Zemřel Miroslav Jindra. Jeho životním překladem byla Hlava XXII, Hellera znal osobně

ČTK Kultura ČTK, Kultura
29. 7. 2021 12:25
Ve věku 91 let toto úterý zemřel překladatel z angličtiny, pedagog a laureát Státní ceny za překladatelské dílo Miroslav Jindra. Na Facebooku to oznámil jeho kolega Viktor Janiš.
Miroslav Jindra na snímku z roku 2009, kdy převzal Státní cenu za překladatelské dílo.
Miroslav Jindra na snímku z roku 2009, kdy převzal Státní cenu za překladatelské dílo. | Foto: ČTK

Jindra byl podepsán pod českou verzí románů Hodiny a Domov na konci světa od Michaela Cunninghama, Chladnokrevně od Trumana Capoteho nebo Hlava XXII od Josepha Hellera, což byl jeho nejvydávanější překlad.

Autora ostatně překladatel uváděl na besedě se studenty, když Heller roku 1997, pár let před smrtí, navštívil Prahu. "Nezapomenutelné je pro mě posezení s ním a několika přáteli u piva v proslulé pražské restauraci U Tygra," vzpomínal Jindra, podle kterého Američan "pivo ocenil, ale jídlo mu jako velkému gurmánovi bohužel vůbec nechutnalo".

Miroslav Jindra měl neobyčejně široký výrazový rejstřík. "Vskutku dokáže překládat jak poezii, tak prózu a v próze bych ocenila především jeho mimořádný smysl pro humor, táhnoucí se od černého humoru Josepha Hellera přes humor židovský v povídkách Bernarda Malamuda až po humor normální, odvíjející se od běžných lidských situací, kupříkladu v jednom z románů o Králíkovi od Johna Updikea," řekla Českému rozhlasu amerikanistka Hana Ulmanová v roce 2009, kdy Jindra obdržel Státní cenu za překladatelské dílo.

Českým čtenářům postupně zpřístupnil knihy Kingsleyho Amise a Kurta Vonneguta, povídky Francise Scotta Fitzgeralda nebo titul Misery od Stephena Kinga. Převáděl i moderní poezii.

K anglicky psané literatuře vytvořil desítky doslovů a předmluv. Osobně se kromě Josepha Hellera setkal s Margaret Atwoodovou, Edgarem L. Doctorowem, Michaelem Cunninghamem nebo karibským básníkem Derekem Walcottem, laureátem Nobelovy ceny za literaturu.

Nedávno v Jindrově překladu nakladatelství Argo zveřejnilo poslední texty Leonarda Cohena shromážděné ve sbírce Plamen. Jindra se tvorbou kanadského písničkáře a básníka zabýval dlouhodobě, mimo jiné s přihlédnutím k jeho Knize toužení obdržel státní cenu. "Jindra Kanaďana výborně zná, a protože mnoho svých překladů interpretoval i pěvecky, má zvláštní pochopení pro melodičnost textů," napsal o knize překladatel Ladislav Nagy pro Aktuálně.cz.

Miroslav Jindra se anglicky učil už od sedmi let díky babičce, která mu platila soukromé hodiny. Po maturitě na přelomu 40. a 50. let minulého století vystudoval v učitelském studiu dvojobor angličtina a čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Přijali ho, přestože u pohovoru musel mimo jiné čelit otázce, zda básník Otokar Březina má po únoru 1948 ještě co říci dnešku. "V té revolučně disponované komisi seděli naštěstí nepříliš poučení, zato světlými zítřky zmámení studenti z vyšších ročníků, a tak jsem z té pasti drze vykličkoval nesmyslným blábolem o tom, že snad ano, protože Březinovy Ruce lze přece chápat jako ruce dělnické," vzpomínal Jindra v měsíčníku pro světovou literaturu Plav.

V letech 1952 až 1964 pracoval na několika vysokoškolských katedrách jazyků, následně do roku 1976 působil coby lingvistický specialista na anglickou gramatiku v Československé akademii věd. Poté byl až do odchodu do důchodu v roce 2000 odborným asistentem v Ústavu anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

V prvním údobí se orientoval lingvisticky, je spoluautorem několika učebnic angličtiny. Od druhé poloviny 70. let se věnoval především anglicky psané literatuře a problematice překládání beletrie.

Roku 1990 na filozofické fakultě založil regionální program kanadských studií. Je spoluautorem Dějin Kanady, které napsal s Lenkou Rovnou. Od roku 1954 byl činný jako překladatel, převedl více než 50 britských a amerických děl.

S komunistickou cenzurou se setkal mimo jiné při práci na Medojedkách od Roberta Ruarka, které přeložil roku 1973. "Režim byl tehdy mimo jiné i velmi prudérní, takže román by nemohl vyjít, kdybych při překladu poněkud neztlumil určitou, z dnešního hlediska až směšně nevinnou otevřenost několika sexuálních scén a především nezakamufloval jisté místo, kde je hrdina románu během reportážní mise v neklidné Africe varován, aby si dával pozor, protože by tam právě dvě znepřátelené skupiny domorodců mohly po sobě začít střílet československými kulomety," popisoval Jindra příklad autocenzury, díky níž mohla kniha vyjít za normalizace.

"Zveřejnit, že ono tak mírumilovné socialistické Československo tehdy vesele prodávalo zbraně i do míru velmi nebezpečných oblastí světa, nebylo samozřejmě možné; v dalších dvou vydáních, ještě 'za totáče', jsem se mohl odvážit text postupně 'znemravnit', ovšem ty československé kulomety se mohly objevit až ve vydáních po roce 1990," dodával v Plavu.

