Vítěz Dušek: Natočil jsem film o ztracené evropské generaci

Jan Gregor Jan Gregor, Tereza Hadravová, Dokrevue.cz
Aktualizováno 27. 10. 2014 21:06
Rozhovor s dokumentaristou Martinem Duškem o filmu K oblakům vzhlížíme, jenž se stal na MFDF Jihlava nejlepším českým dokumentem.
Martin Dušek.
Martin Dušek. | Foto: Anna Vedralová

MFDF Jihlava - Po soutěži dokumentů na letošním karlovarském festivalu ovládl film Martina Duška K oblakům vzhlížíme kategorii Česká radost, stal se tedy nejlepším českým dokumentárním filmem pro rok 2014.

Příběh dvacetiletého mladíka Rádi z Teplic, který jehož jedinou životní vášní je tuning, je zábavný a přitom pronikavý dokument o životě dnešních mladých lidí na periférii.

Po filmech jako Parta Analog, Mein kroj nebo Rozezlení, v nichž byl Martin Dušek vstupoval před kameru jako jeden z aktérů, se mladý dokumentarista stáhl do pozice nezúčastněného pozorovatele.

Pozoruhodný snímek o jednom nepozoruhodném osudu je podle Martina Duška výpovědí o životním pocitu, který mají miliony mladých Evropanů.

Aktuálně.cz: Často se ve svých filmech stavíte do centra dění, ale K oblakům vzhlížíme je klasický observační dokument, v němž sleduješ jeho hrdiny z odstupu. Čím to bylo způsobené?
Martin Dušek:
Vždycky to záleží na tématu. Teď nedávalo smysl, abych se před kameru nějak montoval. Ale k autům mám vztah, koneckonců už dědeček byl automechanik.

Foto: Anna Vedralová

A.cz: A jak nápad na právě tohle téma vznikl?
Někdy v roce 2002 jsem se proháněl se svým volvem s vyklápěcími světly někde okolo Stráže pod Ralskem a předjela mě Škodovka 105, kterou se někdo evidentně snažil předělat na Toyotu Supra z Rychle a zběsile, protože měla ten oranžový lak. Vevnitř seděl mladý kluk, tak jsme se začali honit a pak jsme se dali na parkovišti do řeči. Ukázal mi volant svařený z řetězů, vzal mě na to letiště, kde pořádají ilegální sprinty, a nadšeně mi vyprávěl, jak předělává tu svou škodovku na toyotu. Byl to kluk, kterému bylo dvacet, neměl práci a tenkrát jsem si poprvé říkal, že bych o takové postavě udělal dokument.

A.cz: Od roku 2002 ale uplynulo dost času…
O necelých deset let později jsem sepsal námět, poslal ho do České televize Kamile Zlatuškové a tu to zajímalo. V roce 2011 jsme se se střihačem Pepou Krajbichem vydali na první tuningový sraz. To prostředí bylo vizuálně atrakativní a člověk mohl sledovat bizarní směsku erotických výjevů, laciného chlastu a víc nebo míň dokonalých, ale vždycky bizarních úprav aut. Za tím vším rumrajem byla podivná prázdnota a v člověku to vyvolávalo údiv nad tím, proč to ti lidi dělají. Jako by člověk viděl podivné zvyky domorodců, jejichž smyslu nerozumí. Byla otázka, jak natočit o tomto zvláštním pocitu film. Byli tam lidi, co umějí vzít motor z Tuarega a nacpat ho do Corsy první generace, což uznávám, že je super, ale nejsou to lidi, o kterých bych chtěl natáčet film.

A.cz: Vy jste si z téhle komunity podivných loserů vybrali ještě losera mezi nimi – Ráďu.
Ráďa nám jediný přišel sympatický nebo zajímavý. Bylo za ním víc to sociální téma a ne technické kutilství.

A.cz: Nepovažujete svůj film, který ukazuje život na periférii, jako opozici vůči dokumentům „pražské kavárny“?

K oblakům vzhlížíme.
K oblakům vzhlížíme. | Foto: ČT

Cíleně se vůči nikomu nevymezuji. Ten můj film se dotýká sociálních témat, ale neřeší je ideologicky ani aktivisticky. Já jsem chtěl ukázat, jak žije celá jedna vrstva společnosti – mladí lidi, kteří nemají práci, kteří nic moc neumějí, takže ta společnost je nepotřebuje a oni jen tak paběrkujou na mainstraeamu tím, že si pořídí polorozpadlé a olysalé vraky aut, které původně stály třeba tři čtvrtě milionu. Oni si to auto ještě na chvíli mohou užít, promítnout se do něj a nějak ho vylepšit a najednou mají něco osobního, s čím mohou pracovat.

