Zemřel básník, který hledal osvícení. Zagajewski patřil k nejpřekládanějším Polákům

Kultura ČTK Kultura, ČTK, PAP
22. 3. 2021 3:37
Ve věku 75 let zemřel světoznámý polský básník a esejista Adam Zagajewski. V noci na pondělí o tom informovala agentura PAP. Autor proslulý sbírkami jako Jet do Lvova nebo Ohnivá země kritizoval komunistický režim a totalitní společnost, 20 let žil v exilu, přesto se neoznačoval za disidenta. Patřil k nejpřekládanějším polským autorům.
Adam Zagajewski se sbírkou Neviditelné věci v Lapidáriu Národního muzea v Praze, 2018.
Adam Zagajewski se sbírkou Neviditelné věci v Lapidáriu Národního muzea v Praze, 2018. | Foto: ČTK

Zemřel v neděli večer v Krakově. Jeho smrt je "velkou ztrátou pro polskou literaturu", napsal na Twitteru polský prezident Andrzej Duda.

Prahu navštívil Adam Zagajewski poprvé roku 1967, byl to jeho první let za hranice. Později se do české metropole vypravil se svou první ženou na obdobu svatební cesty. Naposledy se vrátil před třemi roky na pražský veletrh Svět knihy. V Centru současného umění DOX debatoval se spisovatelkou Sofi Oksanenovou o exilu, v Lapidáriu Národního muzea přečetl své básně jako Hodina klavíru či Delfíni. "Praha je jedno z nejkrásnějších měst, které jsem kdy viděl," řekl v rozhovoru pro časopis Tvar.

Jeden z nejvýznamnějších polských moderních autorů vystudoval filozofii a psychologii v Krakově. V počátcích byl spjat s takzvanou novou vlnou nebo generací 1968, jak se říkalo okruhu opozičně laděných literátů, do něhož patřili Jacek Bierezyn, Ryszard Krynicki nebo Stanisław Barańczak.

"Jako mladý jsem byl politický angažovaný, psal jsem básně proti vládě a komunismu. Byly ironické a já byl jsem rozhněvaný," vzpomínal Zagajewski v Praze. Zdůrazňoval ale, že v Polsku panoval tvrdý stalinismus jen do roku 1956. Přestože cenzura i později dohlížela na obsah textů, v rámci socialistického bloku patřilo Polsko až do vzniku hnutí Solidarity k zemím, kde se autoři těšili o maličko větší tvůrčí svobodě.

V roce 1975 však básník podepsal protisovětskou petici List 59, kritizující změny v polské ústavě. Od té doby měl zákaz publikovat.

V roce 1982 emigroval do Francie. "Žil jsem v Paříži 20 let, ale odjížděl jsem tam kvůli ženě, nikoliv politice. Nemohu tedy tvrdit, že jsem opouštěl Polsko jako nějaký mučedník, byť jsem byl svým způsobem disident," upozornil v Praze, že si například ponechal polský pas a nežádal o francouzské občanství.

V Paříži pracoval jako redaktor Literárních sešitů. Ve svých básních se přestal významněji věnovat politice a zaměřil se spíš na niterná témata.

Na veletrhu Světu knih se Adam Zagajewski v roce 2018 zúčastnil také diskuse se Sofi Oksanenovou o exilu. | Video: Svět knihy

"Asi jsem básník paměti, ale to je jistá charakteristika celé literatury. Literatura se ohlíží zpět, nepřemýšlíme o tom, co je teď, ale co bylo," uvažoval na Světu knihy.

"Nevíme, co nás čeká, ale užíváme paměť, minulost. Básník není historik, nevěnuje se dějepisu. Nejsem explicitně nostalgický, spíš hledám okamžiky osvícení. Obecně jsem toho názoru, že básník hledá osvícení, štěstí nebo smutek, a tím překračuje tu empirickou existenci."

To, jak pracuje, ilustroval básní nazvanou Delfíni, kterou na pražském veletrhu přečetl. K napsání ho inspirovala návštěva Mexického zálivu.

"Něco se tam událo, drobnost, která ve mně zanechala obrovský dojem, a člověk se snaží takový okamžik prozření popsat. Chybí nám slova, když chceme popisovat největší události v životě. Ne vždy se jedná o náš vnitřní život, někdy je to setkání s druhým, jindy hudba nebo dialog. Takže já jsem často ponořen v paměti, ale pro mě je důležitá právě snaha se vracet k nějakému výjimečnému okamžiku, přivolat ho zpět," vysvětloval.

