Za okny našeho connecticutského domu napadnul první sníh.
Tak dneska uděláme ten rozhovor, Miloši?
Můj muž usedá se svou ranní (odpolední) kávou do široké kožené lenošky.
„Ne. Já už všecko řekl.“
Upřímně řečeno, s mírným odporem jsem trochu počítala. Veškerá interview odmítá již léta.
Magazín proč ne?! s Terezou Maxovou jako šéfredaktorkou
- rozhovor a focení Terezy Maxové s její kamarádkou modelkou Afef Jnifen
- 66 otázek na režiséra Ivana Zachariáše
- příběh slavného milánského butiku 10 Corso Como
- povídání s šéfem Pirelli Marcem Tronchetti Proverem
Lifestylový magazín proč ne?! vychází ve čtvrtek 8. prosince v Hospodářských novinách.
Ale já to slíbila Tereze Maxové.
Miloš si hluboce povzdechne.
Zřejmě mu běží hlavou Terezčiny půvaby, její charita, dětské domovy, opuštěné děti… Nebo možná jen ty půvaby.
„Ale já už vážně všechno řekl.“
Přemýšlím, jak udělat náš dialog příjemný a přirozený, jako když si večer dáme u televize sklenku vína a povídáme si.
A co kdybych ti pustila z YouTube různé písničky, které máš rád, a ty bys mi řekl, jaké vzpomínky v tobě vyvolávají?
Miloš si zapálí doutník, usrkne espresa a odevzdaně přikývne.
„Tak jo.“
*
Jacques Brel, Ne me quitte pas
„Neopouštěj mě. Kolik emocí se vejde do tří čtyř minut. Neskutečné. Brela jsem, bohužel, nikdy naživo neviděl, ale byl jsem na koncertě Edith Piaf a dodnes si pamatuju snad každé její gesto.
V šansonech a jídle se Francouzům nikdo nevyrovná.“
Ta země sehrála v tvém životě vůbec dost zásadní roli.
„To máš pravdu. Když jsem v roce 1967 dotočil Hoří, má panenko a producent Carlo Ponti prohlásil, že se mu film nelíbí a chce vrátit své investované dolary, reálně mi hrozilo, že půjdu až na deset let sedět za sabotáž socialistického hospodářství. Odvezl jsem tedy tehdy kopii do Paříže, kde ji koupili François Truffaut a Claude Berri a já mohl Pontiho vyplatit.
Byl jsem tam i v srpnu ‘68, když do Československa vtrhli Rusové. Moji francouzští přátelé statečně odjeli do Prahy, aby tam vyzvedli mou tehdejší ženu Věru a syny, přivezli je do Paříže a ještě nás nechali u sebe bydlet.
Navázal jsem tam zkrátka přátelství, která trvají celý život, a mám tam svou nejoblíbenější hospůdku na světě, L’Ami Louis.“
A ani ta tě nevytáhne do Evropy?
„Víš, občas si před spaním vzpomínám na místa a kamarády v Praze nebo v Paříži a říkám si, příští víkend skočíme na letadlo a zaletíme tam. Ovšem pak přijde ráno a dolehne na mě realita cestování – všecky ty otravné přesuny, čekání, nepohodlí – a uvědomím si, že raději zůstanu u cestování ve vzpomínkách. Ačkoliv kdo ví...“
Jaké další oblíbené písně si Miloš Forman se svou ženou pustili? A jaké vzpomínky to v něm vyvolalo? Exkluzivní rozhovor si přečtěte v lifestylovém magazínu proč ne?!, který vychází ve čtvrtek 8. prosince v Hospodářských novinách.