A.cz: Jak byste definoval Ráďu?
Dost ho charakterizuje ta jeho nekončící snaha mít svůj tuningový klub, co je pro Ráďu prostředek, aby někam patřil a aby mohl o něčem rozhodovat. Protože Ráďa neustále pořád na něco čeká a nic moc rozhodovat nemůže. Jako předseda klubu je najednou někdo, ne Pan Někdo, ale vůbec někdo. Tohle bylo jasné hned po chvíli, jak jsme Ráďu potkali. Takoví lidé jako Ráďa jsou téma současné Evropy, stejní jsou za kopcem v Pirně, nebo ve Španělsku a Irsku: je to prostě taková ztracená evropská generace.

A.cz: Ráďa není zrovna typický filmový hrdina...
Nejdřív jsem si nebyl jistý, že se dá celý snímek postavit na Ráďovi, ale postupně mi bylo čím dál jasnější, že je potřeba vsadit na jednu kartu. Výzva spočívala v tom natočit film o člověku, kterého by nikdo jiný neportrétoval, protože je v prvním plánu příliš málo zajímavý, vlastně je úplně nezajímavý. Jeho život je nefotogenický a ten člověk neprožívá žádnou story. Výzva byla udělat z toho zajímavý a dramatický film.

Nejdřív jsem si nebyl jistý, že se dá celý snímek postavit na Ráďovi, ale postupně mi bylo čím dál jasnější, že je potřeba vsadit na jednu kartu. Výzva spočívala v tom natočit film o člověku, kterého by nikdo jiný neportrétoval, protože je v prvním plánu příliš málo zajímavý, vlastně je úplně nezajímavý.

A.cz: Inscenovali jste některé scény?
Naši hrdinové nikdy nic vyloženě nehráli, kromě obvyklých věcí jako že člověk potřebuje, aby zaparkovali auto tak, aby bylo hezky v záběru. My jsme našli dobré stanoviště pro kameru, aby záběr měl vypovídající hodnotu, tím jsme vymezili nějaké pole a požádali je, jestli by v tom poli nemohli chvíli s mikroporty existovat. Inscenace ve stylu: „teď dělejte tohle a tohle“ bez toho, aby to skutečně prožívali – tak těch je tam minimum. Pravda, že u klíčové scény s matkou jsme iniciovali, aby se s ní Ráďa sešel, ale oni během dvou minut úplně zapomněli na kameru, a to co s ním matka řeší, je autentické, i když jsme tomu ten den možná zavdali příčinu.

A.cz: To je i případ filmu Dva nula, kdy aktéři s porty také často úplně zapomněli na kameru. Čím si to vysvětlujete? Jak to, že se lidé přestanou kontrolovat, i když vědí, že jsou natáčeni?

K oblakům vzhlížíme
K oblakům vzhlížíme | Foto: kviff

Nevím. Nevím, jestli je to nedostatek představivosti a vhledu do toho, co se právě děje. Možná i lhostejnosti ke všemu, co tahle partička projevuje. Všechno je jim tak nějak jedno. Plus možná to, že jak filmař v dnešní době nemá monopol na audiovizuální záznam, tak už natáčení není nic neobvyklého. Ale já byl opravdu překvapený, že Ráďa s Inkou třeba staví stan a baví se o tom, že je v něm plíseň, přistane vedle nich obří kamera na jeřábu, někde okolo stojí tři dodávky velkým logem ČT Brno, a jim je to úplně jedno.

A.cz: Ve filmu se také – zdánlivě okrajově – objevuje další velké téma severních Čech: nenávistné pochody.
Ano, k nim nás dovedly samy postavy. Verča, která bere podporu na všechno a žije z toho, místo aby zkusila někde pracovat, jde demonstrovat proti Romům. Celé je to absurdní. Po severních Čechách všichni neustále přejíždějí auty. Neříkám to s nějakým odporem, jen popisuji, co vidím. Mezi vesnicemi špatně funguje dopravní systém, i proto jsou auta tak potřeba. Ráďa zastupuje celou armádu stejně žijících obyvatel. Ráďa je však výjimečný svou čistotou. Na protiromské srazy nechodí, nijak ho to nestrhává, je dětský, třebaže je mu asi pětadvacet let.

