Možná proto tento nabušený příběh o vyprázdněném světě vydal osmapadesátiletý předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů nikoliv ve vlastní firmě Práh, ale jako už několik svých próz u konkurence, konkrétně Kalibru vlastněného skupinou Euromedia.
Sexu je v románu spousta, skoro na každé stránce. A to nikterak idealizovaného, protože příběh se odehrává v prostředí pornoherců a natáčení filmů pro dospělé. Tady není prostor pro slova jako "milovat", byť si to protagonista Marek namlouvá.
Je to zvláštní typ. Kdyby žil v Rusku 19. století, spisovatelé by ho zahrnuli do plejády líšnich čelověkov, tedy zbytečných lidí, kterými se to tehdy i dnes evidentně jen hemží.
Marek je sebevědomý a zároveň nenaplněný, inteligentní. Vydělal majlant na bitcoinech. První čtvrtinu románu se potácí mezi vzpomínkami z dětství na socialistickém sídlišti, sexuální frustrací, ve kterou vyústilo odcizení s manželkou, a úvahami o tom, že by mohl někoho jen tak bez důvodu zavraždit. Už si v tramvaji vybírá bezbranné oběti a sleduje je před dům, když tu potká spolužáka ze základní školy Černáka, který Marka šikanoval, ale aspoň nemlátil. Hrdina se od něj nechává vytáhnout na výlet do Hamburku, kde Černák provozuje pornobyznys. Tahle cesta všechno změní. Zejména to, že Marek začne přemýšlet penisem.
Doslovné popisy erotických scén jdou Martinu Vopěnkovi stejně dobře jako úvahy nad zkažeností světa a nudy, která jako pověstná Nicota v Nekonečném příběhu od Michaela Endeho pohlcuje západní svět.
Marek si vzpomíná, že chmury lze rozběhat, a také to v knize zkusí. Samotný text je pak strukturován právě jako běh na střední vzdálenost: začne zvolna, brzy zrychlí a finiš je opravdu drtivý.
Kniha se nezmění v detektivku, avšak napětí udržuje až k závěrečné, dvakrát převrácené pointě. Je to napínavé čtení o prázdnotě bílého stárnoucího muže, kterému nechybí vůbec nic, kromě smyslu života.
Byla by to jednička podtržená, kdyby autor nezanedbal několik nelogičností. Proč se do Marka vůbec zakoukala pornoherečka Veronika? Jak se zvládnou po nocích tajně scházet v pornovile za Černákovými zády, jestliže jsou všude kamery? A jak je možné do jejich mileneckých konspirací zatáhnout Veroničinu malou dceru, když zjevně hrozí, že děcko Černákovi všechno vykecá?
Marka láká nejen Černákova milenka Veronika, ale také jeho dominance a vulgarita. Vnímá, jak ho to všechno mění. Dlouho si namlouvá, že se pouze začíná chovat jinak, že to jsou mimikry v novém společenském prostředí. Ale ne, mění se něco uvnitř, v místě, kde chybí duše. Nakonec se čtenář dočká i té smrti.
Jak už víme z Pygmalionu, nerovný vztah nemůže vydržet a báječný sex není vše. Marek možná nenajde smysl života, určité směřování ale přece jenom ano. Rozpozná ho v přitakání mladé generaci a jejím zeleném uvažování: to oni jsou zítřkem světa, protože je nesemlel bolševik a jejich rodiče. Zatímco Hamburk zůstal pro Marka jeho poslední stanicí, tou cílovou se stává jihoamerický prales.
Martin Vopěnka napsal hluboký, svým způsobem dojemný příběh. Provází čtenáře údolím stínů smrti, zploštění citu a prázdnoty zítřka. Na konci ale nečeká kolmá stěna a náraz, nýbrž další úzká stezka. Že ji budou provázet zase jiné nástrahy, je nabíledni.
Kniha
Martin Vopěnka: Poslední stanice Hamburk
Nakladatelství Kalibr 2021, 360 stran, 359 korun.