Jindra byl členem výboru Obce překladatelů a předsedou poroty Překladatelské soutěže Jiřího Levého. Rovněž patřil k členům Českého centra Mezinárodního PEN klubu, Kruhu moderních filologů, Jazykovědného sdružení a České a Slovenské asociace amerikanistů. Pro překlady z angličtiny propůjčil své jméno manželům Jiřině a Karlu Kynclovým, což se týkalo například Devíti měst od Thorntona Wildera.

Udělování Státní ceny za překladatelské dílo vnímal Miroslav Jindra jako příležitost, jak veřejnost upozornit na nedoceňovanou kulturní roli, kterou u nás už od obrození hrají překlady z cizích literatur. "Udělení státní ceny mě samozřejmě po více než půl století soustavné překladatelské činnosti osobně velmi potěšilo a poctilo," řekl, když ocenění roku 2009 přebral.

"Zároveň jsem je ale cítil i jako významné uznání literární překladatelské činnosti obecně; zároveň jsem si uvědomoval, že obdobného ocenění by si mnoho kolegů zasluhovalo stejně, nebo třeba ještě víc než já," dodal.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 53 minutami

"Naše země není otevřená". Američané začali vyhošťovat tábořící migranty z Haiti

Americké úřady začaly s vyhošťováním tisíců lidí původem z Haiti, kteří se tento týden utábořili na hranici mezi Mexikem a Texasem. Úřady dnes vypravily první tři lety na Haiti, řekl agentuře AP nejmenovaný zdroj. Bezpečnostní složky také zablokovaly vstup do Texasu z mexické strany. 

Tento týden dorazilo do okolí texaského města Del Rio z Mexika zhruba 14 tisíc lidí. Utábořili se u mostu, který spojuje mexický a texaský břeh řeky Rio Grande, tvořící hranici mezi Mexikem a USA. Většina migrantů je z Haiti, ale i zemí Střední Ameriky.

V sobotu americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti oznámilo, že navýší přepravní kapacity pro vyhoštění lidí, kteří nezákonně překročili hranici. Ministerstvo uvedlo, že "naše hranice není otevřená, a lidé by se neměli vydávat na nebezpečnou cestu". Migranti by měli být navráceni do země původu, aniž by dostali možnost si podat žádost o azyl.

před 1 hodinou

Čeští inline hokejisté získali na MS sedmé zlato, rozdrtili ve finále Kanadu 7:0

Čeští inline hokejisté získali na mistrovství světa organizace FIRS v italském Roccarasu sedmé zlato v historii. Ve finále rozdrtili svěřenci trenéra Martina Mecery 7:0 Kanadu a navázali na triumfy z let 2007, 2011, 2013, 2015, 2016 a 2018.

Češi, kteří byli na minulém světovém šampionátu v Barceloně v roce 2019 druzí, získali 16. medaili za sebou a na 26. šampionátu 22. cenný kov. Druzí byli šestkrát a třetí devětkrát.

Do vedení se dostali Mecerův tým v čase 9:05 díky brance Patrika Šebka, v 15. minutě zvýšil Jakub Bernad. Po 51 sekundách druhého poločasu se prosadil Marek Loskot a v posledních sedmi minutách zápasu si Češi ještě s chutí zastříleli. Nejdříve využil přesilovku Loskot, potom se zapsali podruhé v utkání mezi střelce také Bernad s Šebkem a 64 sekund před koncem dovršil debakl Kanady Lukáš Novák. Gólman Daniel Brabec udržel čisté konto.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Čeští futsalisté na MS zachránili remízu 1:1 s Vietnamem a jsou v osmifinále

Čeští futsaloví reprezentanti ve třetím utkání na mistrovství světa v Litvě zachránili remízu 1:1 s Vietnamem a z druhého místa skupiny D postoupili do osmifinále. V něm svěřenci trenéra Tomáše Neumanna v pátek pravděpodobně narazí na Španěly, dvojnásobné světové šampiony. Jediný český gól v Kaunasu dnes vstřelil kapitán Lukáš Rešetár.

"Hlavně jsem zklamaný z našeho výkonu. Takhle špatně jsme dlouho nehráli. Zakončení bylo z naší strany tragické. Šancí jsme měli zase na deset gólů, ale jak to řešíme, to je hrůzostrašné," řekl Neumann v nahrávce pro média od FAČR.

Češi po vítězství 5:1 na Panamou a porážce 0:4 s favorizovanou Brazílií v prvním poločase dominovali v držení míče, ale tolik šancí si nevytvořili. Ty zřejmě největší neproměnil Křivánek. Několikrát vietnamských pokusů zneškodnil brankář Vahala.

"Chyběl tam pohyb, chyběla prudká přihrávka. Stáli jsme na míči, neběhali jsme. Vůbec nejsem s ničím spokojený," prohlásil kouč Neumann.

Podobně vypadalo dlouho i druhé dějství. Po Zárubově tyčce ve 35. minutě Phat Chau nečekaně prostřelil brankáře Vahalu. Už za necelou minutu ale odpověděl kapitán Rešetár, který chybu ve vietnamské obraně potrestal střelou do horního růžku. Závěr už si čeští hráči pohlídali.

Zdroj: ČTK
Další zprávy