Nobelova cena pro Světlanu Alexijevičovou: Zaznamenávat jen rozhovory není málo

Aleš Palán
8. 10. 2015 22:26
Nejvýznamnější literární ocenění - Nobelovu cenu za literaturu - získala dnes běloruská disidentka Světlana Alexijevičová. Volba je to odvážná i žánrově, je to vlastně Nobelova cena za publicistiku. Mnoho literárních porot přitom stále ještě jako velkou literaturu chápe pouze beletrii či poezii. Jedno ze zásadních děl Alexijevičové, Doba z druhé ruky, vyšlo letos v českém překladu Pavly Boškové a nakladatel Vladimír Pistorius by rád vydal česky i její další dílo Zinkoví hoši – rozhovory o válce v Afghánistánu.
Světlana Alexijevičová byla loni hostem Festivalu spisovatelů Praha.
Světlana Alexijevičová byla loni hostem Festivalu spisovatelů Praha. | Foto: Václav Vašků

Praha - Politická korektnost šla při letošní volbě Nobelovy ceny za literaturu stranou. Nejvýznamnější literární ocenění získala běloruská disidentka Světlana Alexijevičová.

Volba byla ohlášena ve čtvrtek v poledne, na hlubší politické reakce je tedy ještě brzy, ale Nobelův výbor musel počítat s možností, že Minsk (nebo i Moskva) označí volbu švédské akademie za prozápadní a zpolitizovanou.

Situace jistě nedojde tak daleko, jako když se Boris Pasternak musel Nobelovy ceny na nátlak sovětské vlády vzdát. Oficiálnímu domácímu renomé Alexijevičové ale včerejší ocenění nepřispěje. Autorka byla ostatně nepohodlná už sovětskému režimu a běloruský prezident Alexandr Lukašenko to nevidí jinak: přes deset let musela spisovatelka žít v exilu a její knihy ve vlasti nevycházejí.

Volba je odvážná i žánrově, je to vlastně Nobelova cena za publicistiku. Mnoho literárních porot přitom stále ještě jako velkou literaturu chápe pouze beletrii či poezii. Letošní laureátka ceny ale „jen“ zaznamenává rozhovory s lidmi. Kdo může po dnešku říct, že je to málo?

Jedno ze zásadních děl Alexijevičové, Doba z druhé ruky, vyšlo letos v českém překladu Pavly Boškové. Když nakladatel Vladimír Pistorius dostal nabídku rozsáhlou knihu vydat, váhal. O autorce toho moc nevěděl a rozhovory s bezejmennými lidmi z Ruska nevypadaly jako trhák. Jakmile si ale Dobu z druhé ruky přečetl, byl jí uchvácen.

„Očekával jsem, že se kniha nebude moc dobře prodávat, ale říkal jsem si, že je to zásadní práce, která prostě vyjít musí,“ ohlíží se zpět.

Také čtenářský ohlas se dostavil. První, jedenapůltisícový náklad je téměř vyprodán a ještě před rozhodnutím Nobelova výboru nakladatelství Pistorius & Olšanská titul dotisklo. Nyní je možné, že nepůjde o dotisk poslední.

Doba z druhé ruky mapuje dopad rozpadu Sovětského svazu na jeho obyvatele. Impérium se zhroutilo a tím se zhroutil svět mnoha sovětským lidem – jejich životy naplňovala sounáležitost se SSSR. Byli hrdi na to, že se jich svět bál, a nyní měli pocit, že jsou cizině spíš pro smích. Nic horšího je nemohlo potkat.

„Kniha Doba z druhé ruky je důležitá právě pro hluboký vhled do toho, co si Rusové myslí o Rusku, což může být velice nepříjemné i pro nás,“ zamýšlí se nakladatel. Autorka svou metodou koláže rozhovorů přibližuje tragické životní osudy řady obyčejných lidí. Nehodnotí je, ale soucítí s nimi, o to je její sdělení přímější.

Alexijevičová pracuje podle vlastních slov na jedné knize šest až deset let. Zatím vydala čtyři velké opusy. První kniha Válka nemá ženskou tvář pohlíží na Velkou vlasteneckou válku ještě poněkud z velkoruských pozic. Modlitba za Černobyl, Zinkoví hoši a Doba z druhé ruky už jsou výrazně kritické a nonkonformní.

Autorka také upustila od širšího komentování rozhovorů, které pro knihy pořídila. Nechá znít hlas (post)sovětského člověka ve vší jeho opuštěnosti a frustraci. Je to jako přímý zásah, ze kterého mrazí. Pro čtenáře v postsovětském prostoru by měl být i varováním – před politiky, kteří dovedně využívají ostalgii, ale hlavně před sebou samým, před tvorem, jehož mysl do jisté míry stále zůstala vězet za železnou oponou.

Doba z druhé ruky dost možná nebude poslední knihou laureátky Nobelovy ceny, která vyjde v češtině. Vladimír Pistorius by rád publikoval také Zinkové hochy – rozhovory o válce v Afghánistánu.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 8 minutami

Cizinci, kteří v Praze brutálně napadli číšníka, si odsedí pět let ve vězení

Bratři Armin a Aräsh Nahviovi z Nizozemska si odpykají 5,5 roku a pět let vězení za loňské brutální napadení číšníka v centru Prahy. Pražský vrchní soud potvrdil, že muži spáchali těžké ublížení na zdraví, nikoliv pokus o vraždu, jak skutek kvalifikovala státní zástupkyně. Arminovi snížil odvolací senát trest o půl roku, Aräshovi výši původního trestu potvrdil. Součástí verdiktu je i desetileté vyhoštění obou bratrů z ČR.

Devětadvacetiletý Armin a o tři roky starší Aräsh přicestovali v dubnu 2018 do české metropole s dalšími přáteli na rozlučku se svobodou. Na zahrádce restaurace u obchodního centra Quadrio se skupina dostala do sporu s obsluhou, protože si do podniku přinesla vlastní alkohol a odmítala odejít. Z následné bitky vyšel nejhůře číšník, který přispěchal na pomoc manažerovi restaurace. Po útoku zůstal ležet v bezvědomí s komplikovanými zlomeninami lebky a s krvácením do mozku. Musel se podrobit několika operacím a zažádal si o invalidní důchod.

Zdroj: ČTK
před 31 minutami

Policie v Londýně zakázala další protesty hnutí Extinction Rebellion

Londýnská policie zakázala další protesty členů ekologického hnutí Extinction Rebellion (Vzpoura proti vyhynutí) v britské metropoli. V prohlášení z pondělního večera podle BBC varovala, že kdo se demonstrací zúčastní od pondělních 22:00 SELČ, může být zatčen. Někteří aktivisté ale v úterý podle agentury Reuters v protestech pokračovali, jejich cílem se stalo sídlo ministerstva dopravy.

Jedna ze zakladatelek hnutí vyšplhala nad vchod do budovy na protest proti plánovanému projektu trati pro vysokorychlostní vlaky, který si podle kritiků vyžádá kácení lesů. Pak se snažila kladivem rozbít skleněnou výplň. Aktivistku nakonec sundal jeden z policistů.

Zdroj: ČTK
Další zprávy