Recenze: Kniha Zdeňka Svěráka o strážci nádrže nabízí naději pro starší ročníky

Pavel Mandys Pavel Mandys
15. 11. 2018 9:05
Nová próza Zdeňka Svěráka přináší dvě překvapení. Jedno se týká literárního provozu: dvaaosmdesátiletý autor dlouhá léta publikoval u nakladatelství Fragment, které je už několik let součástí největšího českého nakladatelského domu Albatros Media, tentokrát však přešel k nakladatelství Grada, jež českou beletrii vydává zřídka, specializuje se na odbornou i popularizační non-fiction v oblasti zdravotnictví, ekonomie či psychologie.
Dvaaosmdesátiletý Zdeněk Svěrák na snímku z letošního dubna.
Dvaaosmdesátiletý Zdeněk Svěrák na snímku z letošního dubna. | Foto: ČTK

Druhým překvapením je forma textu. Svěrákova novinka nazvaná Strážce nádrže, která je jakousi literární dvojnicí filmu Vratné lahve, má podobu románu v dopisech, spíš novely. Čítá pouhých 84 stran včetně 13 celostránkových ilustrací Zdeňky Huškové.

Ty dopisy píše důchodce Jiří Smrček, strážce vodní nádrže Magda v blíže neupřesněných příhraničních horách, a adresuje je řediteli povodí, sídlícímu v Praze. Smrček píše listy rukou a zprvu se soustřeďuje na svou profesi i drobné úkony, které k ní patří. Prokládá je úvahami a příhodami přímo nesouvisejícími, avšak brzy přejde ke vzpomínání na svůj osobní i profesní život v průběhu druhé poloviny 20. století.

Až téměř ke konci knihy vydedukujeme - z toho, že jedna postava ruší svou sbírku videokazet a definitivně přechází na DVD -, že příběh se zřejmě odehrává před nějakými deseti patnácti lety, tedy právě v době, kdy měl premiéru film Vratné lahve.

Také ve snímku, jejž podle scénáře Zdeňka Svěráka natočil jeho syn Jan, je hlavní postavou důchodce, který ještě nechce do bačkor a přijímá podřadnou práci ve výkupu lahví. Podobný je protagonista novely Strážce nádrže, starý muž, jenž se snaží zůstat činorodý a být platný na svém pracovním místě, jakkoliv nicotném. Podobně jako film pak vyznívá i závěr knihy, trochu trpký, ale jen na chvíli.

Zdeněk Svěrák se už v dřívější povídkové tvorbě projevil jako dědic čapkovské humanistické tradice s důrazem na drobné lidské osudy. Jistě, je to taková "popová verze", plošší než Čapkovy vícevýznamové texty, s obroušenými hranami a vyšší mírou sentimentu. Ale nelze jí upřít řemeslnou zručnost, cit pro povahopis a - pochopitelně - smysl pro humor.

Strážce nádrže v tomto směru pokračuje a povídavostí pisatele dopisů připomíná také postavy z děl Bohumila Hrabala. Hrabalovská je i epizodičnost děje, zprvu těkavá, postupně však ilustrující běh dějin "malým" venkovským životem. Přičemž tam, kde Svěrák vyfabuluje historku - především konflikt Jiřího Smrčka, původně učitele na základní škole, s "vedoucím školského odboru" Korkem, zvaným Rudý Špunt, po roce 1968 -, je poutavý a zábavný. Zato když hrdina jen glosuje dobové dění, zůstává předvídatelný, až banální, s metaforami poněkud omšelými.

Sympatický hlavní hrdina, jenž hlídání staré hráze považuje za poslání, občas vykazuje rysy fachidiocie, které Svěrák s kolegy s oblibou využíval a parodoval ve slavných "přednáškách" předcházejících většině her o Járovi Cimrmanovi. Zde to není tak nápadné, humor působí spíše melancholicky, ale oddanost profesi a profesnímu úkolu je výrazná, posílená ještě jakýmsi zbožštěním adresáta, bezejmenného ředitele povodí, jehož moc a vliv nabývají v očích Jiřího Smrčka mimořádných rozměrů.

