Rozhovor - Šestaosmdesát let bych tomuhle vitálnímu pánovi s rockerskou vizáží a vystupováním nehádal. Jerry Schatzberg vypadá o dobrých dvacet let mladší.
Začínal jako fotograf pro přední americké časopisy a během své kariéry udělal portréty desítek slavných osobností. Své nejvýznamnější filmy natočil v neprogresivnější éře americké kinematografie, tedy v první polovině sedmdesátých let. Festival nabízí jeho debut Žena s tajenkou, v němž zhroucenou supermodelku hraje Faye Dunawayová, syrové feťácké drama Panika v Needle Parku, které pro svět objevilo Al Pacina, a citlivou road movie Strašák, která si v roce 1973 odvezla Zlatou palmu z Cannes.
Aktuálně.cz: Včera jsem byl ve Varech na projekci filmu Panika v Needle Parku, během níž jste osobně pomáhal divákovi, který v sále zkolaboval.
Jerry Schatzberg: Z toho je tedy pořádná událost. Ale ten pán už je v pohodě. Potkal jsem ho na snídani a je v pořádku. Ono už to nebylo tak dramatické včera, poté, co ho vyvedli ze sálu, strávil jsem s ním ještě nějaký čas v zákulisí a zkontroloval mu krevní tlak. Mělo by to už být dobré.
A.cz: Asi se mu neudělalo špatně jen z filmu, ale přece jen je to velmi silný a naturalistický pohled na život heroinistů. Zažil jste na tento film podobně silné divácké reakce?
Silné reakce způsobuje, ale nic podobného se ještě nestalo, aspoň co vím. Takže až budu mít další projekci tady ve Varech, upozorním je, že jsou tam scény, které nejsou pro slabé povahy. Uvědomuju si, že ne každý snese detailní pohled na injekční stříkačky zapichující se do žíly. Pro film byly tyto scény nezbytné, protože většina lidí tenhle život nezná. A když dělám film o drogách, tak potřebuju ukázat, co tito lidé přesně dělají a čím procházejí.
A.cz: Kdybyste dneska chtěl natáčet podobný film, jednu věc by diváci určitě neviděli. A to logo velkého hollywoodského studia před titulky. Co si myslíte o současném Hollywoodu?
Ani jeden z mých filmů ze sedmdesátých let by dnes zcela jistě nemohl vzniknout. Hollywoodu se soustředí na to, jak vydělat co nejvíce peněz, a moje filmy ani ve své době tolik nevydělávaly. Napsal jsem pokračování Strašáka, ale nemyslím, že by ho v dnešní době mohli produkovat Warner Brothers.
A.cz: Takže byste chtěl natočit sequel Strašáka se stejnými herci, tedy s Al Pacinem a Genem Hackmanem?
To je můj sen, ale je to nemožné. Gene Hackman už s hraním skončil, a když ten se pro něco rozhodne, tak přes to vlak nejede. A Alovi jsem scénář posílal a ještě se mi neozval - ale je to teprve asi měsíc. Kdyby on o tu roli projevil zájem, tak teprve udělám další krok. A taky musím zkonzultovat s právníky, jestli Warner Brothers ještě vlastní práva na Strašáka. Jinak bych to musel připravovat pod jiným názvem.
A.cz: To je dobrá zpráva už proto, že jste v posledních dvaceti letech prakticky netočil.
Nevyšlo mi pár scénářů a mám teď rozdělané dva projekty, ale máte pravdu. Byl to ode mě do velké míry vědomý posun. Měl jsem v posledních letech hodně nabídek na knížky a výstavy. Začal jsem utřiďovat fotografie, které jsem za celou svou kariéru udělal. Jádro mého odkazu pravděpodobně bude spočívat ve filmech, co jsem natočil,ale jsou to hlavně mé fotografie, které mi v současné době slušně vydělávají.
A.cz: Během vaší fotografické kariéry jste dělal portréty nespočetnému množství celebrit od Andyho Warhola, přes Rolling Stones po Fidela Castra. Jaké hvězdě jste se podle vás nejvíc dostal pod kůži?
