Protože hraje na festivalu Music In The Park, jeho příznivci si asi tentokrát neužijí několikahodinový maraton, jak je u někdejšího spoluhráče Jamese Browna zvykem. Ale jinak se jim dostane klasického amalgámu: funkově taneční kontury přibarvené trochou soulové sladkosti i jazzu a v poslední době ještě okořeněné hip hopem.
O post hlavní hvězdy se sice přetahoval Sinéad O´Connor, která nakonec účast odřekla, ale jedno vítězství měl v kapse: třiašedesátiletý muzikant bude jistě hvězdou nejzábavnější. Humor, energie a radost k funku patří jako saxofon k Maceo Parkerovi. Obě spojení nesčetněkrát prokázal na podiích vedle Jamese Browna, ale i George Clintona nebo Bootsy Collinse.
O působení v doprovodné skupině Jamese Browna mluví Parker jako o muzikantské univerzitě. Roku 1964 Mr. Dynamite náhodou objevil Macea a jeho bratra Melvina-bubeníka kdesi v klubu v Severní Karolíně. "Maceo! Blow your horn," povzbuzoval vždycky Brown Parkera před saxofonovými sóly. S přestávkami a občasnými přestupy pak spolu hráli více než dvacet let.
Nabyté zkušenosti Parker plně uplatnil na sólové dráze. Na přelomu 80. a 90. let jeho nahrávky Roots Revisited nebo Life On Planet Groove získaly funku další generaci posluchačů; od té doby Parker sjezdil a rozpálil svou hudbou notný kus světa.
Zatím posledním albem je loňské School's In. Najdeme na něm mimo jiné saxofonový duet s Candy Dulferovou ve skladbě What A Wonderful World; s ní si zahrál také na skvělém novém albu 3121 od Prince. Funkový Napoleon už Parkerových služeb využil v minulosti a evidentně si jich cení. Jako mnoho jiných: Ray Charles, Ani DiFranco, Red Hot Chili Peppers, Jane's Addiction nebo De La Soul.
Coby host se Parker vyskytuje na několika stovkách alb, ale vlastními tituly spíš šetří. Dobře ví, že podstata jeho energické hudby tkví v živých vystoupeních, a tak pořád neúnavně koncertuje - k radosti své i svých fanoušků.