A.cz: Líbilo se mi, jakým způsobem se ve filmu pracuje s těmito různými motivy, které prostor severních Čech charakterizují. Film je „o tuningu“ jen zdánlivě.
Pochopitelně se mi líbí, když má film více úrovní. Když obsahuje zábavní vrstvu, příběh, kterého se může člověk držet – ale jsou-li za ní i další. Můj kolega Provazník vždycky říká, že tento přístup odráží můj severočeský původ. V jižních Čechách se mi vůbec nelíbí: nejsem zvědavý na žádné rybníky s rákosím a čápy a vesnice s barokními volutami na statcích. Stejně je mi nakonec vždy nejlépe v severních Čechách – někde mezi Teplicemi a Ústím, kde člověk cítí, jak se střetávají různé vrstvy – původní civilizace, která měla svou architekturu, krajinu a kterou převálcovala ta současná, s níž se nyní prolíná. Je zajímavé nad tím přemýšlet a různé vrstvy odhalovat. A pod tím vším je vrstva hnědého uhlí, kterou chce někdo dobývat nahoru.

A.cz: Váš první dokument Odstřel (2002) se i k této vrstvě vztahuje.
Tento film je o kráčejícím velkorypadle, se kterým pracoval pan Sklenička. To rypadlo vyrubalo důl u nás za domem na Teplicku v Modlanech, kde bydlel děda s babičkou. Celé dětství mě strašilo. V roce 1999 důl zavřeli a rypadlo, vysoké jako Petřínská rozhledna, vykráčelo na kraj dolu a tam čekalo na demolici, na odstřel. A mě nějak napadlo natočit portrét člověka, který na tomto rypadle pracoval. Z jeho pohledu. Co pro něj onen stroj a ta díra znamenaly. Byla to nějaká zvláštní intuice, protože postavu, kterou jsem si vlastně vymyslel, jsem i našel: byl jí pan Sklenička, který na rypadle pracoval dvacet let, dohlížel na jeho sestavení, byl hlavní „bagrák“ a rypadlo pochopitelně miloval. A bral to úplně z jiného pohledu než my, kteří jsme v oblasti žili. Individuální pohled lidí ve střetu s nějakými dějinami nebo s nějakým fenoménem mě vždy zajímá.

A.cz: Jeden z projektů, na kterých v současné době pracujete, je hraným snímkem. Je to váš první pokus o hraný film?
Ano. Jedná se o muzikál Gaston, kde budou herci hrát lachtany v reálném prostředí.

 

Právě se děje

před 38 minutami

Italský Senát těsně vyslovil důvěru vládě premiéra Conteho, který přestál i pondělní hlasování Poslanecké sněmovny

Zdroj: ČTK
před 46 minutami

Tucet členů národních gard USA bylo postaveno mimo službu

Tucet příslušníků amerických národních gard, kteří měli ve středu posílit bezpečnost inaugurace zvoleného prezidenta Joea Bidena, bylo postaveno mimo službu. Stalo se tak po prověrkách, které mimo jiné zkoumaly možné vazby na krajně pravicový extremismus. Podle Reuters to řekli představitelé Pentagonu.

Mluvčí Pentagonu uvedl, že se prověrky nezabývaly jen možnými vazbami na extremistické skupiny.

Jeden příslušník gard byl postaven mimo službu kvůli znepokojivým textovým zprávám, zatímco jiný byl nahlášen úřadům telefonicky. Reuters to sdělil generál v čele úřadu národní gardy Daniel Hokanson.

Do Washingtonu míří na inauguraci, která se uskuteční ve středu, asi dvaapůlkrát více členů národní gardy než v minulých letech. Federální úřad pro vyšetřování (FBI) přitom posuzoval jejich profil ještě nad rámec obvyklých prověrek, jimiž prochází standardně všichni členové ozbrojených sil USA. Zjišťoval mimo jiné, zda některý z nich v minulosti nečelil obviněním v případu spojeném s terorismem. Dříve dnes ministr obrany Christopher Miller řekl, že americké úřady nemají informace o tom, že by při inauguraci "hrozila hrozba zevnitř".

před 55 minutami

Basketbalistky USK schytaly v Eurolize debakl

Basketbalistky ZVVZ USK Praha podlehly v domácí "bublině" v hale na Královce v utkání 4. kola Evropské ligy Fenerbahce Istanbul vysoko 70:99 a nedokázaly soupeři oplatit porážku 70:77 z prosincového turnaje v Turecku. O udržení naděje na postup do březnového čtvrtfinále bude hrát tým trenérky Natálie Hejkové ve čtvrtek od 19:00 proti Lyonu, který má stejně jako Fenerbahce o bod více než Pražanky.

V celku vítěze tři hráčky předvedly dvacetibodový střelecký výkon - Kayla McBrideová (26), Alina Jagupová (23) a Cecilia Zandalasiniová (20). Z domácího týmu se nejvíce dařilo Kateřině Elhotové s 19 body.

Pražanky se musely obejít bez americké opory Alyssy Thomasové a držely s tureckým celkem krok jen do osmé minuty, kdy byl stav ještě 13:18. Pak ale Fenerbahce uhrálo osmibodovou šňůru a naděje domácího výběru se postupně začaly rozplývat.