Možná Bobu Dylanovi. Ale ono je těžké vybrat z takového množství tu nejlepší. Portrét herečky Edie Sedgwickové, jedné z Warholových múz, je podle mě podařený a je také velmi populární a prodávaný.
A.cz: Co bylo pro vás impulzem, abyste z dráhy úspěšného fotografa vykročil k filmu?
Příběh. Znal jsem jednu krásnou modelku, která mi svého času moc pomohla, když jsem neměl peníze, abych si mohl dovolit platit modelkám. A ona se dostala do psychických problémů, když ji agentura hodila přes palubu, přestože byla opravdu moc krásná a mladá, s odůvodněním, že chtějí nové tváře. A takových případů jsem znal víc. Nejdříve je pošlou kolem světa a zajistí jim setkávání se slavnými lidmi a bydleni v nejlepších hotelech, a pak jim bez vysvětlení dají sbohem. A ony se zhroutí.
A.cz: To je základní východisko příběhu vašeho debutu Žena s tajenkou, který se také promítá ve Varech. Prý je to váš nejoblíbenější film. Proč?
Asi proto, že to byla moje první zkušenost s natáčením. Nejvíc si to pamatujete, podobně jako vaše první dítě, auto, kolo. Moje první kolo bylo zelené například, to si přesně pamatuju. A asi i proto, že byl ten film dobře přijatý, jsem v natáčení pokračoval. Tedy přesněji: v Americe byl a je ten film spíše ignorován, ale všimli si ho a dobře ho přijali Francouzi.
A.cz: Čím si vysvětlujete, že jsou vaše filmy lépe přijímány v Evropě než ve Spojených státech?
Je to jiná kultura a mentalita. V Americe se kultura soustředí jen ve velkých městech. Evropa má na co navazovat, naše kultura se vyvíjí jen dvě stě let.
A.cz: Vraťme se zpět ke generaci Nového Hollywoodu, jíž jste byl součástí, i když jste zároveň stál dost bokem.
To je proto, že jsem byl starší. Všichni ti skvělí mladí režiséři se znali z filmových škol. Chodili spolu na večírky, zatímco já jsem si vydělával na živobytí v úplně jiném oboru. Až teď trochu začínám pařit s mladými režiséry, kteří za mnou chodí, že jsem je inspiroval, a mě to těší a zprostředkovávám jim své zkušenosti. Ale s kolegy z Nového Hollywoodu se občas vidíme, třeba na různých festivalech.
A.cz: Jací režiséři vás nejvíce ovlivnili?
Takových by bylo. Například celá francouzská nová vlna, ale neovlivňuje mě jen film, ale také třeba malířství nebo literatura beatniků. Ale i špatné filmy vás mohou něčím obohatit.
A.cz: Ve vašich filmech se divák může bez výjimky spolehnout na skvělé herecké výkony. Jak pracujete s herci? Necháte je improvizovat?
Když cítím, že by to mohlo pomoci výsledku, tak jim nechávám volnou ruku. Jako příklad dám Genea Hackmana ze Strašáka, s nímž jsme měli takovou dohodu, že jsem na konci scény nechal kameru puštěnou a on často prohlásil něco naprosto neskutečného, co se dalo hned použít
A.cz: Gene Hackman asi právě proto říká o natáčení Strašáka, že bylo nejsvobodnější hereckou zkušeností jeho kariéry.
Asi výsledku pomohlo i to, že jsme natáčeli více méně chronologicky.
A.cz: Kromě Hackmana jste dal skvělé filmové příležitosti i mladému Pacinovi. Včera jste říkal, že jste ho viděl v nějaké off-broadwayské hře a že jste v ten moment věděl, že jestli budete někdy natáčet další film, že ho musíte obsadit. Čím vás tak zaujal?
Jeho výkon byl strašně silný. Neumím analyzovat herectví, ale nemohl jsem z něj prostě spustit oči.
Čtěte také
Bez ironie bych byl ztracený, říká Paolo Sorrentino
Michel Gondry: Audrey Tautou je křehká a silná zároveň
Valeria Golino nadchla Vary filmem o pomoci se smrtí