Zdeněk Svěrák: Strážce nádrže

Zdeněk Svěrák: Strážce nádrže

Cosmopolis 2018, 92 stran, 249 korun

Svěrákovy příznivce Strážce nádrže nepochybně uspokojí. Možná od novely budou čekat více humoru, ale většina už ví, že ve svých literárních pracích je autor v tomto směru střídmější.

Vedle tradiční laskavosti k lidským příběhům tu Svěrák znovu přináší to, co už s úspěchem dělá delší dobu, tvorbou i svým životem: povzbuzení pro všechny nejen ze své generace, že stářím život nekončí, že i zdánlivě osamocený a zapomenutý člověk si může najít důstojné místo. Příběh Strážce nádrže mohl být spletitější a košatější, ale i tak ta drobná kniha většinu takových čtenářů potěší.

Autor je redaktorem časopisu iLiteratura.cz

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Trump snížil bývalému guvernérovi státu Illinois Blagojevichovi trest za korupci

Americký prezident Donald Trump snížil trest bývalému guvernérovi státu Illinois Rodu Blagojevichovi, kterého soud poslal na 14 let do vězení za politickou korupci. Blagojevich byl odsouzen v roce 2011 jen několik měsíců poté, co vystoupil v Trumpově televizním pořadu, uvedly světové agentury. Trump snížil tresty i několika dalším lidem, nebo jim tresty prominul.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Fotbalisté Teplic měli v zápase s Olomoucí kopat penaltu

Fotbalisté Teplic měli v sobotním zápase 21. kola první ligy s Olomoucí (1:3) kopat penaltu. Podle komise rozhodčích Fotbalové asociace ČR při souboji Václava Jemelky s domácím Jakubem Marešem udělal chybu hlavní sudí Zbyněk Proske ve spolupráci s asistentem Radimem Dreslerem.

Proske v Teplicích ve 22. minutě za stavu 0:1 neodpískal Jemelkovo podražení Mareše na hraně pokutového území. Hosté do konce prvního poločasu přidali další dvě branky a prakticky utkání rozhodli. Podle komise předcházelo chybě špatné postavení rozhodčího, který měl být inkriminované situaci blíž. Na zápase nebyl přítomen videorozhodčí, takže nemohl přehmat sudích na hřišti opravit.

V pondělní dohrávce Jablonec - Příbram (4:0) asistent Jiří Moláček chyboval ve 14. minutě, když nesprávně signalizoval ofsajd domácího Jana Sýkory, jenž postupoval sám na branku. V 72. minutě hlavní rozhodčí Ondřej Berka správně neuznal gól Příbrami kvůli ruce Radka Voltra. Podle komise byla v pořádku i penalta pro Jablonec v nastavení, které předcházel faul Mihaila Cmiljanoviče na Libora Holíka.

Pochváleni byli i sudí za výkon v nedělním vršovickém derby mezi Bohemians 1905 a Slavií (1:0). Hlavní rozhodčí Pavel Rejžek vyhodnotil dobře například situaci v 82. minutě, kdy neodpískal ruku hostujícího gólmana Ondřeje Koláře mimo pokutového území. "Přestože došlo v případě brankáře hostujícího týmu k dotyku ruky s míčem, nejednalo se v tomto případě o porušení pravidel," vysvětlila komise.

V dalším nedělním ligovém duelu Opava - Plzeň (0:3) zase učinil správné rozhodnutí sudí Emanuel Marek, když v 85. minutě domácímu Bojanu Dordičovi udělil žlutou kartu za nafilmovaný pád v šestnáctce.

Chybou podle komise nebyla ani uznaná první branka Karviné v sobotním utkání proti Zlínu (2:0). Při gólové střele Vojtěcha Smrže z 29. minuty několik domácích hráčů stálo v ofsajdu. Asistent Jiří Kříž pak řešil s hlavním rozhodčím Pavlem Fraňkem, zda neovlivňovali brankáře hostů Mateje Rakovana, ale nakonec gól platil. Komise tento verdikt akceptovala i "s přihlédnutím k ne zcela průkazným opakovaným záběrům zmíněné situace".

Zdroj: ČTK
Další zprávy