Problémy jim dělaly hlavně McBrideová s Jagupovovou a do poločasové přestávky šly suverénky české basketbalové scény s mankem 27:59. Na začátku třetí čtvrtiny prohrávaly i nejvyšším rozdílem v utkání o 33 bodů. Slabou náplastí mohlo být pro USK, že třetí i čtvrtou čtvrtinu těsně vyhrál a také se těsně ubránil stovce inkasovaných bodů.

Evropská liga basketbalistek - 4. kolo:

Skupina B (Praha - hala Královka):

USK Praha - Fenerbahce Istanbul 70:99, Gdyně - Lyon 76:79

Zdroj: ČTK
před 57 minutami

Nymburk prošel do osmifinále LM z druhého místa

Basketbalisté Nymburka podlehli v závěrečném 6. kole základní skupiny B tureckému celku Tofas Bursa 97:103 a postoupili do osmifinálové fáze Ligy mistrů ze druhého místa. Soupeř pořadí v tabulce ovládl, francouzský Dijon i přes výhru na Kypru nad Keravnosem klesl při shodném zisku 10 bodů vinou nejhoršího skóre ze vzájemných zápasů na nepostupovou třetí příčku v minitabulce tří týmů.

Soupeře pro osmifinálovou skupinu se tým trenéra Orena Amiela dozví při losování 2. února. Další sérii zápasů začne šestnáctinásobný český šampion přesně o měsíc později.

Úvod utkání patřil Omaru Prewittovi, který se rozehrál dvěma trojkami, za čtyři minuty měl na kontě 12 bodů a zařídil vedení 15:8. Nymburk v první čtvrtině vedl i o deset bodů, ale Tofas bojující o klíčovou výhru se ve druhé části přiblížil i na dva.

Domácí už ale soupeře do vedení v první polovině utkání nepustili. Na rozdíl od něj hráli s jistotou, že jim při shodě okolností vezme postup jen porážka téměř o 60 bodů. Nymburk dokonce ke konci druhé čtvrtiny podruhé v utkání unikl i do desetibodového náskoku.

Touha Tofasu po play off ale vyústila ve třetí desetiminutovce v obrat. Týmy se pak přetahovaly o nejtěsnější vedení. Domácí šli ještě do vedení 87:82, ale soupeř odpověděl sedmibodovou šňůrou a vybojoval vítězství. Zařídil ho 27 body Tomislav Zubčič. Domácím nestačilo Prewittových 24 bodů.

Basketbalová Liga mistrů - 6. kolo:

Skupina B:

ERA Nymburk - Tofas Bursa 97:103 (30:26, 57:52, 78:79)

Nejvíce bodů: Prewitt 24, Hruban 17, Dalton 15 - Zubčič 27, Akoon-Purcell 23, Christon 19. Fauly: 21:30. Trestné hody: 41/31 - 28/19. Trojky: 14:10. Doskoky: 38:33.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Kandidát na ministra zahraničí USA Blinken: Čína je největší diplomatickou výzvou Spojených států

Čína je bezpochyby největší diplomatickou výzvou pro USA ze všech světových zemí. Na slyšení v Senátu to dnes řekl kandidát na ministra zahraničí v nastupující administrativě Joea Bidena Antony Blinken. Naléhavou zodpovědností USA je podle něj zabránit Íránu v nabytí jaderných zbraní, k návratu Spojených států k jaderné dohodě s Teheránem z roku 2015 však podle něj v blízké budoucnosti nedojde.

Dosluhující prezident Donald Trump podle Blinkena učinil správně, když zaujal tvrdý postoj vůči Číně, protože ta pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga začala dávat jasně najevo svou asertivitu a snahu stát se vůdčí světovou velmocí. Kandidát na funkci šéfa diplomacie však vyjádřil nesouhlas s Trumpovou strategií.

"Musíme čelit Číně z pozice síly, ne slabosti," řekl Blinken, což podle něj znamená "spolupracovat se spojenci, a ne je pomlouvat, podílet se na chodu mezinárodních institucí a vést je, namísto toho, abychom z nich ustupovali". Kandidát na ministra zahraničí rovněž prohlásil, že podle jeho názoru existuje základ pro vybudování takového postoje vůči Číně, s nímž budou souhlasit zástupci obou hlavních politických stran.

USA jsou podle něj připraveny vrátit se k jaderné dohodě světových mocností a Íránu o omezení íránského jaderného programu (JCPOA), od které Trump odstoupil. Podmínkou je však to, aby Teherán začal znovu respektovat závazky, které mu dohoda ukládá. "Od toho jsme ještě daleko," poznamenal.

Zdroj: ČTK
Další zprávy