O úmrtí informoval deník Star Tribune z autorova rodného státu Minnesota. Bly posledních 14 let trpěl demencí. "Necítil žádnou bolest a byl obklopený rodinou," řekla jeho dcera.
Roku 1992 byl básník hostem Festivalu spisovatelů Praha, o pět let později se do české metropole vrátil na konferenci nazvanou Praha, alchymie a hermetická tradice, kde vystoupil po boku filozofa Zdeňka Neubauera nebo hudebníka Jiřího Stivína. Účastníky provedl večerem renesanční evropské poezie a tvorbou súfijských mystiků.
Potomek norských farmářů a rybářů Bly za druhé světové války strávil dva roky v americkém námořnictvu, po návratu začal psát poezii a překládat.
"Jednoho dne jsem si četl báseň Williama Butlera Yeatse a rozhodl jsem se, že po zbytek života už budu psát poezii," vzpomínal v eseji pro deník New York Times. "Uvědomil jsem si, že do jedné krátké básně lze vměstnat historii, hudbu, psychologii, úvahy o náboženství, nálady, spekulace o nadpřirozenu, o lidech i událostech ze života," shrnul.
Byl přesvědčený, že poezie je vlastní každému. Na dotaz, proč ji píše, odpovídal otázkou: "A proč vy jste přestal?" Mínil, že úvahy či obrazy z básní se dovedou člověku uložit v hlavě silněji než jiné vjemy a provází jej celý život.
Zprvu psal převážně o Minnesotě, debutoval sbírkou Silence in the Snowy Fields (Ticho v zasněžených polích) z roku 1962. Později začal brojit proti válce ve Vietnamu, dodává deník Guardian. Také seznamoval americké publikum s mezinárodní tvorbou, jako když překládal súfijského básníka Rúmího ze 13. století nebo držitele Nobelovy ceny za literaturu, chilského rodáka Pabla Nerudu a Švéda Tomase Tranströmera.
Peníze, které obdržel roku 1968 spolu s Národní knižní cenou za sbírku The Light Around the Body (Světlo kolem těla), věnoval organizaci usilující o zrušení povinných odvodů do americké armády. Patřil k zakladatelům Sdružení amerických spisovatelů proti válce ve Vietnamu.
V pozdějších dekádách se Bly zajímal o témata jako podvědomí, mýty, iracionálno, indiánskou poezii, meditaci či maskulinitu, což se promítlo také do jeho komerčně nejúspěšnější knihy o takzvaném uvědomělém mužství nazvané Železný Jan. Roku 1999 ji vydalo Argo v českém překladu Mariana Siedloczka.
"Nejvíc odezvy mám od mladých mužů, kteří jsou odhodlaní stát se lepšími otci, než jaké sami měli," řekl básník, kterého k sepsání podnítilo vyrovnávání se s odkazem vlastního otce, stejně jako přesvědčení, že současná generace amerických mužů je změkčilá.
V Železném Janovi tvrdil, že muži trpí nedostatkem iniciačních rituálů a mají málo vzorů, také ale rozebíral širší příčiny společenských protestů v 60. letech minulého století, v nichž cítil i vymezování se jedné generace synů vůči otcům. Na příkladu pohádky bratří Grimmů v Železném Janovi uvažoval o jednotlivých fázích života, zkouškách a prozřeních, jimiž podle něj muži procházejí.
Amerikanistka Hana Ulmanová napsala v deníku Mladá fronta Dnes, že byť se lze nechat unést až básnickým jazykem mnoha strhujících pasáží a kochat se malebností paralel, v Železném Janovi již Bly "zcela ztratil rozlišovací schopnosti a dopouští se nepřiměřených generalizací". Podle kritičky se kniha "může stát vhodným dárkem pro muže náchylné k mladickému okouzlení, účinným návodem typu mužem snadno a rychle však v žádném případě není", napsala v roce 1999.
Nakolik pro něj právě Železný Jan byl důležitý, naopak pro britský Guardian sepsal oscarový herec Mark Rylance, účastník takzvaných setkání v lese, při nichž se muži uvolňují mimo jiné intenzivním bubnováním. Jazzový zpěvák Kurt Elling na loňskou desku zařadil skladbu Gratitude napsanou na motivy Blyovy básně.
V pozdních dílech autor šířil myšlenku takzvaného mytopoetického mužského hnutí. Vyzýval muže, aby obnovili kontakt se svou "hlubší přirozeností" a našli jakousi emoční energii ve vztazích s dalšími muži.
Celý život se vracel k otcům zakladatelům poezie. "Pokud chce být někdo básníkem v Americe, nemůže zůstat odkázán jen na své současníky, musí se neustále vracet ke kořenům. Pořád čtu každý den Yeatse, Roberta Blakea, Geoffreyho Chaucera nebo epos Beowulf, ze severoamerické poezie Walta Whitmana a Roberta Frosta," vypočítával autor více než 40 sbírek.
Kromě Železného Jana v českém překladu Adély Špínové před třemi roky vyšla Blyova Knížka o lidském stínu. Obsahuje jeho texty z let 1971 a 1983 věnované jungovskému konceptu stínu coby "dlouhému pytli, který za sebou vlečeme". Doplňuje ji básníkův rozhovor s editorem Williamem Boothem a esej o poezii Wallace Stevense, držitele Pulitzerovy ceny z 20. století.
Naposledy letos nakladatelství Alpha Book zveřejnilo Blyův text Král panna vyprávějící o smíření mužského a ženského principu. Jedná se o analýzu archetypů z ruské pohádky Car panna, autor na ní spolupracoval s jungiánskou psychiatričku Marion Woodmanovou. Vznikly dvě interpretace výchozího textu, jedna mužská, druhá ženská. Doplňuje je vzájemný rozhovor autorů.
