Vítězný Kukuřičný ostrov sází na prostotu a eleganci

Tomáš Stejskal
12. 7. 2014 21:56
V Karlových Varech vyhrál snímek gruzínského režiséra George Ovašviliho Kukuřičný ostrov. Vyniká extrémně očištěným filmovým jazykem.
Kukuřičný ostrov.
Kukuřičný ostrov. | Foto: KVIFF

MFF Karlovy Vary 2014 - Nejvýraznější filmy letošních Varů vynikaly jednoduchostí a radikalitou. Ať už je řeč o německé Křížové cestě natočené ve čtrnácti záběrech či experimentu Tsaie Ming-lianga Cesta na západ, kde je záběrů zhruba podobné množství, vždy šlo o využití extrémně očištěného filmového jazyka – ať už sloužil k vyprávění emočně drtivého dramatu či k meditaci nad abstraktními tématy. I Kukuřičný ostrov, nejvýraznější film z hlavní soutěže, pracuje s naprostým minimem prostředků.

Podívejte se na ukázku z filmu Kukuřičný ostrov.
Podívejte se na ukázku z filmu Kukuřičný ostrov.

Gruzínský režisér George Ovašvili si vystačí s prostorem malého ostrova uprostřed řeky o rozloze pouhých pár metrů čtverečních a o povaze jeho snímku asi mnohé napoví to, že první slova tu padnou až po čtvrthodině. A po zbytek filmu už promluv mnoho nepřibude. Starý farmář připluje na ostrůvek vzniklý naplavením říčního dna a na tomto nepatrném a nestabilním území nikoho vybuduje za pomoci své vnučky malé hospodářství. Postaví si domek, obdělá půdu a zaseje kukuřici. A pokud bych připsal ještě jednu jedinou větu, byl by už děj snímku docela kompletní.

Estetika pomalých, krásně nasnímaných záběrů je jistě podmanivá a je snadné naladit mysl na lyrický tón díla, možná maličko podobný tureckým snímkům Semiha Kaplanoglu Mléko, Vejce či Med. Kukuřičný ostrov je však ještě mnohem prostší a nejde mu o přírodu samotnou, ale především o sepětí člověka se zemí. A to nejen s půdou, ale i s rodnou hroudou. Tou největší devizou tu nakonec není jen poetická kamera, ale spíše jisté až dokumentární kvality. Když sledujeme, jak se staví dům, obdělává pole a roste kukuřice, je nám jasné, že filmaři na tomto malém kousku světa museli strávit celou jednu sezónu a pečovat o něj spolu se svými postavami.

Z tohoto sepětí pak vyplývá intenzita příběhu, který se tu objevuje jen v těch nejprostších obrysech – v okolí se pohybují vojáci hned několika etnik či národností a s nimi mezi kukuřičné stvoly vstupuje napětí nového druhu.

Svět zredukovaný na ty nejprostší hodnoty – svět farmaření a rybolovu – se však nikdy nenechá vytrhnout společensko-politickými konflikty. Neklid života v Abcházii, o níž se přetahují Rusové a Gruzínci, je sice přítomný od chvíle, kdy se objeví první člun s vojáky, ale nikdy naplno nepřehluší nejvšednodennější lidské drama, v němž se bojuje spíše motykou než puškou.

Ceny 49. filmového festivalu v Karlových Varech
Autor fotografie: Anna Vedralová

Ceny 49. filmového festivalu v Karlových Varech

Velká cena Křišťálový glóbus pro nejlepší film

Kukuřičný ostrov (Simindis kundzuli); Gruzie, Německo, Francie, ČR, Kazachstán; 2014. Režie: George Ovašvili

Zvláštní cena poroty

Volný pád (Szabadesés); Maďarsko, Francie, Korea; 2014. Režie: György Pálfi

Cena za režii

György Pálfi za film Volný pád (Szabadesés); Maďarsko, Francie, Korea; 2014

Cena za nejlepší ženský herecký výkon

Elle Fanning za roli ve filmu Až na dno (Low Down); USA; 2014. Režie: Jeff Preiss

Cena za nejlepší mužský herecký výkon

Nahuel Pérez Biscayart za roli ve filmu Jsem tvůj (Je suis ? toi); Belgie, Kanada; 2014. Režie: David Lambert

Na Východ od západu - Hlavní cena

Nápravná třída (Klass korrekcii); Rusko, Německo; 2014. Režie: Ivan Tverdovskij

Na Východ od západu - Zvláštní uznání

Barbaři (Varvari); Srbsko, Černá Hora, Slovinsko; 2014. Režie: Ivan Ikić

Cena Fóra nezávislých

Někde jinde (Anderswo); Německo; 2014. Režie: Ester Amramiová

Kukuřičný ostrov tak na jedné straně působí jako film z docela jiné doby. Prostota děje se snoubí s prostotou výrazu, divák si může důkladně ohmatat věci, které jsou mu už povětšinou dosti vzdálené, a nechat se unášet pozvolným rytmem vyprávění, které by se zdánlivě mohlo odehrávat v dávné minulosti. I filmová řeč je natolik jednoduchá, že by klidně mohla pocházet z doby o pěkných pár dekád nazpátek. Jen nebýt těch pušek v rukou vojáků i protagonisty, které nás upozorňují, že tu jde přeci jen o víc než o dobrou úrodu.

Ani intenzivní finále svým tónem nevykročí z celkového baladického naladění filmu. Snad jedinou věcí, která místy působí maličko nepřirozeně, tak zůstávají některé osobní promluvy mezi starcem a jeho vnučkou. Kukuřičný ostrov jistě není nějak originální film. Jeho největší předností je schopnost dostat diváky pomocí minima prostředků do maximálního kontaktu s prostředím, v němž se odehrává. Snoubit kvality univerzálního dramatu s až dokumentaristickou autenticitou a také s ryze současným tématem. Ten malý ostrůvek, kterému každou chvíli hrozí, že jej smete říční proud, je totiž i elegantní metaforou politické nestability Abcházie.

 

Právě se děje

Další zprávy