Zagajewski si myslel, že nelze psát o současnosti, protože "pokud píšeme o nějakém okamžiku, o něčem, co v nás uvolňuje energii k psaní, stává se to okamžitě minulostí".

Za typ minulosti, která je v člověku nestále přítomná, považoval dětství. "Napsal jsem spoustu básní o dětství, což je obrovská nádrž štěstí a neštěstí," poznamenal.


Rodák z nyní ukrajinského Lvova od emigrace často pobýval také v USA, kde přednášel literaturu nejprve v Texasu a později na Chicagské univerzitě. Zažil i teroristické útoky z 11. září 2001, které reflektoval v básni nazvané Try to Praise the Mutilated World (Snaž se opěvovat zmrzačený svět). Otiskl mu ji časopis New Yorker. V roce 2002 se vrátil do Polska.

Před třemi roky v Praze kritizoval polskou vládní stranu Právo a spravedlnost. "Naše vláda o svých oponentech a kriticích hovoří jako o fašistech, nacistech, nelidsky, nedemokraticky, a to je pro mě nepřípustné. Mají jisté úspěchy, pokud jde o ekonomiku, ale jsou proti pluralismu a snaží se ho vyškrtnout z politické reality. A když zrušíme pluralismus, máme antipluralismus a vracíme se ke komunismu, ve kterém byla jen jedna pravda, jeden názor," konstatoval.

Zagajewski obdržel mnoho ocenění včetně Ceny Heinricha Manna, Neustadtské mezinárodní ceny za literaturu nebo Zlatého věnce na festivalu Struga Poetry Evenings. Často býval zmiňován jako možný kandidát na Nobelovu cenu za literaturu.

Kromě básní a esejí vytvořil také tři romány, které však označoval za hříchy dětství. "Občas se ráno probouzím a hned vím, jestli je to den pro poezii, nebo prózu," říkal autor, pro nějž bylo psaní básní sváteční činností.

Jednu, Září ze sbírky Ohnivá země, zasvětil návštěvě Prahy a hledání domu básníka Vladimíra Holana, kterého obdivoval od 80. let minulého století. "Fascinuje mě jeho představivost, napůl surrealistická, napůl plně zakotvená v Praze. A to, že bydlel na Kampě. Velmi rád se tam procházím. Myslím, že pro pochopení Holanovy poezie je nutné znát i topografii Prahy," mínil.

Zagajewski se v Paříži také přátelil s českým exilovým básníkem Petrem Králem, který stejně jako on pracoval pro časopis Literární sešity. "Spřátelili jsme se a navzájem jsme si dávali číst své verše. Ovšem francouzsky, to byl náš společný jazyk, chodili jsme na vlastní autorská setkání," popsal Zagajewski v interview pro Tvar.

Zvlášť rád měl hudbu, napsal báseň například o skladateli Antonu Brucknerovi z 19. století. "Je jedním z mých nejoblíbenějších komponistů. Nedovedu žít bez hudby, i když sám nemám ani krapet talentu a jsem odkázán na poslech," říkal.

Čeští čtenáři poprvé četli Zagajewského básně v samizdatové antologii Slovo a zeď, vydané koncem 80. let minulého století. Po sametové revoluci se objevily Vítr ve větvích a naposledy před šesti lety Neviditelné věci v překladu Michaela Alexy. Shrnují autorovy texty napsané od návratu z exilu do vlasti. Zagajewski v nich vzpomíná na dětství, města, která navštívil, nejbližší příbuzné, významné umělce či zemřelé přátele.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 47 minutami

Kandidát na ministra zahraničí Kulhánek jednal s Babišem, sdělil mu své priority

Kandidát na ministra zahraničních věcí Jakub Kulhánek (ČSSD) ve čtvrtek ráno zhruba 45 minut jednal na úřadu vlády s premiérem Andrejem Babišem (ANO). Své priority v úřadu chce nejdřív sdělit předsedovi vlády, řekl při příchodu. Po jednání s Babišem se novinářům vyhnul. Odpoledne Kulhánka na zámku v Lánech přijme prezident Miloš Zeman.

"Jak jsem se vyjadřoval pro média už předtím, nejdříve si chci promluvit s panem premiérem a s panem prezidentem," řekl Kulhánek. Náměstek ministra vnitra Kulhánek je druhou volbou vicepremiéra Jana Hamáčka (ČSSD) na ministra zahraničí, když se v úterý do čela úřadu odmítl vrátit Lubomír Zaorálek (ČSSD).

Zdroj: ČTK
Další zprávy