěvníci seznámí s výtvarníkovým životem od 40. let, kdy studoval na Střední grafické škole a tvořil zejména linoryty a dřevořezy. Na nich v podobě světských i náboženských odkazů zachytil hrůzy druhé světové války.

Padesátá léta ovlivnilo přátelství s Bohumilem Hrabalem, kterého Boudník náhodně potkal cestou do kladenských hutí, v nichž Hrabal brigádničil. Společně pak bydleli v Hrabalově bytě v Libni a s dalšími malíři a literáty, například Egonem Bondym, Zbyňkem Sekalem či Adolfem Bornem, tam často a vášnivě diskutovali o umění a postojích ke společenskému dění.

"V této době nevzniklo mnoho Boudníkových výtvarných prací, začal však více psát. Napsal několik povídek, vedl si deník, rozesílal stovky dopisů a manifestů, ve kterých vysvětloval explosionalismus a svoje snažení," vysvětluje Jiří Lukas.

Boudníka inspirovala i práce v továrně

Důležitou položkou na seznamu Boudníkových prací je tzv. aktivní grafika, jejíž vlastní koncept Boudník rozpracoval na přelomu 50. a 60. let. Inspirovala ho práce v továrně, kde se seznámil s nejrůznějšími materiály.

Lukas vysvětluje, že Boudník kovovou desku rozrušoval vrypy, údery kladiva, dláty, propaloval ji autogenem, vrážel do ní kovové špony nebo otiskoval různé kovové fragmenty. Z těchto desek pak i se svými kolegy z továrny tiskl grafické listy, podobně jako z desek dozdobených nejrůznějšími provázky, textilu nebo kovových pilin. I tato grafika, pro niž se vžil název strukturální, je Boudníkova doména.

Vystavené jsou v Muzeu hl. m. Prahy také Boudníkovy monotypy (výtvarná technika obtiskávání barvy, pozn. red.) s motivem strašidelných ryb a nejrůznějších podmořských živočichů, práce ovlivněné podvědomím a experimentální fotografie.

Zajímavostí je, že Boudník pravděpodobně nikdy nevlastnil fotoaparát a jeho fotoexperimenty vznikaly ve spolupráci s mladším spolužákem z grafické školy a pozdějším studentem UMPRUM Jaroslavem Dočekalem.

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama